Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 511/2018-221

23 Cdo 511/2018-221

U S N E S E N Í

Společenství vlastníků jednotek čp. 121, 122, 123,

HATESPO, s.r.o.,

se sídlem v Habartově, Okružní 749, PSČ 357 09, IČO 29110599, zastoupené Mgr. Ing. Ludmilou Brodníčkovou, advokátkou, se sídlem v Sokolově, Karla Havlíčka Borovského 379, PSČ 356 01, o zaplacení částky 80 800,92 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. října 2017, č. j. -199, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 5 614 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Dominika Kříže, advokáta, se sídlem v obci Ležáky 972, 356 01 Sokolov.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Sokolově rozsudkem ze dne 17. března 2017, č. j. -164, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 29 998 Kč a dále 50 802,92 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 99 094 Kč od 30. prosince 2014 do 15. ledna 2015, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 50 802,92 Kč od 16. ledna 2015 do zaplacení (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body II a III).

K odvolání žalované Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 18. října 2017, č. j. -199, ve znění usnesení ze dne 3. listopadu 2017, č. j. -201, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body I a III (výrok pod bodem I), rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů částku 60 338 Kč (výrok pod bodem II), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem III).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které je dle jejího názoru přípustné dle , , (dále jen „ “), neboť „směřuje proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo odvolací řízení skončeno a u kterého není dovolání vyloučeno, když v řízení byla jednak nesprávně řešena hmotněprávní otázka způsobu výpočtu spotřeby dodávek tepelné energie pro dobu nefunkčnosti měřícího přístroje, která v rozhodování dovolacího soudu doposud nebyla vyřešena a současně i procesně a hmotněprávní otázky týkající se dokazování, zejména hodnocení důkazů, vymezení právně významných nesporných skutkových tvrzení účastníků, posouzení a vyhodnocení procesní situace a v důsledku toho nepřipuštění navrženého důkazu, které byly rozhodnuty odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“.

K dovolání žalované se vyjádřil žalobce, který navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2 článku II části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Nejvyšší soud jakožto soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v oprávněnou osobou zastoupenou advokátem, posuzoval, zda je dovolání přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle prvé věty dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.

Podle nelze v dovolání uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy.

Dovolání žalované není přípustné.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu lze dovolání podat jen z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Dovolatelka musí konkrétně uvést, které právní posouzení provedené odvolacím soudem pokládá za nesprávné, a musí též vyložit, v čem dle jejího názoru tato nesprávnost spočívá. Nesprávnost právního posouzení věci se může týkat jak výkladu práva hmotného, tak i výkladu práva procesního, který odvolací soud v napadeném rozhodnutí zaujal a na němž je toto rozhodnutí založeno.

Skutečnost, že dovolatelka v úvodu svého dovolání odkázala na ustanovení , nelze považovat za řádné vymezení přípustnosti dovolání. Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. , nebo v usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. , jež bylo publikováno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, konstatoval, že požadavek, aby dovolatelka v dovolání uvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Dále zdůraznil, že může-li být dovolání přípustné podle ustanovení (jako v této věci), je dovolatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje citace textu tohoto ustanovení (či jeho části).

V rozhodnutí ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. , Nejvyšší soud mimo jiné vyložil, že „argument, podle kterého napadené rozhodnutí řeší právní otázku, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu , jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. ). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky, která v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nebyla dosud vyřešena, musí být z dovolání patrno, kterou otázku má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem (srov. opět usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ).“

Uvedenému požadavku dovolatelka nedostála, neboť ve svém dovolání nevymezila žádnou relevantní právní otázku, na níž by odvolací soud založil své rozhodnutí, nýbrž své námitky směřovala výlučně do zjišťování skutkového stavu a způsobu hodnocení důkazů soudem prvního i druhého stupně.

V této souvislosti Nejvyšší soud již dříve judikoval (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. července 2015, sp. zn. ), že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, založeného na zpochybňování skutkového stavu věci učiněného odvolacím soudem, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem.

Nejvyšší soud proto z uvedených důvodů uzavřel, že dovolání žalované není podle přípustné a podle ustanovení věty první jej odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se v souladu s neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 28. února 2018

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu