Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 896/2018

-105

USNESENÍ

P. K.

, B., proti žalované

Synthesia, a.s.

se sídlem v Pardubicích, Semtín č. 103, identifikační číslo osoby 60108916, o určení práva, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 27. září 2017, č. j. -85, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů řízení.

Stručné odůvodnění:

Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 28. 4. 2017, č. j. -71, pro překážku věci pravomocně rozhodnuté zastavil řízení, jímž se žalobce domáhal určení, že žalované nesvědčí práva ze směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Brně ze dne 2. 4. 1998, č. j. -11, ve spojení s rozsudkem téhož soudu ze dne 29. 7. 1998, č. j. -27, a s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 11. 1999, č. j. -67 (dále jen „předmětná rozhodnutí“). Z usnesení Městského soudu v Brně ze dne 26. 11. 2015, č. j. -141, a Krajského soudu v Brně ze dne 5. 12. 2016, č. j. -164, které se zabývaly návrhem žalobce (v daném řízení povinného) na zastavení exekuce, soud prvního stupně zjistil, že námitky žalobce, že žalovaná jako oprávněná v exekučním řízení není aktivně legitimována, byly již v řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce pravomocně vyřešeny. Pravomocné vyřešení námitek, jež žalobce uplatňuje v rámci řízení o určení práva z předmětných rozhodnutí, prokazuje i usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 7. 2011, č. j. -48, kterým bylo ve věci oprávněné žalované proti povinnému žalobci potvrzeno usnesení Městského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2009. Č. j. -19, o nařízení exekuce na majetek povinného podle předmětných rozhodnutí.

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích k odvolání žalobce usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že žalovaná podnikala v období od 1. 1. 1994 do 31. 12. 1998 pod obchodní firmou SYNTHESIA, a.s., v období od 31. 12. 1998 do 1. 4. 2006 pod firmou Aliachem, a.s. a od 1. 4. 2006 pod firmou Synthesia, a.s., přičemž identifikační číslo osoby zůstalo stejné, došlo tedy pouze k přejmenování právnické osoby. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že je v projednávané věci dána překážka věci rozhodnuté, neboť o povinnosti žalobce plnit žalované bylo již pravomocně rozhodnuto ve směnečném řízení (směnečným platebním rozkazem Krajského soudu v Brně ze dne 2. 4. 1998, č. j. -11, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 29. 7. 1998, č. j. -27, ve znění rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 11. 1999, č. j. -67), ve kterém byla žalobkyně (v projednávané věci žalovaná) označena jinou obchodní firmou, avšak šlo o tytéž účastníky, když žalobkyně (v projednávané věci žalovaná) pouze změnila obchodní firmu. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci se žalobce domáhá rozhodnutí o témže skutku mezi týmiž účastníky, o kterém již bylo pravomocně rozhodnuto, je namístě řízení zastavit pro překážku věci rozhodnuté, danou rozhodnutím v nalézacím řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „ “.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle se důvod dovolání vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Podle dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě ( ) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.

Žalobce v první části dovolání polemizuje se skutkovým závěrem odvolacího soudu, že předmětná rozhodnutí, jež posloužila v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. jako exekuční titul, byla již od samého počátku vydána ve prospěch žalované a nikoho jiného (odvolací soud v tomto směru uzavírá, že žalovaná podnikala v období od 1. 1. 1994 do 31. 12. 1998 pod obchodní firmou SYNTHESIA, a.s., v období od 31. 12. 1998 do 1. 4. 2006 pod firmou Aliachem, a.s., a od 1. 4. 2006 pod firmou Synthesia, a.s., přičemž identifikační číslo osoby zůstalo stejné, došlo tedy pouze k přejmenování právnické osoby). Tyto námitky jsou však svou povahou pouze polemikou dovolatele se skutkovými zjištěními dovolacího soudu a nejsou způsobilým dovolacím důvodem ve smyslu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2017, sp. zn. ).

Ve druhé části dovolání žalobce namítá, že právní názor odvolacího soudu o existenci překážky věci pravomocně rozhodnuté je nesprávný, protože v daném případě se jedná o spor o existenci, resp. o vymahatelnost subjektivního práva přiznaného exekučním titulem, jde tedy o spor opoziční, takže rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 11. 1999, č. j. -67, nemohl vytvořit překážku věci pravomocně rozsouzené, stejně jako ji nevytvořila ani usnesení vydaná soudy v rámci výkonu rozhodnutí, neboť jde o zcela odlišná řízení s jinými předměty. K právě popsaným výhradám však žalobce nepřiřazuje vůbec žádný předpoklad přípustnosti ve smyslu , ani neuvádí, zda a případně s jakou konkrétní rozhodovací praxí by měl být kritizovaný právní názor odvolacího soudu v rozporu. Dovolatel tedy neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu a tuto skutečnost ani nebylo možné dovodit z obsahu dovolání. Neuvedení předpokladu přípustnosti vede k odmítnutí dovolání (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. března 2015, sp. zn. ).

Vzhledem k tomu, že dovolání žalobce není přípustné, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se nezdůvodňuje (srov. 243f odst. 3 )

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 3. 2018

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu