Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 301/2018

USNESENÍ

K. P.

MAJOR REAL s. r. o.

, se sídlem v Praze 4, Nusle, U gymnázia 1234/3, identifikační číslo osoby 24288730, zastoupené Mgr. Pavlínou Řehovou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, Zarámí 4077, pro 13 529 379,08 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Petra Kociána, Exekutorský úřad Brno-venkov, se sídlem v Brně, Veveří 125, pod sp. zn. 137 Ex 305/14, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2017, č. j. -233, takto:

Dovolání

se odmítá

.

Stručné odůvodnění ( ):

Nejvyšší soud České republiky (dále též „dovolací soud“) dovolání povinné ze dne 17. 1. 2018 proti usnesení Městského soudu v Praze (dále „odvolací soud“) ze dne 2. 11. 2017, č. j. -233, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudního exekutora JUDr. Petra Kociána, Exekutorský úřad Brno-město, ze dne 18. 5. 2017, č. j. 137 Ex 305/14-195, o rozvrhu rozdělované podstaty, odmítá podle věty první , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II, bod 2 přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále „ “, neboť dovolatelka v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání ( o. s. ř) nevylíčila důvod dovolání (vymezením právního posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a výkladem, v čem spočívá nesprávnost tohoto posouzení - a odst. 3 o. s. ř), a rovněž neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ve spojení s ). K projednání dovolání přitom nepostačuje ani pouhý odkaz na či citace textu uvedené procesní normy, aniž by z dovolání bylo zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v je podle názoru dovolatele splněn (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Za tohoto stavu dovolání povinné trpí vadou obsahu, kterou po uplynutí lhůty k dovolání ( ) nelze odstranit (srov. větu první ) a pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Dovolatelka k požadavku přípustnosti dovolání cituje úplné znění a současně dodává, že „problematika specifikovaná v důvodech dovolání jednak nebyla doposud v rozhodování dovolacího soudu řešena, jednak se odvolací soud odchýlil od dosavadní judikatury, přičemž měla být věc dovolacím soudem právně vyřešena jinak“. Tímto způsobem však není volba předpokladu přípustnosti dovolání vystižena, plyne-li ze zákonné úpravy a z povahy posuzované náležitosti dovolání, že v konkrétním případě může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem stanovených kritérií přípustnosti dovolání, neboť splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně pro řešení téže otázky bylo naplněno kritérium jiné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2014, sp. zn. , proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud České republiky usnesením ze dne 30. června 2015, sp. zn. , odmítl).

Důvod dovolání spojuje dovolatelka s řešením otázky, „zda může být podkladem pro vydání usnesení o rozvrhu rozvrhované podstaty příkaz k úhradě nákladů exekuce, který soudní exekutor následně, v průběhu odvolacího řízení proti usnesení o rozvrhu, zruší a vydá nové rozhodnutí, které doručuje namísto účastníkovi řízení pouze zmocněnci povinné, jenž byl zmocněn (…) pouze pro určité právní úkony“. Povinná tím vytýká soudnímu exekutorovi nesprávný procesní postup (tj. zrušení původního příkazu k náhradě nákladů exekuce, vydání nového příkazu v průběhu řízení před odvolacím soudem a chybné doručení tohoto příkazu povinné) a nesprávnost usnesení odvolacího soudu spatřuje v tom, že odvolací soud takový postup soudního exekutora „aproboval“. Nesprávné je podle názoru dovolatelky usnesení odvolacího soudu i v tom, že pohledávka soudního exekutora byla zařazena do „první“ skupiny (viz ), ačkoli sdílí osud pohledávky oprávněného a má být zařazena do stejné skupiny jako on (s odkazem dovolatelky na stanovisko Nejvyššího soudu, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 31/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolatelka jednak namítá vady řízení (podle jejího názoru vyvolané postupem soudního exekutora a odvolacím soudem neodstraněné), k nimž dovolací soud v případě nepřípustnosti dovolání přihlédnout nemůže a které samy o sobě nezakládají dovolací důvod (srov. věta druhá ), jednak přehlíží, že dovoláním citované R 31/2006 se vztahuje na exekuční řízení zahájená do 31. prosince 2007, tedy pro dobu před změnou ustanovení O takový případ se však v posuzované věci nejedná, neboť zde bylo exekuční řízení zahájeno 10. 1. 2014 po nabytí účinnosti , kterým se mění , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (tj. po 1. 1. 2008). Protože v exekučních řízeních zahájených po 1. 1. 2008 se náklady soudního exekutora při rozvrhu rozdělované podstaty uspokojují ve skupině podle ustanovení , není ani v tomto ohledu dovolací důvod naplněn, postupoval-li odvolací soud a soudní exekutor zařazením pohledávky na náhradu nákladů exekuce v souladu s procesními předpisy a s rozhodovací praxí dovolacího soudu (viz rovněž např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. září 2016, sp. zn. ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. března 2018

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu