Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1319/2016-294

33 Cdo 1319/2016-294

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně D. M., zastoupené JUDr. Šárkou Veskovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Brněnská 300/31, proti žalované J. Ž. – Reality Invest Group, s. r. o. se sídlem v Ostravě-Polance nad Odrou, zastoupené Mgr. Bc. Přemyslem Hradečným, advokátem se sídlem v Praze 2, Bělehradská 572/63, o určení, že zástavní právo k nemovitosti zaniklo, vedené u Okresního soudu v Hradci králové pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 10. 2015, č. j. -255, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. 1. 2015, č. j. -174, určil, že zaniklo „zástavní právo k bytové jednotce v bytovém domě příslušné k části obce P. P. na pozemku evidovaném jako stavební parcela, zapsané v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro K. kraj, katastrální pracoviště H. K. na listu vlastnictví vedeném pro obec H. K. a katastrální území P. P. včetně spoluvlastnického podílu o velikosti 958/18658 na společných částech budovy příslušné k části obce P. P. na pozemku evidovaném jako stavební parcela a na pozemku evidovaném jako stavební parcela – zastavěná plocha a nádvoří, v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro K. kraj, katastrální pracoviště H. K. na listu vlastnictví vedeném pro obec H. K. a katastrální území P. P., zřízené smlouvou o zřízení zástavního práva a věcného práva předkupního ze dne 29. 6. 2011, s právními účinky vkladu práva ke dni 4. 7. 2011“.

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 8. 10. 2015, č. j. -255, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil; zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání.

Nejvyšší soud dovolání projednal podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II bod 2 , čl. II bod 2 - dále jen „ “)

Ačkoli má dovolatelka zato, že je její dovolání přípustné, protože napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného či procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, žádnou takovou otázku neoznačuje. Není úkolem dovolacího soudu, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti dovolání v souladu s ustanovením , a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolatele.

Dovolatelka považuje své dovolání – posuzováno podle jeho obsahu ( ) – za přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu představované jeho rozsudky ze dne 20. 9. 2010, sp. zn. , a ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. . S těmito rozhodnutími není ovšem rozsudek odvolacího soudu v rozporu.

Z rozsudku ze dne 20. 9. 2010, sp. zn. , dovolatelka vytrhává dílčí závěr, podle něhož tím, že „žalovaný uvedl ve smlouvě své identifikační číslo osoby a daňové identifikační číslo, dal najevo, že se smlouva týkala jeho podnikatelské činnosti.“ Přehlíží, že uvedený rozsudek Nejvyššího soudu tento závěr činí na základě toho, že „pro posouzení, zda daný závazkový vztah je obchodní závazkový vztah, tzv. relativní obchod ve smyslu ust. § 261 odst. 1 obch. zák, je rozhodující, že vznikl mezi podnikateli, vztah se týká podnikatelské činnosti stran a tato skutečnost je zřejmá navenek s přihlédnutím ke všem okolnostem v době vzniku posouzeného vztahu.“

Naopak v rozsudku ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. , Nejvyšší soud akcentoval, že „v řadě svých rozhodnutí (srovnej např. rozsudky ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. , ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. , ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. , ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. ) ve shodě s Ústavním soudem (viz nález ze dne 8. 7. 1999, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 15, ročník 1999, díl I. pod číslem 101) zdůraznil, že pro závěr o tom, zda vztah mezi dvěma osobami je vztahem mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, je určující podstata společenského vztahu, v němž vystupovaly (…) i podnikatel si může opatřovat věci či zajišťovat služby pro svoji osobní potřebu nebo pro jinou než podnikatelskou činnost.“

S rozsudkem dovolacího soudu ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. , nemůže být rozhodnutí odvolacího soudu v kolizi, neboť jeho střet s judikaturou dovolacího soudu dovolatelka zakládá na odlišném skutkovém závěru, tj. na tom, že smlouvu žalobkyně uzavřela v souvislosti se svou podnikatelskou činností, ačkoli soudy obou stupňů vyšly z toho, že ji uzavírala v souvislosti s řešením dluhu nesouvisejícím s podnikáním.

Nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle

Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud podle věty první odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 14. března 2018

JUDr. Václav Duda

předseda senátu