Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 19/2018-141

KSBR 53 INS 14784/2014 71/24 ICm 3006/201529 ICdo 19/2018-141

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázalaa soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce CTP Property XXII, spol. s r. o., se sídlem v Humpolci, Central Trade Park D1 1571, PSČ 396 01, identifikační číslo osoby 28144040, zastoupeného Mgr. Veronikou Prokopovou, advokátkou, se sídlem v Praze 3, Jičínská 1747/3, PSČ 130 00, proti žalovanému Tetera a spol.,se sídlem v Ostravě, Poštovní 39/2, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 04029178, jako insolvenčnímu správci dlužníka GEODIS BRNO, spol. s r. o., o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka GEODIS BRNO, spol. s r. o., se sídlem v Brně, Lazaretní 4298/11a, PSČ 615 00, identifikační číslo osoby 00559709, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. srpna 2017, č. j. 71/24 ICm 3006/2015, -114 ( ), takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 16. ledna 2017, č. j. 71/24 ICm 3006/2015-92, odmítl – odkazuje na ustanovení a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ) – jako opožděnou žalobu doručenou insolvenčnímu soudu dne 30. července 2015, kterou se žalobce domáhal určení pravosti nevykonatelné pohledávky za dlužníkem ve výši 21.214.217,93 Kč (bod I. výroku), a rozhodl o nákladech řízení a o vrácení soudního poplatku žalobci (body II. a III. výroku).

K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud přitom zdůraznil, že lhůta pro podání incidenční žaloby podle ustanovení je lhůtou hmotněprávní, když nejpozději poslední den lhůty musí být žaloba doručena podatelně insolvenčního soudu. V poměrech dané věci výše řečené znamená, že konalo-li se přezkumné jednání, na kterém byla pohledávka žalobce popřena, 29. června 2015, mohl žalobce uplatnit své právo u soudu nejpozději dne 29. července 2015. Jestliže žaloba došla insolvenčnímu soudu až 30. července 2015 (tj. po marném uplynutí zákonné třicetidenní lhůty), insolvenční soud zcela správně odmítl žalobu jako opožděnou.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání žalobce, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení , (dále též jen „ “), Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení a 2

Učinil tak proto, že právní posouzení věci odvolacím soudem, jde-li o řešení otázky povahy lhůty k podání žaloby podle , je v souladu se závěry, jež Nejvyšší soud (v době po vydání rozhodnutí odvolacího soudu) formuloval v usnesení ze dne 9. srpna 2017, sen. zn. a podle nichž i v poměrech upravených platí, že lhůta k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí nevykonatelné pohledávky není lhůtou procesní, pro jejíž zachování by postačoval postup dle , nýbrž lhůtou hmotněprávní, k jejímuž zachování je nezbytné, aby žaloba nejpozději posledního dne lhůty došla soudu, a jejíž zmeškání nelze prominout. Tamtéž Nejvyšší soud dodal, že nedojde-li žaloba o určení pravosti, výše nebo pořadí nevykonatelné pohledávky insolvenčnímu soudu ve lhůtě stanovené v , insolvenční soud ji jako opožděnou odmítne ( věta první ). Srov. v této souvislosti též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. září 2017, sen. zn. .

Ostatně, s přihlédnutím k jednoznačné dikci poslední věty („Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.“), nemá valného smyslu zkoumat, zda v stanovená lhůta k podání žaloby o určení pravosti, výše, nebo pořadí nevykonatelné pohledávky je lhůtou hmotněprávní. I kdyby totiž byla z jakéhokoli důvodu označena jako lhůta procesní, pak by stále platilo, že k jejímu dodržení zákon požaduje (ve větě třetí označeného ustanovení), aby žaloba v této lhůtě insolvenčnímu soudu „došla“. Pro lhůtu dle , chápanou jako lhůta „procesní“, by tedy věta třetí uvedeného ustanovení vylučovala úvahy o byť jen přiměřené aplikaci ustanovení o běhu procesních lhůt, neboť „stanoví jinak“ (srov. ).

Důvod ke změně výše uvedených závěrů pak Nejvyšší soud nenachází ani v argumentech obsažených v podaném dovolání.

Pro úplnost Nejvyšší soud doplňuje, že odpověď na další dovolatelem položenou otázku (vycházející z argumentace o „opětovné vykonatelnosti“ popřené pohledávky) již závěr, že žaloba je opožděná, zvrátit nemůže (srov. ostatně v této souvislosti též ustanovení ).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému v dovolacím řízení podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí byl pro dovolací řízení rozhodný ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017 (článek II bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. února 2018

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu