Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 146/2017

XY29 -263

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobkyně M. K., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Petrem Miketou, advokátem, se sídlem v Ostravě, Jaklovecká 1249/18, PSČ 710 00, proti žalovaným 1/ In. Evě Hepperové, se sídlem v Opavě, Rybářská 1665/2, PSČ 746 01, jako insolvenční správkyni dlužníka F. J., zastoupené Mgr. Veronikou Soukupovou, advokátkou, se sídlem v Lomnici č. p. 147, PSČ 793 02,a2/ F. J., narozenému XY, bytem XY, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě, pod sp. zn. 37 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka F. J., vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. XY, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. dubna 2017, č. j. 37 ICm XY, 17 VSOL XY ( XY), takto:Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 24. dubna 2014, č. j. 37 ICm XY, přiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků (bod I. výroku) a zamítl žádost žalobkyně o ustanovení zástupce pro řízení (bod II. výroku). Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 30. září 2014, č. j. 37 ICm XY, 11 VSOL XY ( XY), potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu II. výroku.

Soudy vyšly z toho, že žádosti žalobkyně o ustanovení zástupce podle , (dále též jen „ “), nemůže být vyhověno, neboť ustanovení zástupce není potřebné k ochraně zájmů žalobkyně, která je schopna samostatně a účinně v řízení uplatňovat či bránit svá práva.

Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. září 2014, č. j. 37 ICm XY, 11 VSOL XY ( XY), podala žalobkyně dovolání. Insolvenční soud usnesením ze dne 18. března 2015, č. j. 37 ICm XY, přiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a ustanovil jí pro dovolací řízení zástupcem advokáta Mgr. Tomáše Gureckého.

Dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. září 2014, č. j. 37 ICm XY, 11 VSOL XY ( XY), Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 21. července 2015, č. j. -112.

Ústavní stížnost, kterou žalobkyně podala proti shora označeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci a Nejvyššího soudu, Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 15. prosince 2015, sp. zn. .

Následně insolvenční soud rozsudkem ze dne 14. července 2016, č. j. 37 ICm XY, vyhověl žalobě, když určil, že žalobkyně má za dlužníkem pohledávku ve výši 6 731 Kč (bod I. výroku), v části, v níž se žalobkyně domáhala určení pohledávky vůči druhému žalovanému, soud žalobu odmítl (bod II. výroku), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku).

Proti bodům II. a III. výroku rozsudku insolvenčního soudu ze dne 14. července 2016, č. j. 37 ICm XY, podala žalobkyně odvolání. Současně požádala o ustanovení zástupce pro odvolací řízení.

Žádost o ustanovení „právního“ zástupce pro odvolací řízení insolvenční soud zamítl usnesením ze dne 8. prosince 2016, č. j. 37 ICm XY. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 26. dubna 2017, č. j. 37 ICm XY, 17 VSOL XY ( XY), potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

Soudy shodně uzavřely, že ustanovení zástupce žalobkyni není nezbytně třeba k ochraně jejích zájmů ani pro odvolací řízení a nejsou tak naplněny předpoklady předjímané ustanovením Žalobkyně je schopna v řízení samostatně a účinně uplatňovat či bránit své právo, v odvolacím řízení nejde o věc náročnou a složitou z hlediska zjišťování skutkového stavu či z hlediska právního posouzení. Přitom odvolací soud zdůraznil, že předmětem odvolacího řízení je pouze výrok o nákladech řízení a rozhodnutí o odmítnutí žaloby vůči druhému žalovanému.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž požádala o ustanovení advokáta pro dovolací řízení. Usnesením ze dne 18. srpna 2017, č. j. 37 ICm XY, insolvenční soud přiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků za dovolání (bod I. výroku) a ustanovil jejím zástupcem pro dovolací řízení advokáta Mgr. Petra Miketu.

Dovolatelka uplatňuje (jak vyplývá z obsahu dovolání podaného prostřednictvím ustanoveného zástupce) dovolací důvod ve smyslu , a především namítá, že z důvodu absence právního vzdělání je pro ni velmi složité účinně bránit svá práva. K argumentaci odvolacího soudu, že předmětem odvolacího řízení jsou pouze body II. a III. výroku rozsudku insolvenčního soudu, dovolatelka uvádí, že považuje za protiústavní, s tím, že je zde možnost iniciovat podání návrhu na vyslovení rozporu tohoto ustanovení s ústavním pořádkem.

Nejvyšší soud dovolání odmítl podle a 2 jako nepřípustné, neboť napadené rozhodnutí je v otázce výkladu ustanovení v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 6. října 2015, sp. zn. (všechna zde označená rozhodnutí dovolacího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu), vysvětlil, že při rozhodování o ustanovení zástupce podle je třeba přihlédnout ke složitosti věci a k osobě žadatele o ustanovení zástupce. K tomuto závěru se Nejvyšší soud přihlásil i v řadě dalších rozhodnutí, v nichž se zřetelem k zákonné podmínce, že ustanovení zástupce je nezbytně třeba k ochraně zájmů účastníka, posuzoval vždy konkrétní okolnosti projednávané věci a osobu žadatele (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2016, sp. zn. , ze dne 24. února 2016, sp. zn. , nebo ze dne 11. února 2015, sp. zn. ).

V posuzované věci se odvolací soud při posuzování žádosti dovolatelky o ustanovení zástupce pro odvolací řízení od této judikatury nikterak neodchýlil, když uzavřel, že žalobkyně, která je ve věci dostatečně orientovaná, nepotřebuje v odvolacím řízení zastoupení advokátem. Přitom správně přihlédl i k tomu, že žalobkyně byla s žalobou úspěšná (výrok I. rozsudku insolvenčního soudu nebyl napaden odvoláním), a že předmětem odvolacího řízení je pouze výrok o odmítnutí žaloby vůči druhému žalovanému a rozhodnutí o nákladech řízení.

To platí tím spíše, že soudy všech stupňů již v dané věci jednou posuzovaly splnění předpokladů pro ustanovení zástupce žalobkyni pro (celé) řízení (srov. i usnesení Ústavního soudu sp. zn. ).

Pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že argumentuje-li dovolatelka protiústavností , pak pomíjí, že Ústavní soud již v usnesení ze dne 5. března 2013 sp. zn. , dovodil, že úprava „nákladové imunity insolvenčního správce“ obsažená v ustanovení není úpravou odporující ústavnímu pořádku České republiky.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (ve znění účinném do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

K absenci výroku o nákladech dovolacího řízení srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. ledna 2018

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu