Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 852/2018

-84

USNESENÍ

Wüstenrot - stavební spořitelna a. s.

J. P.

, zastoupené JUDr. Vítem Svobodou, advokátem se sídlem v Praze 4, Púchovská 2782/12, pro 70 243,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2017, č. j. -65, takto:

Dovolání

se odmítá

.

Stručné odůvodnění ( ):

Nejvyšší soud České republiky dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze (dále „odvolací soud“) ze dne 19. 10. 2017, č. j. -65, jímž odvolací soud k odvolání povinné změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále „soud prvního stupně“) ze dne 22. 2. 2017, č. j. -43, tak, že exekuci částečně pro vymáhanou pohledávku oprávněné 18 082,60 Kč a z této částky jdoucí úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 23. 5. 2015 do zaplacení a ve výši 4,4 % ročně od 23. 5. 2015 do zaplacení zastavil a ve zbývajícím rozsahu usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí návrhu povinné na zastavení exekuce potvrdil, odmítá podle věty první , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II, bod 2 přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), neboť dovolatelka v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání ( o. s. ř) nevylíčila důvod dovolání (vymezením právního posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a výkladem, v čem spočívá nesprávnost tohoto posouzení - a odst. 3 ), a rovněž neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ve spojení s ). K projednání dovolání přitom nepostačuje ani pouhý odkaz na či citace textu uvedené procesní normy, aniž by z dovolání bylo zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v je podle názoru dovolatele splněn (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Za tohoto stavu dovolání povinné trpí vadou obsahu, kterou po uplynutí lhůty k dovolání ( ) nelze odstranit (srov. větu první ) a pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Dovolatelka ve svém dovolání s odkazem na ustanovení argumentuje tím, že při provádění plateb projevila jinou vůli (platby identifikovala tak, že jimi hradila jistinu a nikoli příslušenství dluhu), dále namítá, že „právní náklady“ nelze podřadit pod „náklady a výdaje spojené se správou úvěrového účtu“ a „nevidí důvod, proč by měla platit náklady exekuce, když samotný odvolací soud dospěl k závěru, že samotná exekuce vůči povinné neměla být vůbec nařízena“, čímž prostřednictvím výkladu, v čem spočívá nesprávnost právního posouzení věci, dostatečně nevymezuje důvod dovolání, který nelze mimo jiné založit na otázce skutkového zjištění (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2007, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2017, sp. zn. ), především zcela opomíjí předpoklad přípustnosti dovolání podle , nelze-li z celého textu dovolání dovodit, zda a jaké hledisko přípustnosti dovolání dovolatelka zvolila.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/, a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. dubna 2018

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu