Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 5626/2017-175

20 Cdo 5626/2017-175

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Vladimírem Kůrkou v exekuční věci oprávněného R. P., P., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Juřinou, advokátem, sídlem Krausova 605/6, 199 00 Praha 9 - Letňany, proti povinné J. H., P., o námitkách povinné proti příkazu k úhradě nákladů exekuce pro 73.336 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9, pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2016, č. j. -95, takto:Dovolání povinné s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 7. 2016, č. j. -95, potvrdil usnesení soudní exekutorky JUDr. Ingrid Švecové, Exekutorský úřad Praha 3, ze dne 11. 11. 2015, č. j. 091 EX 06217/13-070, kterým byl odmítnut návrh povinné ze dne 3. 10. 2015 na určení neúčinnosti doručení exekučního příkazu ze dne 20. 8. 2018, č. j. 091 EX 06217/13-56, jímž bylo nařízeno provedení exekuce přikázáním veškerých peněžitých pohledávek povinné (výrok I.), a zamítnut návrh povinné ze dne 3. 10. 2015 na určení neúčinnosti doručení opravného usnesení soudní exekutorky ze dne 24. 9. 2015, jímž byl opraven exekuční příkaz ze dne 20. 8. 2018, č. j. 091 EX 06217/13-56 (výrok II.).

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala povinná dovolání, v němž dovozuje neúčinnost doručení obou výše specifikovaných písemností, neboť je-li v tomto řízení povinnou, doručovací postup měl odpovídat doručování fyzickým osobám, nikoli postupu v případech souvisejících s výkonem advokacie, tj. do (její) datové schránky jakožto advokátky. Dovolání pak považuje „za přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí ve věci samé má dle názoru povinné zásadní právní význam, neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. (tolik citace)

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013, dále jen „ “ (srov. čl. II, bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, jakož i čl. II, bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), jestliže směřuje proti usnesení odvolacího soudu vydanému dne 1. 7. 2016, přičemž exekuční řízení bylo zahájeno dne 7. 11. 2013.

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení musí být v dovolání (mimo jiné) uvedeno, v čem dovolatel splnění – těchto – předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje; nedostatek takového uvedení může být odstraněn jeho doplněním jen průběhu trvání lhůty k dovolání ( ), a pakliže se tak nestane, dovolací soud dovolání odmítne ( c odst. 1 ).

Ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu adresuje dovolateli srozumitelný (byť relativně přísný, však vyvážený povinným advokátním zastoupením) požadavek, aby svůj úsudek o naplnění předpokladů přípustnosti blíže identifikoval v intencích konkrétního kritéria či kritérií obsažených v , na nichž svoji argumentaci zakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 1. 2017, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. a mnohé další).

Není tak třeba zvláště zdůrazňovat, že vyhovět požadavku shora citovaného ustanovení nelze pouhou citací ustanovení , když zákonná podmínka přípustnosti dovolání prvotně klade na dovolatele povinnost vymezit, které z hledisek uvedených v považuje za splněné, druhotně pak doložit, že tato hlediska jsou v dané věci také reálně naplněna.

Jelikož podmínka řádného vymezení přípustnosti dovolání tímto splněna není, je namístě uzavřít, že dovolání má vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly odstraněny v průběhu trvání lhůty k dovolání. Nejvyšší soud je proto podle odmítl, a ve smyslu ustanovení tak učinil rozhodnutím předsedy senátu s jen stručným odůvodněním ve smyslu ustanovení

Je přiléhavé doplnit, že dovolatelka sice adekvátně odkázala na poučení odvolacího soudu, že „dovolání je přípustné“, avšak přehlédla, že odvolací soud zjevně vycházel ze znění účinného od 1. 1. 2013, zatímco ona – dovolávajíc se „ustanovení “ – vycházela ze znění předchozího, jež požadavek vymezit v dovolání splnění předpokladů přípustnosti dovolání v nyní vytýkané podobě neobsahoval.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. února 2018 JUDr. Vladimír K ů r k a

předseda senátu