Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 67/2016

XY29 -272

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce J. V., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Ing. Karlem Anderlem, advokátem, se sídlem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, PSČ 110 00, proti žalovanému Ing. Pavlu Tlustému, se sídlem v Děčíně, Sládkova 449/22, PSČ 405 02, jako insolvenčnímu správci dlužníků F. B. a E. B., zastoupenému JUDr. Přemyslem Kamenářem, advokátem,se sídlem v Děčíně, Sládkova 449/22, PSČ 405 02,o určení neplatnosti smlouvy, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 69 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka F. B., narozenéhoXY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. dubna 2016, č. j. 69 ICm XY, 103 VSPH XY ( ), takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 6. dubna 2016, č. j. 69 ICm XY, 103 VSPH XY ( ), potvrdil rozsudek insolvenčního soudu a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud – cituje ustanovení , (dále jen „ “) a ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ) a vycházeje ze závěrů formulovaných v rozsudku „Nejvyššího soudu ČSR ze dne 29. února 1988, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 36, Bulletinu Nejvyššího soudu ČR, ročník 1988“ – ve shodě s insolvenčním soudem uzavřel, že „v řízení o určení platnosti nebo neplatnosti smlouvy může být žalobě vyhověno, jen jestliže se řízení účastní (na straně žalobce nebo žalovaného) všichni účastníci smlouvy, kteří ji uzavřeli, případně jejich právní nástupci“.

Současně zdůraznil, že „otázka, kdo má být ve sporném řízení žalován, tj. kdo má tzv. pasivní věcnou legitimaci ve sporu, není otázkou procesně právní, nýbrž otázkou práva hmotného, o níž nepřísluší soudu žalobce poučovat ve smyslu “ Potud poukázal na nálezy Ústavního soudu ze dne 3. ledna 1996, sp. zn. a ze dne 21. ledna 1998, sp. zn. .

Za stavu, kdy žalobce podal žalobu na určení neplatnosti kupní smlouvy (dne 31. ledna 2014) jen proti žalovanému insolvenčnímu správci, přičemž zákonná tříměsíční lhůta k podání žaloby proti jiné osobě než žalovanému uplynula dnem 15. dubna 2014 (kupní smlouva byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 15. ledna 2014), shledal odvolací soud správným závěr insolvenčního soudu „o nedostatku pasivní věcné legitimace na straně žalované“.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a 2

Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. , s odkazem na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu specifikovanou v důvodech tohoto usnesení shrnul, že:

„ pro případ podání žaloby o určení neplatnosti smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení majetkové podstaty mimo dražbu, omezil (v ) dobu, do které lze takovou žalobu podat (podle úpravy účinné do 31. prosince 2013 se tak mohlo stát do skončení insolvenčního řízení a podle úpravy účinné od 1. ledna 2014 lze takovou žalobu podat u insolvenčního soudu nejpozději do 3 měsíců ode dne zveřejnění smlouvy v insolvenčním rejstříku). Určil také [pro dobu do 31. prosince 2013 v části věty za středníkem, ve spojení s a v době od 1. ledna 2014 v ], že jde o incidenční spor.

Tím, že příslušná ustanovení omezují (vymezují) dobu, do které lze nejpozději podat takovou určovací žalobu a že předurčují (vymezením, že jde o incidenční spor) k projednání takové určovací žaloby v prvním stupni insolvenční soud, však žádným způsobem nemění (neotevírají dovolacímu soudu k posouzení jako otázku, která dosud nebyla vyřešena) ustálené judikatorní závěry, jež podmiňují úspěšnost určovací žaloby tohoto typu tím, že sporu se musí účastnit (ať již jako žalobci nebo žalovaní) všechny strany napadané smlouvy. Dodržení této podmínky (bez které musí být žaloba zamítnuta) je podle ustálené judikatury výlučně věcí žalobce (zde dovolatelky), když soud v dotčeném směru nemá poučovací povinnost“.

Ústavní stížnost podanou proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 27. února 2018, sp. zn. .

Závěr, podle něhož žalobce podal žalobu vskutku jen proti Ing. Pavlu Tlustému, jako insolvenčnímu správci dlužníků F. B. a E. B. [a nikoli (i) proti F.B.] odpovídá judikatuře, kterou Nejvyšší soud přijal při výkladu ustanovení a K tomu srov. např. usnesení ze dne 27. listopadu 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 11/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v důvodech usnesení ze dne 19. července 2006, sp. zn. a ze dne 27. dubna 2016, sp. zn. .

Konečně Nejvyšší soud shledává zjevně neopodstatněnou i argumentaci dovolatele ohledně „účasti“ F.B. v řízení, když z obsahu spisu je nepochybné, že jmenovaný se v řízení „účastnil“ nejprve (jen) jako osoba mající zájem na výsledku řízení (viz jeho podání na č. l. 38-39), následně vstoupil do řízení jako vedlejší účastník ( ) [viz jeho podání na č. l. 70-71, 73-75, 108-109, protokol o jednání ze dne 11. srpna 2015 (č. l. 145-146), jakož i usnesení insolvenčního soudu ze dne 11. srpna 2015, č. j. 69 ICm XY, a odvolání žalobce proti tomuto usnesení (č. l. 160-163)] a posléze vzal návrh „na připuštění vedlejšího účastníka“ zpět (č. l. 170-171)].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobce Nejvyšší soud odmítl a žalovanému v dovolacím řízení účelně vynaložené náklady nevznikly (vyjádření k dovolání se zjevně míjí s důvody, které vedly k odmítnutí dovolání).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. března 2018

JUDr. Petr Gemmelpředseda senátu