Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 73/2018

-181

USNESENÍ

B. N.

T. V.

, za účasti manželky povinného J. V., oběma zastoupeným JUDr. Františkem Hrudkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 699/30, evidenční číslo advokáta 08881, pro nepeněžité plnění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. května 2017, č. j. -130, takto:

Dovolání

se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ve shora označené exekuční věci Obvodní soud pro Prahu 10 (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 1. 6. 2016, č. j. -78, zastavil na návrh povinného exekuci pro vynucení povinnosti dovolatele zdržet se obtěžování oprávněné a členů její rodiny hlukem z hudebních produkcí, byla-li taková povinnost uložena rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 2. 2. 2009, č. j. -72, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2009, č. j. -213 (dále vesměs „exekuční titul“). Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že povinný sice v rozhodné, oprávněnou označené době konal oslavu spojenou s hudební produkcí (zpěv, hra na kytaru), avšak „tyto hlasité projevy se odehrávaly mimo jeho pozemky“ (uvedené v exekučním titulu). Oprávněná proto neprokázala, že by povinný porušil povinnost, která mu byla exekučním titulem uložena.

K odvolání oprávněné Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 3. 5. 2017, č. j. -130, změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že návrh povinného na zastavení exekuce se zamítá. Odvolací soud neuznal námitku povinného ohledně nedostatku legitimace oprávněné, na níž bylo darovací smlouvou převedeno vlastnické právo původní oprávněné P. N. (s odkazem na ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů) a o jejímž právním nástupnictví již (pravomocně) rozhodl usnesením ze dne 20. 2. 2017, č. j. -114. Podle názoru odvolacího soudu v tomto případě není chráněno právo osobní povahy vázané na původní oprávněnou, ale právo „sousedky“, která vlastní nemovité věcí sousedící s nemovitými věcmi povinného. Odvolací soud opakoval a zčásti doplnil důkazy provedené před soudem prvního stupně, poukázal na rozpor v tvrzeních povinného ohledně místa konání hudební produkce a za podstatný důkaz označil záznam pořízený bezpečnostní kamerou se zvukovou stopou, umístěný na domě oprávněné, z něhož „jednoznačně plyne, že v pozdní noční době byly užívány při hudební produkci či oslavě povinného bubny, hlasitá reprodukovaná muzika a hlasitý zpěv či hlasité hlasové projevy několika lidí“. K námitce povinného, že celá produkce se konala na exekučním titulem neuvedené cestě, nacházející se za pozemky povinného, odvolací soud dospěl z provedených důkazů k závěru, že „produkce byla zásadně konána na všech pozemcích povinného“ včetně exekučním titulem neurčené cesty, nelze-li „oddělit několik metrů čtverečních od celku“. Jestliže vykonatelný exekuční titul zakazoval povinnému rušit oprávněnou a členy její rodiny hlukem nad míru přiměřenou poměrům, byť z konkrétních pozemků, odvolatel tuto povinnost porušil a není proto „v poměrech projednávané věci“ rozhodné, „kde přesně byl umístěn zdroj imise, jako především to, kam nedovolená imise dolehla“. Není tudíž dán důvod k zastavení exekuce podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále vesměs ).

Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž předpoklad přípustnosti dovolání vymezil tak, že „odvolací soud nesprávně vyřešil otázku hmotného práva v rozsahu povinnosti uložené povinnému“ exekučním titulem. Nelze totiž přesně určenou rozsudečnou povinnost „rozšiřovat či provádět její extenzivní výklad způsobem, jak činil odvolací soud“, který nerozhodoval ve sporném řízení, takže měl respektovat znění exekučního titulu. Odvolací soud nesprávně připustil, aby do exekučního řízení namísto původní oprávněné vstoupila stávající oprávněná, čímž chybně rozhodoval „o splnění povinnosti vůči osobě, která nebyla v řízení aktivně legitimována“. Uvedenou otázku procesního práva dovolací soud ve své rozhodovací praxi jednak neřešil, současně má tuto otázku řešit jinak. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Oprávněná se k dovolání vyjádřila tak, že povinný „neuvádí žádnou argumentaci, která by byla relevantní z hlediska dovolacího řízení“. Navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl a oprávněné přiznal náhradu nákladů dovolacího řízení.

Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

K problematice přípustnosti dovolání a důvodu dovolání dovolací soud vychází z obsahu spisu a především ze znění výroku exekučního titulu, jímž bylo povinnému (a jeho manželce) uloženo „zdržet se obtěžování žalobkyně a členů její rodiny na pozemcích a v domě v M. hlukem z hudebních produkcí z jejich pozemků a rekreační chaty a garáže na pozemku v M., B.“. Jestliže odvolací soud provedl dokazování a v napadeném usnesení důkazy hodnotil za účelem zjištění, zda uvedená povinnost byla porušena či nikoli, zabýval se primárně rozhodným skutkovým stavem věci. Namítá-li v této souvislosti dovolatel, že hudební produkci prováděl výlučně na jiném, exekučním titulem nespecifikovaném pozemku, rozporuje tím (pouze) skutková zjištění odvolacího soudu, spočívající v tom, že produkce se konala „na všech pozemcích povinného“, tj. rovněž na pozemcích z výroku podkladového rozhodnutí, což je pro rozhodnutí ve fázi zastavení exekuce jediné podstatné. Uvedený závěr odvolacího soudu proto nemůže znamenat rozšíření („extenzivní výklad“) povinnosti z exekučního titulu a dovolatel tímto způsobem nevymezuje hledisko přípustnosti dovolání ( ) ani důvod dovolání (viz a 3 ), který na skutkovém zjištění nelze založit resp. takovou námitku nelze od 1. 1. 2013 v dovolacím řízení uplatnit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2007, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2014, sp. zn. ).

Důvod dovolání rovněž nezakládá námitkou dovolatele dotčené právní nástupnictví oprávněné, neboť o této otázce po formální stránce odvolací soud rozhodl usnesením ze dne 20. 2. 2017, č. j. -114, tak, že v průběhu exekučního řízení na místo původní oprávněné P. N. připustil vstup oprávněné B. N. (viz , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále „ex. řád“), nadto legitimaci nové oprávněné v napadeném usnesení odůvodnil věcnou (tj. nikoli osobní) povahou nabytého vlastnického práva k pozemkům. O této povaze práva však nelze mít pochyb již ze samotného výroku exekučního titulu, který ochranu vlastnictví před imisemi prostřednictvím vlastnické žaloby explicite vztahuje ke stavebním pozemkům a k domu v M., nikoli výlučně k osobám (ty jsou ve výroku jmenovány právě a jen ve spojení s nemovitými věcmi).

Dovolatel v neposlední řadě k této otázce nezvolil hledisko přípustnosti dovolání (námitkou, že „…otázky procesního práva týkající se vstupu oprávněné do řízení /…/ jednak nebyly v dosavadních rozhodnutích dovolacího soudu řešeny, když

současně

má dovolatel za to, že by dovolací soud měl vyřešit tyto otázky týkající se aplikace hmotného práva jinak“), může-li být v konkrétním případě splněno vždy pouze jedno ze zákonem stanovených kritérií přípustnosti dovolání, neboť splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby

současně

pro řešení téže otázky bylo naplněno kritérium jiné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2014, sp. zn. , proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud České republiky usnesením ze dne 30. června 2015, sp. zn. , odmítl). Formulace druhého z označených hledisek přípustnosti dovolání zároveň nekoresponduje se zněním zákona (viz : „… má-li být

dovolacím

soudem vyřešená právní otázka

posouzena jinak“).

Nejvyšší soud proto dovolání podle věty první odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).

Proti tomuto usnesení není přípustný žádný opravný prostředek.

V Brně dne 17. dubna 2018

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu