Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 49/2021-129

KSPL 56 INS XY56 ICm XY29 ICdo 49/2021-129

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně J. T., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Ing. Petrem Štillipem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Plzni, Lukavická 2019/16, PSČ 301 00, proti žalovanému JUDr. Jiřímu Vodovi, LL.M., se sídlem v Praze 8, Sokolovská 85/104, PSČ 186 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka P. T., o vyloučení nemovitých věcí z majetkové podstaty, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka P. T., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. XY, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. června 2020, č. j. 56 ICm XY, 102 VSPH XY ( XY), takto:

Odůvodnění:

1. Usnesením ze dne 2. března 2020, č. j. 56 ICm XY, Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“) odmítl – odkazuje na ustanovení a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ) – jako opožděnou žalobu doručenou insolvenčnímu soudu 5. prosince 2019, kterou se žalobkyně (J. T,) domáhala vůči žalovanému (JUDr. Jiřímu Vodovi, LL.M., jako insolvenčnímu správci dlužníka P. T.) vyloučení označených nemovitých věcí ze soupisu majetkové podstaty dlužníka (bod I. výroku), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

2. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání žalobkyně potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

3. Odvolací soud (ve shodě s insolvenčním soudem) zdůraznil, že lhůta pro podání vylučovací žaloby podle ustanovení je lhůtou hmotněprávní, přičemž nejpozději poslední den lhůty musí být žaloba doručena insolvenčnímu soudu ( ). V poměrech dané věci výše řečené znamená, že bylo-li žalobkyni doručeno vyrozumění o soupisu nemovitých věcí do majetkové podstaty dlužníka

4. listopadu 2019, mohla vylučovací žalobu podat u soudu nejpozději 4. prosince 2019. Jestliže žaloba došla insolvenčnímu soudu až následující den (5. prosince 2019), stalo se tak po marném uplynutí zákonné třicetidenní lhůty a insolvenční soud zcela správně žalobu odmítl jako opožděnou.

4. Proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, namítajíc, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a požadujíc, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

5. Dovolání žalobkyně, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení , (dále též jen „ “), Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení a 2

6. Učinil tak proto, že právní posouzení věci odvolacím soudem, jde-li o řešení otázky včasnosti podané vylučovací žaloby (ve vazbě na povahu lhůty k podání žaloby podle ), je souladné se závěrem, jenž Nejvyšší soud formuloval již v rozsudku ze dne 29. října 2015, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 116/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (a k němuž se následně přihlásil např. v rozsudku ze dne 30. dubna 2020, sen. zn. ), podle kterého je jedním z předpokladů, za nichž může soud vyhovět žalobě o vyloučení majetku z majetkové podstaty podle (excindační žalobě), to, že vylučovací žaloba podaná osobou odlišnou od dlužníka došla soudu nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy této osobě bylo doručeno vyrozumění insolvenčního správce o soupisu majetku, k němuž tato osoba uplatňuje právo vylučující soupis.

7. Odpověď na dovolatelkou předestřenou otázku (zda jde o lhůtu hmotněprávní či procesní) ostatně jednoznačně plyne již ze samotné dikce ustanovení věty druhé („Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu.“), jež činí otázku zkoumání povahy lhůty k podání vylučovací žaloby zjevně zbytečnou. I kdyby totiž byla z jakéhokoli důvodu označena jako lhůta procesní, pak by stále platilo, že k jejímu dodržení zákon požaduje (ve větě druhé označeného ustanovení), aby žaloba v této lhůtě insolvenčnímu soudu „došla“. Pro lhůtu dle , chápanou jako lhůta „procesní“, by tedy věta druhá uvedeného ustanovení vylučovala úvahy o byť jen přiměřené aplikaci ustanovení o běhu procesních lhůt, neboť „stanoví jinak“ (srov. a mutatis mutandis též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2018, sen. zn. ).

8. Důvod ke změně výše uvedených závěrů pak Nejvyšší soud nenacházíani v argumentech obsažených v podaném dovolání.

9. Přípustnost dovolání pak nezakládá ani řešení otázky, zda dovolatelka v projednávané věci měla k dispozici institut prominutí zmeškání lhůty (k podání vylučovací žaloby) dle ustanovení Jak je totiž zřejmé z obsahu spisu, dovolatelka žádost o prominutí zmeškání lhůty k podání vylučovací žaloby v průběhu řízení vůbec nevznesla (samostatným podáním tak dovolatelka neučinila a návrh podle není ani součástí žaloby doručené insolvenčnímu soudu 5. prosince 2019, z jejíhož obsahu se žádným způsobem nepodává, že by ji dovolatelka měla za opožděnou a že by se jakkoli vyslovila k důvodům, pro které měla lhůtu k podání vylučovací žaloby zmeškat). Zabývat se za tohoto stavu předestřenou otázkou pak nemá pro rozhodnutí dané věci žádný smysl.

10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , , a , když procesně úspěšnému žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení; ty v dané věci sestávají z paušální náhrady ve výši 300 Kč ( a , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu) za jeden úkon právní služby, a to vyjádření k dovolání ze dne 29. dubna 2021.

11. Rozhodné znění pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).

V Brně dne 31. 5. 2021

JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu