Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 103/2017

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Společenství vlastníků pro dům Aloisina výšina 418-423, se sídlem v Liberci, Aloisina výšina 422/22, PSČ 460 05, identifikační číslo osoby 25 46 08 97, zastoupeného Mgr. Michalem Vogelem, advokátem, se sídlem v Liberci, nám. Sokolovské 312/1, PSČ 460 01,proti žalovanému J. H., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Davidem Bezuchou, advokátem, se sídlem v Liberci, Kostelní 10/5, PSČ 460 01, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. 76 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka J. H., vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. července 2016, č. j. 76 ICm XY, 101 VSPH XY ( ), takto:

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného usnesením ze dne 1. července 2016, č. j. 76 ICm XY, 101 VSPH XY ( ), potvrdil usnesení ze dne 9. března 2016, č. j. 76 ICm XY, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen „insolvenční soud“) zamítl návrh žalovaného na ustanovení zástupce.

Odvolací soud – odkazuje na ustanovení , (dále jen „ “), a na ustanovení , , , , a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), a vycházeje z obsahu spisu – uzavřel, že „zastoupení dlužníka advokátem v této věci není opodstatněné již proto, že důvody, pro které nevykonatelnou pohledávku žalobce při přezkumném jednání popřel, jsou obsaženy v protokole o přezkumném jednání a jeho přílohách a tyto důvody po skončení přezkumného jednání dlužník nemůže měnit či rozšiřovat“. Dále zdůraznil, že „k tomu, aby práva dlužníka byla jak v insolvenčním řízení, tak i v incidenčním sporu odpovídajícím způsobem chráněna, není třeba ani jeho právního vzdělání, ani to, aby se v řízení dokonale orientoval, a proto není třeba ani ustanovení advokáta k ochraně jeho práv. V opačném případě by soudy všem dlužníkům v insolvenci postrádajícím právnické vzdělání byly nuceny ustanovovat zástupce a na takových východiscích bezpochyby nestojí“.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný prostřednictvím ustanoveného zástupce (srov. usnesení ze dne 24. února 2017, č. j. 76 ICm XY, jímž insolvenční soud ustanovil zástupcem žalovaného pro dovolací řízení Mgr. Davida Bezuchu) dovolání, které má za přípustné podle ustanovení , jde-li o řešení otázky, zda žalovaný splňuje předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů ( ), při jejímž posouzení se odvolací soud podle názoru dovolatele odchýlil od v dovolání konkretizované judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu.

Dovolatel polemizuje se závěrem odvolacího soudu o tom, že k ochraně svých zájmů v řízení nepotřebuje zástupce z řad advokátů, a s poukazem na poměry dané věci, kdy „v řízení bude třeba zjistit platnost smlouvy o nájmu movitých věcí, posoudit platnost započtení tvrzených vzájemných pohledávek a zkoumat existenci pohledávky s ohledem na námitku promlčení“, považuje věc za „nepřehlednou a právně spíše komplikovanou“. Samotné incidenční řízení není jen „formálním přezkumem přihlášené a popřené pohledávky; naopak takovou podobu má přezkumné jednání“, jehož význam vyzdvihl odvolací soud.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Dovolání žalovaného je přípustné podle ustanovení , a to k řešení otázky dovoláním otevřené, když právní posouzení věci odvolacím soudem odporuje níže zmíněné judikatuře Nejvyššího soudu a Ústavního soudu.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků ( ), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec 2).

Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že žalovaný (jako dlužník s dispozičními oprávněními) je osvobozen od soudních poplatků v řízeních o nárocích, které se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, a to od okamžiku, kdy insolvenční soud zjistil jeho úpadek (od rozhodnutí o úpadku dlužníka). Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2017, sp. zn. , jež občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu schválilo k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek dne 13. prosince 2017.

Přitom v poměrech dané věci zjistil insolvenční soud úpadek dlužníka a povolil řešení jeho úpadku oddlužením již usnesením ze dne 26. listopadu 2015, č. j. . Následným usnesením ze dne 2. února 2016, č. j. , schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře.

Současně Nejvyšší soud nemá žádné pochybnosti o tom, že u žalovaného nejde o svévolné či zřejmě bezúspěšné bránění práva; potud viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Zbývá prověřit správnost závěru odvolacího soudu, podle něhož v dané věci ochrana zájmů dlužníka nevyžaduje, aby mu byl ustanoven zástupce z řad advokátů.

Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (i Ústavního soudu) právní a skutkovou složitost věci je vždy třeba hodnotit ve vztahu ke konkrétním osobním předpokladům žadatele. Úkolem soudu je, aby pečlivě zvážil poměry konkrétní věci, přičemž je vhodné přihlédnout např. k dlouhodobé finanční situaci účastníka řízení, jeho profesi, vzdělání, zkušenostem a argumentačním schopnostem, emoční účasti účastníka v řízení (vylučuje-li efektivní obhajobu), významu výsledku sporu pro účastníka řízení (např. finanční nebo sociální dopady), či skutečnosti, že druhá strana sporu je zastoupena advokátem (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 12. srpna 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. října 2015, č. j. ). Při posouzení naplnění podmínek pro ustanovení zástupce z řad advokátů přitom není rozhodné, zda účastník žádá o ustanovení zástupce v řízení sporném, nesporném, exekučním či jiném upraveném v zákoně o zvláštních řízeních soudních (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2015, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 109/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pouhá okolnost, že účastník řízení (osoba bez právního vzdělání) sám reaguje na výzvy soudu, podává vyjádření a snaží se v řízení hájit své zájmy, neznamená, že ochrana jeho zájmů ustanovení zástupce nevyžaduje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. listopadu 2015, sp. zn. ).

S respektem ke shora zmíněným závěrům a s přihlédnutím k obsahu přihlášky pohledávky žalobce do insolvenčního řízení dlužníka (P7-1), protokolu o přezkumném jednání ze dne 25. ledna 2016 (B-13) a žaloby o určení pravosti a výše dlužníkem popřené pohledávky (č. l. 1 - 2 spisu) Nejvyšší soud (na rozdíl od soudu odvolacího) uzavírá, že žalovaný splňuje všechny předpoklady vyžadované ustanovením pro ustanovení zástupce z řad advokátů; proto usnesení odvolacího soudu a insolvenčního soudu změnil [ ] a zástupcem žalovaného ustanovil Mgr. Davida Bezuchu, který zastupuje žalovaného jako soudem ustanovený zástupce i v jiném incidenčním sporu v rámci insolvenčního řízení dlužníka [viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2017, č. j. 76 ICm XY, 104 VSPH XY ( )].

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; žalovanému a ustanovenému zástupci se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. března 2018

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu