Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
0E36752CC30C6E4BC12582A500264076.html
HTML · 11.18 KB
No categories available
20 Cdo 700/2018
20 Cdo 700/2018 -55
USNESENÍ
N. B.
,
Š., zastoupené JUDr. Radkem Bechyně, advokátem se sídlem v Kolíně, Legerova č. 148, proti povinnému
J. L.
, K., zastoupenému JUDr. Martinem Horčicem, advokátem se sídlem v Kolíně, Politických vězňů č. 27, o návrhu na zajištění důkazu, vedené u Okresního soudu Kolíně pod sp. zn. 21 Nc 13002/2016 , o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. května 2017, č. j. 18 Co 20/2017 -23, takto:
Dovolání
se odmítá
.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ) :
Dovolání oprávněné proti části výroku I. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. května 2017, č. j. 18 Co 20/2017 -23, jíž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 15. listopadu 2016, č. j. 21 Nc 13002/2016 -2, kterým byl odmítnut návrh oprávněné na zajištění důkazu, není přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. f) zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb. , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř. “, jelikož proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na zajištění důkazu, není dovolání (objektivně) přípustné, když rozhodnutí o zajištění důkazu je z hlediska ustanovení § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. o. s. ř. rozhodnutím o předběžném opatření „svého druhu“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 29 Cdo 960/2017 , či ze dne 26. 10. 2017, sp. zn. 29 ICdo 75/2017 ).
Dovolání oprávněné směřuje i proti části výroku I. odvolacího soudu, jíž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 8. března 2017, č. j. 21 Nc 13002/2016 -18, kterým bylo doplněno usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 15. listopadu 2016, č. j. 21 Nc 13002/2016 -2, tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a proti výroku II. usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o tom, že oprávněná je povinna zaplatit povinnému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 3 412 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta. Přípustnost dovolání proti těmto výrokům je však vyloučena ustanovením § 238 odst. 1 . písm. c) o. s. ř. o. s. ř. , neboť jimi bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a nejedná se přitom o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o pracovněprávní vztah.
Nejvyšší soud proto dovolání oprávněné podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 3. 2018
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu