Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 5044/2017-168

21 Cdo 5044/2017-168

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce P. S., zastoupeného JUDr. Bedri Tomáškem, advokátem se sídlem v Kolíně IV, Politických vězňů č. 27, proti žalovanému V. S., zastoupenému JUDr. Karlem Polákem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 87/95, o neplatnost rozvázání pracovního poměru a určení dne skončení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. února 2017, č. j. -139, takto: I. Dovolání žalovaného se odmítá.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Bedri Tomáška, advokáta se sídlem v Kolíně IV, Politických vězňů č. 27.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2017, č. j. -139, není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu (jeho právní závěr o tom, že písemnost obsahující okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalobce datované dnem 27. 3. 2015 se dostala do sféry dispozice žalovaného a lze ho tak považovat za doručené) je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce řádného doručení písemnosti zaměstnance určené zaměstnavateli srov. (ve vztahu k obsahově shodné dřívější právní úpravě) zejména odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2006, sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 65/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. , anebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 25/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v nich učiněný závěr, že

písemnost zaměstnance je doručena, jakmile se dostane do sféry zaměstnavatelovy dispozice, písemnost se ocitne ve sféře dispozice zaměstnavatele tím, že získá možnost seznámit se s jejím obsahem, není přitom vždy nezbytné, aby se zaměstnavatel opravdu s obsahem projevu vůle seznámil (ostatně nikdo – do důsledků vzato – nemůže být „přinucen“, aby opravdu poznal obsah projevu vůle někoho jiného); rozhodující je, aby měl - objektivně vzato - možnost obsah písemnosti poznat] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Argumentuje-li žalovaný tím, že „přípis žalobce se nikdy nedostal do sféry dispozice žalovaného“ a že „soudy se snažily dovodit tento nedostatek pouze ze svědecké výpovědi doručovatelky a nepřipustily navržený protidůkaz svědeckým výslechem syna a manželky žalovaného“, nezpochybňuje tím právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující; uplatňuje tedy jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.

Důvodná není ani námitka dovolatele, že „pro podání žaloby nebyla dodržena prekluzivní dvouměsíční lhůta“, neboť – jak sám uvádí žalovaný – okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobci doručeno 31. 3. 2015 a žaloba byla podána 4. 5. 2015, tedy v dvouměsíční lhůtě.

Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2017, č. j. -139, do výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení, není rovněž přípustné podle ustanovení , neboť v této části směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. února 2018

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu