Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3129/2017

-433

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně EVE Rohenice s. r. o., se sídlem v Praze 10, U Hranic 3221/18, identifikační číslo osoby 28303822, zastoupené Mgr. Martinem Pecklem, advokátem se sídlem v Praze 2, Italská 753/27, proti účastnici řízení ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem v Děčíně, Teplická 874/8, identifikační číslo osoby 24729035, zastoupené Mgr. Radkem Pokorným, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, o výši podpory z obnovitelných zdrojů energie, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. , o dovolání společnosti OTE, a. s., se sídlem v Praze 8, Sokolovská 192/79, identifikační číslo osoby 26463318, zastoupené Zdeňkem Labským, advokátem se sídlem v Praze 3, Milešovská 2137/12, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 11. 2016, č. j. -376, takto:Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost OTE, a. s. dovolání, odkazujíc co do přípustnosti na ustanovení (dále též jen „“). Dovolatelka obsáhle popisuje vztahy mezi výrobci elektřiny, provozovateli přenosové soustavy, provozovateli distribučních soustav, postavení operátora trhu, obchodníků s elektřinou a jejich práva a povinnosti podle dřívější a současné právní úpravy a podrobně se zabývá výkladem ustanovení , o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů. Odvolacímu soudu s ohledem na tuto argumentaci vytýká nesprávné právní posouzení věci a navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že návrh žalobkyně, aby dovolatelka vstoupila do řízení na místo stávající účastnice řízení, se zamítá, případně aby usnesení odvolacího soudu zrušil, věc mu vrátil k dalšímu řízení a dovolatelce přiznal náhradu nákladů řízení.

Účastnice řízení se ve vyjádření k dovolání částečně ztotožnila s důvody dovolání a navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil, věc mu vrátil k dalšímu řízení a přiznal účastnici řízení náhradu nákladů řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání považuje dovolání za nepřípustné a navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně aby jej zamítl.

Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a k době zahájení řízení se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013.

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (), o přistoupení dalšího účastníka () a o záměně účastníka ().

Dovolatelka má za to, že dovolání je přípustné podle ustanovení , přehlíží však, že nejsou naplněny podmínky pro aplikaci citovaného ustanovení. Rozhodnutí o vstupu do řízení na místo dosavadní účastnice podle ustanovení bylo vydáno v průběhu řízení před soudem prvního stupně, nikoliv v průběhu odvolacího řízení, jak vyžaduje ustanovení

Vzhledem k tomu, že dovolání podle ustanovení přípustné není, zkoumal Nejvyšší soud v souladu s ustanovením , zda dovolání může být přípustné podle ustanovení

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z ustanovení vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatelka domáhá (dovolací návrh).

Z uvedených ustanovení i z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu vyplývá, že požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, představuje obligatorní náležitost dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , jež je veřejnosti dostupné, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolatelka, s ohledem na svůj nesprávný názor, že dovolání je přípustné podle ustanovení , žádný ze čtyř zákonných předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v ustanovení nevymezila, z obsahu dovolání se však podává, že dovolatelka má za to, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2011, sp. zn. , při řešení otázky, zda nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde. V citovaném rozhodnutí dovolací soud uzavřel, že podmínkou pro rozhodnutí o procesním nástupnictví je mimo jiné to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde.

Od citovaného rozhodnutí se však odvolací soud neodchýlil, neboť v projednávané věci dospěl k závěru, že takovou právní skutečností, s níž je spojen přechod tvrzené a ve výroku rozhodnutí soudu prvního stupně vymezené povinnosti dosavadní účastnice řízení, je nabytí účinnosti nové právní úpravy vyplývající z ustanovení od 1. 1. 2013. Odvolací soud rovněž správně odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. , v němž dovolací soud vysvětlil, že smyslem ustanovení je zajistit odpovídající reakci procesního práva na hmotněprávní nástupnictví. Proto spojuje-li ustanovení procesní nástupnictví s právní skutečností, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, lze toto ustanovení použít i v situaci, kdy je přechod práva spojen s účinností nové právní úpravy. Závěr odvolacího soudu je tak v souladu s judikaturou dovolacího soudu a předpoklad přípustnosti dovolání v podobě odchýlení se odvolacího soudu od rozhodovací praxe dovolacího soudu není dán.

Odkazuje-li dovolatelka na nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. (jenž je veřejnosti k dispozici, stejně jako ostatní zde citovaná rozhodnutí Ústavního soudu, na jeho webových stránkách), v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy nemohou přistupovat k rozhodnutí o procesním nástupnictví podle ustanovení pouze formalisticky, ale musí také posoudit skutečnost, zda nejde pouze o účelové zneužití procesní úpravy zejména s ohledem na ustanovení , není tento odkaz přiléhavý, protože v této jiné věci Ústavní soud současně uzavřel, že takový postup by byl, s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. , namístě např. tehdy, jestliže podle toho, co v řízení vyšlo najevo, lze s jistotou prohlásit, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle je zneužití procesní úpravy např. za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. V projednávané věci o takový účel návrhu na rozhodnutí o procesním nástupnictví jít nemůže, protože jde o změnu účastnice řízení na straně žalované, a to na základě změny právní úpravy. Uvedené rozhodnutí Ústavního soudu tak vychází ze zcela odlišného skutkového stavu a jeho závěry na projednávanou věc nedopadají.

Namítá-li dovolatelka, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu je požadavek řádného odůvodnění rozhodnutí jedním ze základních atributů spravedlivého procesu, aniž by však formulovala jakoukoliv otázku procesního práva, není tato námitka případné vady řízení způsobilá založit přípustnost dovolání, neboť podle ustanovení dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tvrzení dovolatelky o vadě řízení nezahrnuje žádnou odvolacím soudem řešenou otázku procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v ustanovení , přípustnost dovolání tudíž založit nemůže, i kdyby se odvolací soud namítaného procesního pochybení dopustil (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. , ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. ). Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani odkaz dovolatelky na konkrétní rozhodnutí Ústavního soudu. Pouhý odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu nebo Ústavního soudu bez vymezení právní otázky, kterou odvolací soud řešil a posoudil nesprávně, nemůže založit přípustnost dovolání. Ostatně podle ustálené judikatury je soud povinen uvést důvody pro své rozhodnutí, avšak tato povinnost nemůže být chápána jako příkaz předložit detailní odpověď na každý argument; rozsah této povinnosti se může lišit podle povahy rozhodnutí, přičemž její splnění může být hodnoceno pouze ve světle konkrétních okolností případu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. ).

Nejvyšší soud proto dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 7. 3. 2018

JUDr. Hana Gajdziokovápředsedkyně senátu