Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1633/2016

-476

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce J. S., proti žalované České Republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 1.625.000,- Kč s příslušenstvím a o uložení povinnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2015, č. j. -418, takto:

Odůvodnění:

Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 4. listopadu 2015, č. j. -418, potvrdil rozsudek ze dne 30. dubna 2015, č. j. -308, jímž Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu žalobce (J. S.), aby žalované (České Republice - Ministerstvu spravedlnosti) bylo uloženo: a) zaplatit žalobci částku 1.625.000,- Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím, a b) odstranit „z elektronické adresy www.isir.justice.cz, oddíl X, u úpadce F. N. C., podpis, bydliště, datum narození žalobce nacházející se v pověření o nahlížení do spisu a v záznamu o nahlížení, které jsou evidovány pod číslem X v uvedeném rejstříku, a které byly zveřejněny ve stejném rejstříku dne 20. června 2011 v 9:59 hodin“.

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně vyšel z toho, že:

1) Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) „vedl“ insolvenční řízení ve věci dlužníka F. N. C., spol. s r. o. (dále jen „dlužník“) pod sp. zn.

2) Žalobce jako zaměstnanec přihlášeného věřitele (TRÁVNÍKY, bytové družstvo – dále jen „věřitel“) na základě pověření věřitele ze dne 15. června 2011 (dále jen „pověření“) nahlížel do spisu vedeného v insolvenční věci dlužníka, o čemž insolvenční soud sepsal dne 17. června 2011 úřední záznam (dále jen „úřední záznam“). V insolvenčním rejstříku byl v insolvenčním spise, oddílu X, pod č. X zveřejněn (dne 20. června 2011) jak úřední záznam, tak pověření. Pověření přitom obsahuje (mimo jiné) datum narození žalobce, jeho bydliště a podpis (v rubrice označené „pověření přijímám“); úřední záznam obsahuje podpis žalobce jako osoby nahlížející do spisu.

3) Žalobce nepožádal insolvenční soud, aby rozhodl, že některé z jeho osobních údajů, obsažených v pověření a v úředním záznamu, nebudou v insolvenčním rejstříku veřejně přístupné, a to ani v okamžiku, kdy pověření k nahlížení do spisu insolvenčnímu soudu předložil, ani k okamžiku, kdy nahlížení do spisu ukončil.

4) Podáním datovaným 23. června 2011 žalobce požádal insolvenční soud, aby jeho „osobní (soukromé) údaje (tj. podpis, datum narození, bydliště) neprodleně vymazal (popř. informace začernil) z elektronické adresy www.isir.justice.cz“, a to jak z úředního záznamu, tak i z pověření.

5) Dopisem ze dne 8. července 2011 (D-7) insolvenční soud žalobci sdělil, že žádost o výmaz osobních údajů nepovažuje za důvodnou, když žalobce „nejpozději společně s podáním, o které jde“, nepožádal o anonymizaci svých osobních údajů.

Na tomto základě odvolací soud – cituje ustanovení , a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění účinném v době zveřejnění žalobou označených údajů v insolvenčním rejstříku – v prvé řadě zdůraznil, že pověření je „ostatním podáním“ ve smyslu ustanovení , přičemž věřitel (jako jeho autor) insolvenční soud nepožádal o utajení údajů na tomto podání uvedených a neučinil tak ani žalobce při předložení pověření insolvenčnímu soudu. Věřitel mohl požádat o nezveřejnění (utajení) některých údajů obsažených v tomto podání nejpozději společně s podáním, o které šlo; insolvenční soud mohl, ale nemusel takové žádosti vyhovět.

Jde-li o úřední záznam, ten byl pořízen insolvenčním soudem v souladu s ustanovením § 188 odst. 1 „vnitřního a kancelářského řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy“ (jde o instrukci Ministerstva spravedlnosti ze dne 3. prosince 2001, č. 505/2001-Org., kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy – dále jen „kancelářský řád“).

K výše uvedenému odvolací soud doplnil, že „vlastnoruční podpis z povahy věci nepatří mezi osobní údaje“, a to ani ve smyslu , o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů. Z pohledu zmíněného zákona „provozování insolvenčního rejstříku zahrnuje i zpracování osobních údajů, jehož účel, pravidla i rozsah jsou předepsány , a proto dlužník, věřitel a další osoby, v projednávané věci žalobce jako pověřený zástupce věřitele, jsou povinni výkon zákona ve stanoveném rozsahu strpět, aniž by bylo třeba žádat jejich souhlas se zpracováním osobních údajů“.

Insolvenční soud se tak nedopustil nesprávného úředního postupu a zveřejněním předmětných listin v elektronické formě soudního spisu vedeného v rámci insolvenčního rejstříku nebylo nedovoleným nebo nepřiměřeným způsobem zasaženo do práv žalobce garantovaných „ a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a svobod“.

Konečně odvolací soud doplnil, že ani , (dále jen „ “), neukládá soudu povinnost, aby účastníky insolvenčního řízení, jejich zástupce a další osoby informoval o možnosti požádat o nezveřejnění osobních údajů ve smyslu ustanovení ; „lichou“ shledal i námitku žalobce, že insolvenční soud jednal v rozporu s ustanovením , jestliže žalobci takové poučení nedal před nahlížením do spisu.

Jelikož „v posuzované věci k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo“ a žalovaná tudíž nemůže být odpovědná za žalobcem uplatněnou nemajetkovou újmu, odvolací soud nezkoumal „existenci dalších předpokladů odpovědnosti žalované za škodu“ a neřešil „otázku formy a výše zadostiučinění (odškodnění)“.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení , namítaje, že odvolací soud v dovolání specifikované otázky hmotného a procesního práva zčásti posoudil odlišně od „rozhodovací praxe dovolacího a Ústavního soudu“, zčásti jde o otázky, které v judikatuře dovolacího soudu nebyly řešeny a zčásti by je měl dovolací soud posoudit „jinak“.

Dovolatel zpochybňuje správnost právního posouzení věci odvolacím soudem, jde-li o řešení otázek, zda:

1) Jsou úřední záznam a pověření podáními „ve smyslu ustanovení platného k datu 20. června 2011“?

2) „Stanoví ve smyslu ustanovení někde informaci soudu, aby zveřejňoval na elektronické adrese www.isir.justice.cz (v insolvenčním rejstříku)“ pověření a úřední záznam, včetně osobních informací o osobě (datum narození, bydliště, podpis), která pověření předkládá?

3) Zveřejní-li soud takové informace, „ačkoli pro uvedené neměl zákonný podklad, je uvedená činnost nesprávným úředním postupem“?

4) Zveřejnění shora zmíněných „soukromých informací“ o určité osobě, která pouze nahlížela do soudního spisu za účastníka soudního řízení, je nesprávným úředním postupem v situaci, kdy o „jiných osobách stejný soud na stejné adrese ve stejné věci nezveřejní stejné soukromé informace“?

5) Musí soud aplikovat čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod „na otázku“, je-li zveřejnění takových soukromých informací o určité osobě na elektronické adrese v insolvenčním rejstříku „nezbytné v demokratické a právní společnosti“?

6) Je nezbytné v demokratické a právní společnosti, aby „soud zveřejňoval informace o zástupci účastníka řízení, který pouze nahlížel do soudního spisu“, to vše v situaci, kdy insolvenční řízení je již dávno skončené a informace jsou zveřejněny několik let?

7) Byl soud povinen poučit žalobce, že může požádat o nezveřejňování svých soukromých informací v insolvenčním rejstříku, a neučinil-li tak, zda jde o nesprávný úřední postup?

8) Je insolvenční soud povinen při zveřejňování soukromých informací o zástupci účastníka řízení, který nahlíží do soudního spisu, řídit se „ustanovením , 2 “, a pokud ano, zda nerespektování zmíněných ustanovení představuje nesprávný úřední postup?

9) Byl insolvenční soud oprávněn zveřejnit soukromé informace o zástupci účastníka řízení, který pouze nahlížel do spisu v insolvenčním rejstříku, a pokud nikoli, zda z jeho strany šlo o nesprávný úřední postup?

10) Byla právní překážka „k tomu, aby insolvenční soud odstranil soukromé informace“ o zástupci účastníka řízení, který pouze nahlížel do spisu, z insolvenčního rejstříku, byly-li tyto informace zveřejněny v rozporu se zákonem?

11) Musí soud zdůvodnit, proč informace v insolvenčním rejstříku zveřejnil a proč je odmítá odstranit?

12) Je posouzení oprávnění zveřejnit (odstranit) informace v insolvenčním rejstříku složitým právním úkonem, ke kterému je oprávněn pouze soudce, a pokud ano, zda je nesprávným úředním postupem, učiní-li tak vyšší soudní úředník nebo jiný pracovník soudu?

Dovolatel rozsáhle argumentuje ve prospěch závěrů, podle nichž:

a) Je odůvodnění rozhodnutí soudu nedostatečné.

b) Nejsou pověření a úřední záznam podáními, pročež insolvenční soud nebyl oprávněn zveřejnit v insolvenčním rejstříku jejich obsah, zejména pak údaje data narození, bydliště a podpisu žalobce.

c) Soud měl vyhovět žádosti žalobce o výmaz zmíněných údajů z insolvenčního rejstříku, bez ohledu na to, zda a kdy o výmaz těchto údajů žalobce požádal.

d) Insolvenční soud byl povinen poučit žalobce o možnosti požádat o nezveřejnění zmíněných údajů v insolvenčním rejstříku.

e) O žádosti žalobce ohledně výmazu označených údajů měl rozhodnout soudce.

Z výše uvedených důvodů dovolatel uzavírá, že se soudy nižších stupňů dopustily nesprávného úředního postupu; proto požaduje, aby Nejvyšší soud jejich rozhodnutí změnil a žalobě vyhověl.

Podáním ze dne 18. března 2016 dovolatel doplnil dovolání, požaduje, aby Nejvyšší soud zodpověděl i (další) právní otázky, a to, zda :

- omezení určené ustanovením trvá i po skončení insolvenčního řízení?

- se „osoba“ může dopředu (tím, že nepožádá včas o nezveřejnění svých osobních údajů) vzdát svých práv na ochranu osobních údajů a již v budoucnu nemůže (úspěšně) usilovat o odstranění těchto údajů z insolvenčního rejstříku, respektive zda ji může tohoto práva zbavit ustanovení nebo zda může žádost v tomto směru uplatnit kdykoli?

- soud musí vypořádat žádost o odstranění osobních údajů z insolvenčního rejstříku (jen) s poukazem na ustanovení a nebo se musí vyjádřit i k argumentům ohledně porušení „základních práv“ žadatele?

- je pověřený zaměstnanec osobou, která učinila podání ve smyslu ustanovení ?

- v případě, kdy insolvenční soud zveřejňuje osobní údaje o určité osobě, ale o jiných osobách „stejné informace na stejném místě“ nikoli a kdy taková osoba namítne diskriminaci v soudním řízení vedeném podle (a žalovaný na ni nereaguje), „nastává fikce, že taková diskriminace nastala“ a pokud ano, zda je nesprávným úředním postupem?

- může být vyhověno i následné žádosti o nezveřejnění (či odstranění) osobních údajů z insolvenčního rejstříku?

V tomto směru zastává názor, podle něhož: a) se časové omezení určené ustanovením pro podání žádosti o nezveřejnění osobních údajů v insolvenčním rejstříku neuplatní pro (následnou) žádost o výmaz těchto údajů z insolvenčního rejstříku, b) se nemohl svou nečinností vzdát práva na ochranu osobních údajů (rozuměj práva na jejich odstranění z insolvenčního rejstříku), c) se insolvenční soud musí vypořádat s argumenty o porušení základních práv žadatele, d) osoba, která jako zaměstnanec právnické osoby (účastníka insolvenčního řízení) nahlíží do spisu, není osobou, jež učinila podání a e) zveřejnění osobních údajů (jen) určité osoby (a nikoli osob jiných v témže postavení) je diskriminací, tudíž i nesprávným úředním postupem.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání je přípustné podle ustanovení , a to k řešení otázek souvisejících s výkladem ustanovením a , dosud v daných souvislostech Nejvyšším soudem nezodpovězených.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení (ve znění účinném k datu, kdy žalobce nahlížel do insolvenčního spisu) insolvenční rejstřík je informačním systémem veřejné správy, jehož správcem je spravedlnosti (dále jen „ “) [odstavec 1]. Insolvenční rejstřík obsahuje seznam insolvenčních správců, seznam dlužníků a insolvenční spisy. Pro každého dlužníka se vede jeden insolvenční spis (odstavec 2). Insolvenční rejstřík je veřejně přístupný, s výjimkou údajů, o kterých tak stanoví tento zákon. Každý má právo do něj nahlížet a pořizovat si z něj kopie a výpisy. Soudce insolvenčního soudu má přístup ke všem údajům vedeným v insolvenčním rejstříku (odstavec 3). Na žádost vydá nebo insolvenční soud úředně ověřený výstup z informačního systému veřejné správy obsahující údaje z insolvenčního rejstříku nebo informaci o tom, že požadovaný údaj není veden v insolvenčním rejstříku (odstavec 4).

Podle ustanovení v insolvenčním rejstříku insolvenční soud zveřejňuje chronologicky s uvedením okamžiku vložení tyto písemnosti a informace: a) rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v insolvenčním řízení a v incidenčních sporech, b) veškerá podání, která se vkládají do soudního spisu vedeného insolvenčním soudem ohledně dlužníka, nestanoví-li tento zákon jinak, c) další informace, o kterých tak stanoví tento zákon (odstavec 1). Podání došlá insolvenčnímu soudu v elektronické podobě a písemnosti pořizované insolvenčním soudem se do insolvenčního rejstříku vkládají pomocí elektronického přenosu dat. Ostatní písemnosti a podání se vkládají přenesením jejich obrazové podoby do insolvenčního rejstříku (odstavec 2).

Podle ustanovení na žádost fyzické osoby, která učinila příslušné podání, může insolvenční soud rozhodnout, že některé z osobních údajů této fyzické osoby, obsažené v podání, nebudou v insolvenčním rejstříku veřejně přístupné. Takovou žádost lze podat nejpozději společně s podáním, o které jde. Jméno a příjmení takové fyzické osoby insolvenční soud v insolvenčním rejstříku zveřejní vždy (odstavec 1). Nejde-li o fyzickou osobu, která učinila podání, zveřejní se u takové fyzické osoby v insolvenčním rejstříku jen její jméno a příjmení (odstavec 2). V případě postupu podle odstavců 1 a 2 insolvenční soud připojí ke vkládanému podání informaci o charakteru osobního údaje, který není zveřejňován (odstavec 3).

Podle ustanovení § 215a kancelářského řádu (v témže znění) insolvenční spisy se vedou současně v elektronické a listinné podobě. Obě podoby spisu musí být obsahově shodné s výjimkou rozdílů vyplývající z podstaty obou podob a podmínek dále stanovených (odstavec 2). Insolvenční spisy v elektronické podobě se vedou dle dokumentace k informačnímu systému insolvenčního rejstříku (ISIR) [odstavec 3]. Insolvenční spisy se evidují celorepublikově v jediném rejstříku INS (odstavec 4).

Podle ustanovení § 215c kancelářského řádu všechny písemnosti tvořící spis podle se v insolvenčním řízení označují jako dokumenty (odstavec 1). Insolvenční spis se člení na oddíly (odstavec 2). Oddíl A tvoří dokumenty týkající se projednávání insolvenčního návrhu do vydání rozhodnutí o úpadku ( ) nebo do vydání jiného rozhodnutí o insolvenčním návrhu ( ), a to včetně případného rozhodování o opravných prostředcích a opakovaného rozhodování o insolvenčním návrhu. Obsahuje-li rozhodnutí o úpadku i další výroky rozhodnutí (např. o způsobu řešení úpadku), zařazují se dokumenty týkající se projednávání opravných prostředků do oddílu A, i když výrok o úpadku opravným prostředkem napaden nebyl (odstavec 3). Oddíl B tvoří dokumenty vkládané do spisu po rozhodnutí o úpadku, není-li stanoveno, že patří do jiného oddílu (odstavec 4). Oddíly C se vytvářejí o každém jednotlivém incidenčním sporu a označují se vzestupně arabskými číslicemi za písmenem C (C1, C2, -). Do oddílů C se zakládají vybrané dokumenty týkající se incidenčního sporu, které se zveřejňují v insolvenčním rejstříku a jsou provázané s příslušeným spisem zapsaným v rejstříku ICm (odstavec 5). Oddíl D tvoří dokumenty pomocné procesní povahy bez přímé souvislosti s rozhodovací činností, např. záznamy o nahlížení do spisu, dotazy na stav řízení, žádosti o vyznačení doložky právní moci na rozhodnutí apod. V pochybnostech se dokument zařadí do oddílu A, je-li veden už oddíl B, zařadí se do oddílu B (odstavec 6).

Podle ustanovení § 215g kancelářského řádu došlá podání se vkládají i do elektronického spisu. Podání do spisu vkládá kancelář soudu prvního stupně; po předložení spisu nadřízenému soudu vkládá podání týkající se řízení u nadřízeného soudu kancelář soudu nadřízeného (odstavec 1). Nelze-li opatřit elektronický obraz podání neprodleně, nahradí se elektronický obraz záznamem o tom, že elektronický obraz bude doplněn s časovou prodlevou (odstavec 2). Vedoucí kanceláře posoudí nutnost anonymizace podání a případně anonymizaci zajistí či provede (§ 215ga). V pochybnostech předloží podání k posouzení vyššímu soudnímu úředníkovi, asistentu soudce či soudci (odstavec 3). Poté kancelář zveřejní elektronický obraz (v případě potřeby anonymizovaný) v insolvenčním rejstříku (odstavec 4).

Podle ustanovení § 215ga kancelářského řádu anonymizace se provádí pomocí příslušného programového vybavení (Adobe Acrobat) a postupuje se tak, že anonymizované údaje se zcela překryjí (začerní), aby nebylo možné je přečíst; není-li z textu jednoznačně poznatelný obsah anonymizovaného údaje, připojí se k anonymizovanému údaji charakter anonymizovaného údaje (např. „datum narození“, „rodné číslo“, „adresa“, „číslo účtu“ apod.) [odstavec 1]. Anonymizaci podléhají a) u fyzických osob podatelů (nejde-li o dlužníka) bydliště, datum narození, rodné číslo, citlivé údaje podle zvláštního předpisu a další údaje podle pokynu soudce, asistenta soudce nebo vyššího soudního úředníka; b) u ostatních fyzických osob všechny osobní údaje s výjimkou jména a příjmení; c) obchodní tajemství (odstavec 2). Anonymizaci zejména nepodléhají a) údaje o dlužníkovi; b) jména a příjmení zástupců účastníků řízení a zástupců osob zúčastněných na řízení, vyjma jmen a příjmení zákonných zástupců; c) ochranné známky (odstavec 3).

I. K povaze úředního záznamu a pověření, jakož i k osobě podatele.

Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že termín podání ve smyslu ustanovení a odst. 2 je nutno vykládat (s ohledem na ustanovení ) přiměřeně podle ustanovení .

Podle ustanovení (ve znění účinném k datu nahlížení do spisu) účastníci mohou provádět své úkony jakoukoli formou, pokud zákon pro některé úkony nepředepisuje určitou formu.

Podle ustanovení podání je možno učinit písemně nebo ústně. Písemné podání se činí v listinné nebo elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě, telegraficky nebo telefaxem. Ústní podání se činí do protokolu. Ústně do protokolu je možno podání učinit, jde-li o návrh na zahájení řízení o povolení uzavřít manželství, o určení a popření rodičovství, o určení, zda je třeba souhlasu rodičů dítěte k jeho osvojení, o osvojení a řízení, které lze zahájit i bez návrhu, a návrhy na výkon rozhodnutí v těchto řízeních vydaných.

Podle ustanovení účastníci a jejich zástupci mají právo nahlížet do soudního spisu, s výjimkou protokolu o hlasování, a činit si z něho výpisy a opisy (odstavec 1). Každému, kdo na tom má právní zájem nebo kdo pro to má vážné důvody, předseda senátu na žádost povolí, aby nahlédl do spisu a aby si z něho učinil výpisy nebo opisy, ledaže jde o spis, o němž právní předpisy stanoví, že jeho obsah musí zůstat utajen (odstavec 2).

Podle ustanovení § 188 odst. 1 kancelářského řádu (v témže znění) nahlížet do spisů je možno, není-li stanoveno něco jiného, v místnostech soudu pod dohledem vedoucího soudní kanceláře nebo jiného pověřeného zaměstnance soudu. Předseda senátu (samosoudce) však může na žádost oprávněné osoby výjimečně, v odůvodněných případech rozhodnout, že k nahlížení do spisu dojde i mimo místnosti soudu. V takovém případě sám pověří dohledem konkrétního zaměstnance soudu. Pokud nahlížení do spisu zajišťuje dožádaný soud (§ 191), pověří dohledem předseda senátu (samosoudce) dožádaného soudu konkrétního zaměstnance tohoto soudu. Předseda senátu (samosoudce) učiní vhodná opatření, aby byla zachována ochrana utajovaných informací, upravená zvláštním zákonem. Učiní též opatření, aby byl utajen obsah spisů o osvojení a spisů týkajících se řízení o určení, zda je třeba souhlasu rodičů dítěte k jeho osvojení. O tom, že bylo do spisu nahlédnuto, pořídí vedoucí kanceláře záznam do spisu, v němž uvede označení účastníka nebo jeho zástupce, jakož i jiné osoby, má-li na tom právní zájem nebo jiné vážné důvody, a předseda senátu na žádost povolí, aby tato osoba nahlédla do spisu a aby si z něho učinila výpisy nebo opisy. Vedoucí kanceláře do záznamu uvede, kdo do spisu nahlédl, a zároveň i časový údaj o délce studia spisu; záznam opatří datem a svým podpisem. Záznam podepíše též žadatel.

Obecně platí, že podáním se rozumí procesní úkon adresovaný soudu, který účastník činí v době, kdy není v přímém styku se soudem v rámci jednání, přípravného jednání nebo jiného soudního roku. Za podání je třeba považovat každý projev vůle účastníka určený (adresovaný) soudu, ledaže by bylo nepochybné, že nesměřuje k uplatnění práva, ke splnění povinnosti nebo k jiným procesně právním následků, které s ním spojují právní předpisy.

Současně není pochyb o tom, že žádost účastníka řízení (zde věřitele) o nahlížení do spisu je projevem vůle věřitele směřujícím k uplatnění jeho práva nahlížet do spisu (§ 44 odst. 1); přitom není podstatné, zda tuto žádost věřitel uplatnil písemným či ústním podáním. Rovněž okolnost, že za věřitele (jako právnickou osobu) jednal při podání žádosti o nahlížení do spisu jeho pověřený zaměstnanec, na shora uvedeném nic nemění. Konečně je v dané souvislosti (co do aktivní věcné legitimace žalobce) nevýznamné i to, že šlo o podání věřitele, když podstatná v daných souvislostech je skutečnost, že věřitel jednal pověřeným zaměstnancem, jehož osobní údaje (datum narození a bydliště) byly uvedeny v pověření, a že podání (fakticky) učinil žalobce (jako fyzická osoba pověřená věřitelem). Předložil-li žalobce insolvenčnímu soudu pověření, kterým doložil své oprávnění nahlížet do spisu ( ), je takové pověření „součástí (respektive přílohou)“ ústního podání (žádosti o nahlížení do spisu). Povinnost (insolvenčního) soudu sepsat o nahlížení do spisu záznam, který musí obsahovat (mimo jiné) i podpis žadatele, určuje přímo ustanovení kancelářského řádu.

Ve svém souhrnu vede shora zmíněné k závěru, podle něhož jak na pověření, tak na úřední záznam je nutno pohlížet (pro účely výkladu ustanovení ) jako na podání učiněná žalobcem.

II. K „oprávnění“ insolvenčního soudu zveřejnit v insolvenčním rejstříku údaje data narození, bydliště a podpis žalobce (jako pověřeného zaměstnance věřitele nahlížejícího do spisu).

Oprávnění (a povinnost) insolvenčního soudu zveřejňovat v insolvenčním rejstříku (mimo jiné) veškerá podání, která se vkládají do soudního spisu vedeného insolvenčním soudem ohledně dlužníka, nestanoví-li zákon jinak, plyne přímo z ustanovení . Ustanovení kancelářského řádu přitom výslovně určuje, že dokumenty pomocné procesní povahy bez přímé souvislosti s rozhodovací činností se zařazují do oddílu D insolvenčního spisu; v příkladném výčtu těchto dokumentů je výslovně uveden i záznam o nahlížení do spisu. Nejvyšší soud přitom nemá pochyb ani o tom, že mezi takové dokumenty patří i pověření k nahlížení do spisu.

Jinými slovy, zveřejnil-li insolvenční soud pověření a úřední záznam, aniž současně (pro veřejnost) znepřístupnil údaje bydliště a data narození žalobce (a jeho podpis), jednal plně v mezích určených .

Na shora uvedeném nic nemění ani ustanovení kancelářského řádu, které se, (jde-li o podatele − fyzické osoby) zjevně vztahuje na postup insolvenčního soudu podle ustanovení .

III. K předpokladům pro rozhodnutí insolvenčního soudu o tom, že některé z osobních údajů fyzické osoby, která učinila podání, nebudou v insolvenčním rejstříku veřejně přístupné.

Ustanovení (v rozhodném znění) výslovně určuje, že jednou z podmínek pro takový postup insolvenčního soudu je žádost takové fyzické osoby, kterou lze podat nejpozději společně s podáním, o které jde. Jestliže žalobce v poměrech dané věci při podání žádosti o nahlížení do spisu (ani v průběhu nahlížení do spisu a ani při podpisu úředního záznamu) neuplatnil, požadavku dotčeného zákonného ustanovení nedostál; insolvenční soud tak nepochybil (jeho postup nelze považovat za nesprávný), když nevyhověl následné (opožděné) žádosti žalobce o „výmaz“ jeho osobních údajů z dokumentů (pověření a úředního záznamu) uveřejněných v insolvenčním rejstříku.

Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že podle ustanovení , ve znění účinném od 1. ledna 2014, lze takovou žádost podat kdykoli v průběhu insolvenčního řízení.

Žádost žalobce (ze dne 23. června 2011) totiž byla (negativně) vyřešena rozhodnutím insolvenčního soudu ze dne 8. června 2011 (viz D-7) a insolvenční řízení dlužníka skončilo dnem právní moci rozhodnutí, kterým byl zrušen konkurs na majetek dlužníka ( ), tj. v poměrech insolvenční věci dlužníka dnem 24. května 2011, kdy nabylo právní moci usnesení ze dne 26. dubna 2011, jímž insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka pro nedostatek majetku.

Možnost následné (a úspěšné)) žádosti o nezveřejnění osobních údajů v insolvenčním rejstříku (respektive o jejich odstranění z insolvenčního rejstříku) přitom jednoznačně vylučuje výslovná (pozitivní) úprava obsažená v ustanovení , vymezující dobu, ve které lze takovou žádost podat.

O tom, že neuplatnění práva (bez ohledu na to, zda je založeno normou práva procesního nebo hmotného) v zákonem určené lhůtě nelze považovat za vzdání se práva, rovněž pochyby nejsou.

IV. K rozhodnutí insolvenčního soudu o žádosti fyzické osoby podle ustanovení .

Postup insolvenčního soudu (a jeho obsazení) při zpracování podání upravuje (shora citované) ustanovení § 215g odst. 3 kancelářského řádu, s tím, že v dané věci (k datu nahlížení do spisu a podání žádosti o výmaz údajů, tj. 17. června 2011 a 27. června 2011) příslušelo posoudit nutnost anonymizace podání a případně anonymizaci zajistit či provést vedoucímu kanceláře (v pochybnostech vyššímu soudnímu úředníku, asistentu soudce či soudci) [s účinností od 1. září 2012 jde o pracovníka insolvenčního oddělení]. Z odkazů na ustanovení , jak jsou obsaženy v ustanoveních a ga odst. 1 je pak zřejmé, že týmž osobám přísluší i rozhodovat o žádostech fyzických osob podle prvně zmíněného ustanovení.

Navíc v projednávané věci jsou shora formulované úvahy nadbytečné, když o žádosti žalobce rozhodla soudkyně insolvenčního soudu (viz opět D-7); zmíněné rozhodnutí přitom obsahuje údaje o tom, o jaké žádost soud rozhodl, s jakým výsledkem, včetně odůvodnění, proč žádosti žalobce nevyhověl.

V. K poučovací povinnosti insolvenčního soudu.

Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 20. ledna 2011, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 97/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, uzavřel, že ustanovení je podpůrně (přiměřeně) aplikovatelné (i) vinsolvenčnímřízení.

Přitom platí, že poučovací povinnosti souduje koncipována tak, aby bylo vždy bez pochybností zřejmé, kdy a o čem mají být účastníci poučeni. Vzájemný vztah úpravy v ustanovení a úpravy poučovací povinnosti v jednotlivých ustanoveních je vztahem principu a jeho konkrétního promítnutí. Jakého poučení se účastníkům má dostat v konkrétní procesní situaci, nestanoví , ale jednotlivá (další) ustanovení [srov. shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. ledna 2011, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2015, pod číslem 8 (ústavní stížnost proti posledně označenému rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 15. prosince 2015, sp. zn. )].

Ke shora uvedeným závěrům se Nejvyšší soud přihlásil (v poměrech ) např. v usnesení ze dne 22. prosince 2015, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 51/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

přitom ani ve spojení s ustanovením nepředjímá potřebu poučit fyzickou osobu, která učinila podání, že může požádat o to, aby insolvenční soud rozhodl, že některé z osobních údajů této fyzické osoby, obsažené v podání, nebudou v insolvenčním rejstříku veřejně přístupné, a dokdy tak může učinit.

Za stavu, kdy nesdílí (z důvodu shora vyložených) ani názor dovolatele, podle něhož insolvenční soud svým postupem porušil práva dovolatele zaručená čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (uveřejněné pod číslem 209/1992 Sb., d a y (uveřejněnými pod čísly a ), a kdy je zjevně nepřípadná i argumentace dovolatele založená na tvrzení o diskriminaci, ve spojení s ustanovením , Nejvyšší soud dovolání žalobce jako nedůvodné zamítl [ ].

Pro úplnost Nejvyšší soud doplňuje, že nepřihlížel ani ke změnám žaloby, jež dovolatel učinil v podáních v době po rozhodnutí odvolacího soudu, ani k dalším (novým) výhradám uplatněným dovolatelem po uplynutí (prodloužené tříměsíční) lhůty k podání dovolání (srov. ustanovení , a 3 a ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními , a , když dovolání žalobce Nejvyšší soud zamítl a žalované podle obsahu spisu nevznikly žádné účelně vynaložené náklady dovolacího řízení.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. dubna 2018

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu