Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 399/2018-546

28 Cdo 399/2018-546

U S N E S E N Í

žalobce

M. T.

, zastoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 559/28, proti žalované

O. Š.

, zastoupené JUDr. Františkem Kosíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 699/30,

o zaplacení 29.554,50 Kč s příslušenstvím

, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. ledna 2017, č. j. -465, ve znění opravného usnesení ze dne 2. května 2017, č. j. -474, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.146 Kč k rukám advokáta JUDr. Tomáše Těmína, Ph.D., do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:( )

Žalovaná dovoláním napadla v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 1. října 2014, č. j. -354, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku 29.554,50 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I); současně bylo soudy obou stupňů rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.

Podané dovolání Nejvyšší soud odmítl (dle ustanovení , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 – dále jen „ “; k tomu srov. čl. II bod 2 , a čl. II bod 2 ), neboť není přípustné.

Přípustnost dovolání je vyloučena ustanovením (ve znění účinném do 31. 12. 2013), neboť dovoláním napadeným výrokem rozsudku bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč (ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení, jež neplyne ze spotřebitelské smlouvy ani z pracovněprávního vztahu a nejde ani o věc uvedenou v ).

K příslušenství pohledávky (jež je zde představováno úrokem z prodlení) se při zkoumání přípustnosti dovolání dle uvedeného ustanovení zákona nepřihlíží, ledaže by příslušenství tvořilo samostatně předmět řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 1998, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 62/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); o takovou situaci však v dané věci nejde.

Z hlediska přípustnosti dovolání je přitom rozhodující výše peněžitého plnění, o níž bylo odvolacím soudem rozhodnuto a do níž směřuje dovolání. Pro závěr o nepřípustnosti dovolání vzhledem k peněžnímu limitu vyjádřenému v ustanovení není významné, zda dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto pouze o části nároku, jehož celková výše přesahuje stanovený limit, nebo zda – jak v podaném dovolání argumentuje dovolatelka poněkud nepřípustnou úvahou o opětujícím se plnění – se mezi účastníky vedou další spory o peněžité plnění ze stejného či obdobného právního důvodu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1998, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, ročník 1998, pod č. 169, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. ). Rozsudkem přisouzené plnění v podlimitní výši 29.554,50 Kč, ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení, jež vzniklo žalované užíváním pozemku ve vlastnictví žalobce bez právního důvodu, zajisté ani nemá povahu v budoucnu splatné dávky opětujícího se plnění ( , ).

Vůči výrokům o náhradě nákladů řízení, které dovoláním „napadá“ patrně toliko jako výroky akcesorické, dovolatelka žádnou argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním náležitostem dovolání ( ) – v dovolání nevznáší, nehledě na to, že i výroky o nákladech řízení bylo rozhodnuto o peněžitých plněních ve výši nepřesahující bagatelní limit přípustnosti dovolání podle

Přípustnost dovolání nezakládá pak ani případně nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení je pak odůvodněno ustanoveními věty první, a za situace, kdy dovolání žalované bylo odmítnuto a kdy k nákladům (k náhradě oprávněného) žalobce, jenž se prostřednictvím svého zástupce (advokáta) vyjádřil k dovolání, patří odměna advokáta ve výši 2 300 Kč [srov. , , , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč na jeden úkon právní služby ( advokátního tarifu) a náhradou za daň z přidané hodnoty ( ) ve výši 546 Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. března 2018

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu