Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3845/2017-288

22 Cdo 3845/2017-288

U S N E S E N Í

M. K.

,

zastoupeného JUDr. Luďkem Trundou, advokátem se sídlem v Praze 4, Vápencová 569/13, proti žalovanému

Povodí Vltavy, státnímu podniku

,

se sídlem v Praze 5, Holečkova 8, identifikační číslo osoby: 70889953, zastoupenému JUDr. Vladanou Tikalovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Veslařský ostrov 62, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2017, č. j. -263, takto:

I. Dovolání

se

odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění( , věta první, – dále jen „ “):

Okresní soud v Kladně (dále soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. 8. 2016, č. j. -195, určil, že žalobce je vlastníkem hráze – stavby vodního díla ohraničující umělou vodní nádrž, postavené mimo jiné na pozemku ve vlastnictví žalobce parc., zapsané u Katastrálního úřadu pro S. k., Katastrální pracoviště S., na listu vlastnictví pro obec Š., katastrální území Š. v Č. (výrok I.). Žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci v obecné pariční lhůtě k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 19 900 Kč (výrok II.).

Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 6. 4. 2017, č. j. -263, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl žalobu na určení, že žalobce je vlastníkem stavby stojící na pozemku, typ stavby vodní dílo, se způsobem využití hráz ohraničující umělou vodní nádrž, zapsané u Katastrálního úřadu pro S. k., Katastrální pracoviště S., na listu vlastnictví pro obec Š. a katastrální území Š. v Č. (výrok I.). Žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému v obecné pariční lhůtě k rukám jeho zástupkyně náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 24 684 Kč (výrok II.). Žalobci dále uložil povinnost nahradit žalovanému v obecné pariční lhůtě k rukám jeho zástupkyně náklady odvolacího řízení ve výši 17 342 Kč (výrok III.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. V něm obšírně rekapituloval průběh řízení před soudem prvního i před soudem odvolacím, zopakoval, jakého nároku se domáhal a z jakých důvodů, a shrnul důvody, na nichž rozhodnutí založil soud prvního stupně a soud odvolací. Rozsudku odvolacího soudu vytýkal nesprávné právní posouzení věci v otázce právní povahy hráze rybníka, nacházející se, mimo jiného, i na pozemku, jenž je v jeho vlastnictví. Připustil sice, že předmětná hráz se nachází i na pozemích dalších vlastníků, nicméně setrval na názoru, že určení vlastnictví se lze domáhá i jen k části stavby hráze, jež se nachází na pozemku, který byl součástí dřívějšího pozemku. Tento pozemek také nabyl do vlastnictví kupní smlouvou, včetně stavby hráze jako součásti rybničního pozemku. Pak ovšem není správné právní posouzení přijaté odvolacím soudem, že vlastnické právo ke stavbě hráze nenabyl, pokud ta nebyla výslovně uvedena jako předmět převodu v kupní smlouvě a dále, kdy se žalovaný domáhá určení vlastnictví k celé hrázi. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) postupoval v řízení a o dovolání rozhodl podle ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 6. 4. 2017 (srovnej část první, čl. II, bod 2. ); po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští ( ), že bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě ( , věta první, ), že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatele advokátem ( ) a že byl uplatněn dovolací důvod uvedený v ustanovení , zabýval se tím, zda má dovolání předepsané náležitosti, tj. byl-li žalobcem řádně vymezen některý z předpokladů přípustnosti dovolání ( ).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle až 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Podle věta první dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.

Dovolání podané žalobcem dne 27. 6. 2017 je včasné, neboť písemné vyhotovení rozsudku odvolacího soudu bylo jeho zástupci doručeno dne 27. 4. 2017. Evidentně však postrádá obligatorní náležitosti dovolání stanovené (údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání; k náležitostem dovolání srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jež je spolu s dále citovanými rozhodnutími dovolacího soudu přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://

www.nsoud.cz

,

a rovněž stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , jež bylo publikováno pod č. 460/2017 Sb.). Původně odstranitelné vady dovolání se marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty podle ustanovení staly vadami neodstranitelnými (v poměrech projednávané věci tato lhůta skončila dne 27. 6. 2017, neboť žalobce podal dovolání až poslední den lhůty k tomu zákonem stanovené).

Jelikož o uvedené náležitosti dovolatel dovolání v zákonem stanovené lhůtě nedoplnil, a absence uvedených (obligatorních) náležitostí dovolání je vadou dovolání, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat, Nejvyšší soud dovolání odmítl ( věty první ).

Bez vlivu na výše uvedený závěr o vadách dovolání považuje dovolací soud za potřebné uvést, že žalobce by nemohl být s dovoláním úspěšný ani tehdy, pokud by bylo způsobilé pro věcné posouzení dovolacím soudem. Jedním z důvodů pro vydání měnícího rozsudku odvolacího soudu ve smyslu zamítnutí žaloby, který by sám o sobě obstál, byl závěr odvolacího soudu, že se žalobce nemůže domáhat určení vlastnického práva pouze k neoddělené části samostatné věci [tím není dotčena judikaturou dovozovaná možnost určit vlastnické právo k předmětu (věci) jako součásti věci hlavní – k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. ]. V poměrech projednávané věci však žalobce takto žalobní petit neformuloval a tomu odpovídající žalobní tvrzení nevylíčil.

Odvolací soud vycházel z nezpochybněných skutkových zjištění, podle nichž stavba vodního díla – hráz ohraničující umělou vodní plochu – se nachází (byla postavena) na pěti pozemcích tří různých vlastníků (ve vlastnictví České republiky, ve vlastnictví obce Š. a ve vlastnictví žalobce). Bez ohledu na skutečnost, zda se jedná o samostatnou věc v právním slova smyslu či součást věci jiné, nemůže být žalováno na určení vlastnického práva k fyzicky neoddělené části jediné stavby. Tento závěr odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle níž část stavby se může stát samostatným předmětem právních vztahů (nešlo-li v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 o bytovou jednotku podle , o vlastnictví bytů), jen tvoří-li samostatný předmět právních vztahů, tedy je-li vertikálně stavebně oddělena (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2002, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. ).

Jelikož žalovaný napadá dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu bez výslovného uvedení, že by směřovalo pouze proti věcnému výroku I., zabýval se dovolací soud přípustností dovolání proti výroku II., jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně, a proti výroku III. o nákladech odvolacího řízení. S účinností od 1. 1. 2013 lze dovolání samostatně podat též proti akcesorickým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, včetně výroků o nákladech řízení (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 80/2013 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). I pro tyto akcesorické výroky ovšem platí, že dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek přípustnosti dovolání uvedených v považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání, stejně jako v případě meritorního výroku, nepostačuje pouhá citace (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ). Pro výrok o nákladech řízení platí rovněž omezení přípustnosti dovolání , podle něhož dovolání podle není přípustné také proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Protože v posuzované věci bylo odvolacím soudem rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 17 342 Kč a tato částka nedosahuje hodnotového censu upraveného v , nemohlo být dovolání směřující proti výroku III. objektivně – ze zákona – přípustné. Ze stejného důvodu nemůže být dovolání přípustné ani proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo znovu rozhodnuto o nákladech prvostupňového řízení. V posuzované věci bylo odvolacím soudem stupně rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 24 684 Kč a tato částka rovněž nedosahuje hodnotového censu upraveného v Ostatně ani součet částek přiznaných žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů by zákonného limitu 50 000 Kč nedosáhl.

V souladu s věta druhá rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. února 2018JUDr. Jiří Spáčil, CSc.

předseda senátu