Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2431/2017-292

32 Cdo 2431/2017-292

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně Komerční banky, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 969/33, identifikační číslo osoby 45317054, zastoupené JUDr. Josefem Kešnerem, advokátem se sídlem v Praze, Na hlinách 1787/18, proti žalované KOMETĚ a. s. Brno, se sídlem v Brně, náměstí Svobody 702/9, identifikační číslo osoby 41604202, zastoupené JUDr. Mgr. Olgou Karfíkovou, advokátkou se sídlem v Brně, náměstí Svobody 702/9, o zaplacení částky 130 605,38 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2017, č. j. -252, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 30. 4. 2014, č. j. -124, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 130 605,38 Kč s úrokem ve výši 18,06 % z částky 100 838,30 Kč od 19. 4. 2010 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 25 % z částky 100 838,30 Kč od 19. 4. 2010 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Městský soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 4. 2. 2015, č. j. -153, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., změnil jej ve výroku II. co do výše nákladů řízení (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Na základě podnětu žalobkyně Obvodní soud pro Prahu 2 vydal opravné usnesení ze dne 19. 10. 2016, č. j. -221, kterým opravil rozsudek ze dne 30. 4. 2014, č. j. -124, ve výroku I. tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 130 605,38 Kč s úrokem ve výši 18,06 % p. a. z částky 100 838,30 Kč od 19. 4. 2010 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 25 % p. a. z částky 100 838,30 Kč od 19. 4. 2010 do zaplacení. Městský soud v Praze k odvolání žalované v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně, a to ve znění: výrok I. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 4. 2014, č. j. -124, se opravuje tak, že za oba procentní údaje „18,06 %“ a „25 %“ se vkládá „p. a.“.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení (dále též jen „ “). Domnívá se, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a současně v napadeném usnesení řešil otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu (případné též i soudu prvního stupně) zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu (případně soudu prvního stupně) k dalšímu řízení, případně aby rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že se opravné usnesení nevydává, případně že se návrh žalobkyně na vydání opravného usnesení zamítá.

Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje s napadeným rozhodnutím a navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalované jako zjevně neopodstatněné zamítl a aby žalovanou zavázal k náhradě nákladů dovolacího řízení.

Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a k době zahájení řízení se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z ustanovení vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatelka domáhá (dovolací návrh).

Dovolatelka předkládá otázku, „zda chyba ve výroku rozsudku soudu spočívající v uvedení neúplného údaje o úrokové sazbě je (či není) zjevnou chybou v psaní, počítání či jinou zřejmou nesprávností, která může být opravena podle ustanovení formou opravného usnesení soudu“, majíc za to, že tato otázka dosud nebyla dostatečně vyřešena v rozhodování dovolacího soudu.

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. , a dále v usnesení ze dne 31. 7. 1997, sp. zn. , jež jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, veřejnosti dostupná na jeho webových stránkách, vysvětlil, že zřejmou nesprávností je pochybení podobného původu jako chyby v psaní a počtech, tj. vzniklých v důsledku zjevného a okamžitého selhání v duševní nebo mechanické činnosti osoby, za jejíž účasti došlo k vyhlášení nebo vyhotovení rozsudku, a které je pro každého snadno poznatelné, zejména z porovnání výroku rozsudku s jeho odůvodněním, případně i z jiných souvislostí. Jinou takovou souvislostí může být i obsah spisu, tedy např. podání, tvrzení a důkazy žalobkyně nebo obsah výzvy k úhradě (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. , nebo ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. ).

Žalobkyně se od počátku řízení domáhala přiznání příslušenství, a to včetně periodicity úročení, jak vyplývá ze žaloby i následných podání žalobkyně, jakož i z Oznámení Komerční banky, a. s. ze dne 4. 8. 2005, připojeného k žalobě. Pro úplnost lze uvést, že pokud by nebyla periodicita úročení smluvně zakotvena, podle ustanovení , obchodní zákoník, v pochybnostech se má za to, že sjednaná výše úroků se týká ročního období.

Odvolací soud tak dospěl ke správnému právnímu závěru, když neuvedení periodicity úročení považoval za zjevnou nesprávnost, kterou je možné opravit podle ustanovení opravným usnesením. Tato zjevná nesprávnost se bez pochybností podává z obsahu spisu. Z uvedeného vyplývá, že nejde o otázku, která by v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a že dovolatelkou uplatněný předpoklad přípustnosti dovolání není dán.

Dovolatelka dále předkládá otázku, „zda jinou souvislostí (než je porovnání výroku rozsudku s jeho záhlavím či odůvodněním), z které vychází posouzení zjevné nesprávnosti ve výroku rozsudku soudu, může být toliko a pouze znění žalobního petitu a obsah písemných podání žalované“, majíc za to, že ani tato otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla dostatečně vyřešena. K této otázce se dovolací soud již vyjádřil shora. Takovou jinou souvislostí, než je porovnání výroku rozsudku s jeho záhlavím či odůvodněním, může být i obsah spisu, tedy např. podání, tvrzení a důkazy žalobkyně, obsah výzvy k úhradě apod. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. , nebo ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. ).

Formuluje-li dovolatelka otázku „zda je možné opravit výrok rozsudku podle ustanovení formou opravného usnesení v případě, kdy chyba ve výroku rozsudku není pro každého zcela zřejmá a každým snadno rozpoznatelná“, majíc za to, že při jejím řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nemůže být prostřednictvím této otázky přípustnost dovolání založena. Na jejím řešení totiž napadené rozhodnutí nespočívá, tuto otázku odvolací soud neřešil, neboť dospěl k závěru, že jde o zjevnou nesprávnost podle ustanovení vycházející z obsahu spisu, zejména ze žaloby, jíž soud v plném rozsahu vyhověl. Nejvyšší soud zdůraznil již v usnesení ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. , že dovolání není přípustné podle ustanovení , jestliže dovolatelka jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. ).

Dovolatelka dále předkládá otázku, „zda je přípustné, aby soud postupem podle řešil nedostatky spočívající v tom, že soud nerozhodl o některé části předmětu řízení“, majíc za to, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 27. 9. 1968, sp. zn. , a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2016, sp. zn. .

Z obsahu dovolání se podává, že dovolatelka považuje neuvedení roční periodicity za nerozhodnutí o části předmětu řízení. Tomuto názoru však nelze přisvědčit, neboť žalobkyně se domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit předmětnou částku včetně ročních úroků ze smlouvy o úvěru a úroků z prodlení, tomuto žalobnímu návrhu soud plně vyhověl, a žalované uložil povinnost zaplatit požadovanou částku včetně příslušenství. Jak již bylo uvedeno, v případě neuvedení periodicity úročení ve výroku rozhodnutí došlo ke zjevné nesprávnosti, a odvolací soud se neodchýlil od citované judikatury dovolacího soudu, shledal-li rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení správným.

Cituje-li dovolatelka rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. , přehlíží, že toto rozhodnutí vychází z odlišného skutkového stavu. V této jiné věci šlo o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, v níž se dovolatelka domáhala vydání opravného usnesení k nemovitosti, která však nebyla od počátku předmětem řízení, neboť ji žádný z účastníků nenavrhl k projednání. Odvolací soud v projednávané věci založil své rozhodnutí na závěru, že žalobkyně od počátku požadovala příslušenství včetně periodicity úročení a tomuto žalobnímu návrhu bylo v celém rozsahu vyhověno.

Obdobně cituje-li dovolatelka rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2016, sp. zn. . V této věci došlo opravným usnesením ke změně výše odměny a náhrady hotových výdajů ustanovené advokátky na základě aplikace jiného zákonného ustanovení, a tedy jiného právního posouzení věci. Nešlo tedy o zjevnou nesprávnost, ale o změnu obsahu rozhodnutí na základě aplikace jiného právního předpisu.

Přiléhavá není ani dovolatelčina citace rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 27. 9. 1968, sp. zn. , neboť i toto rozhodnutí vychází z odlišného skutkového stavu. V dané věci došlo opravným usnesením ke změně části výroku, který byl na základě této změny v přímém rozporu s nezměněnou částí výroku a s odůvodněním rozhodnutí. Především však citované rozhodnutí není rozhodnutím dovolacího soudu ve smyslu ustanovení ve znění od 1. 1. 2013, neboť Nejvyšší soud ČSSR v dané věci rozhodoval ke stížnosti pro porušení zákona. V době vydání onoho rozhodnutí dovolání jakožto mimořádný opravný prostředek v československém právním řádu nebylo zakotveno (srov. ve znění do 31. 12. 1991). Citované rozhodnutí proto nelze označit za judikaturu dovolacího soudu a dovolatelkou tvrzený předpoklad přípustnosti dovolání není naplněn.

Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení větu druhou ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 28. 2. 2018

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu