Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 5998/2017

-181

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatelky L. V., zastoupené JUDr. Vladimírem Fučíkem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Dejvická 306/9, PSČ 160 00, za účasti společnosti PAMCO, spol. s r. o., se sídlem v Praze 4, Na Strži 28/241, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 49614151, zastoupené JUDr. Oldřichem Godyckim, advokátem, se sídlem v Lounech, Mírové náměstí 48, PSČ 440 01, o zaplacení 592.251 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 ECm 106/2012, o dovolání společnosti PAMCO, spol. s r. o. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. března 2017, č. j. -149, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. června 2015, č. j. -111, zamítl návrh na zaplacení 660.066 Kč (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost PAMCO, spol. s r. o. (dále jen „společnost“) dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „ “). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

Dovolání je totiž – posuzováno podle obsahu – pouhou polemikou s právními závěry formulovanými a odůvodněnými Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 21. prosince 2016, sp. zn. (přijatém ve skutkově totožné věci téže dovolatelky), jež odvolací soud v napadeném rozhodnutí zcela respektoval a na nichž Nejvyšší soud nevidí důvodu ničeho měnit ani v projednávané věci.

Namítá-li dovolatelka, že se napadené rozhodnutí odchyluje od ustálené judikatury Nejvyššího soudu „týkající se ingerence státu při nabývání dědictví“, zcela přehlíží, že v projednávané věci odvolací soud neposuzoval, zda je pro nabytí dědictví po zesnulém společníku nutné rozhodnutí soudu o potvrzení nabytí dědictví (či o schválení dohody dědiců), resp. rozhodnutí, jímž bude dědické řízení skončeno [o čemž nelze pochybovat], ale zda má toto rozhodnutí vydané v dědickém řízení význam pro posuzování splatnosti vypořádacího podílu (resp. pro běh lhůty podle , obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013). Jeho závěr, podle něhož uvedená rozhodnutí soudu vydaná v řízení o dědictví nemají vliv na splatnost vypořádacího podílu, odpovídá jak (odvolacím soudem citovanému) usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , tak i v něm uvedené ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. září 2015, sp. zn. ).

K výhradám dovolatelky týkajícím se zjišťování okruhu dědiců Nejvyšší soud uvádí, že v projednávané věci se z obsahu spisu nepodává, že by zde byly jakékoliv pochybnosti o okruhu dědiců po zesnulém společníku a jejich dědickém právu (srov. i důvody výše označeného rozsudku sp. zn. ). Za této situace pak platí, že je třeba tyto dědice považovat (až do právní moci usnesení, kterým bude řízení o dědictví po zesnulém společníku skončeno) za vlastníky celého (všeho) majetku patřícího do dědictví, kteří jsou ve vztahu k třetím osobám z právních úkonů týkajících se věcí, práv a jiných majetkových hodnot patřících do dědictví oprávněni a povinni společně a nerozdílně.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí ( ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. března 2018

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu