Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
E01F6BE2D0EBB5D8C125827C00474713.html
HTML · 17.32 KB
No categories available
29 NSCR 19/2018
KSOS 36 INS XY
29 NSČR 19/2018-B-101
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka V. S., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 36 INS XY, o schválení oddlužení, o dovolání dlužníka a M. S., narozené XY, bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. března 2017, č. j. KSOS 36 INS XY, 3 VSOL XY, takto:I. Dovolání M. S. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. března 2017, č. j. KSOS 36 INS XY, 3 VSOL XY, se odmítá.II. Dovolání dlužníka proti prvnímu a třetímu výroku usnesení odvolacího soudu se odmítá.III. Řízení o dovolání dlužníka proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu se zastavuje.
O d ů v o d n ě n í:
[1] Usnesením ze dne 27. září 2016, č. j. KSOS 36 INS XY, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“):
1/ Neschválil oddlužení dlužníka V. S. (bod I. výroku).
2/ Prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod II. výroku).
3/ Určil, že konkurs bude veden jako nepatrný (bod III. výroku).
4/ Určil, že účinky rozhodnutí o prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku).
[2] O odvolání dlužníka a M. S. (dále jen „M. S.“) proti usnesení insolvenčního soudu rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 7. března 2017, č. j. KSOS 36 INS XY, 3 VSOL XY, tak, že:
1/ Odmítl odvolání M. S. (první výrok).
2/ Potvrdil (na základě odvolání dlužníka) usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku (druhý výrok).
3/ Odmítl odvolání dlužníka proti bodu III. výroku usnesení insolvenčního soudu (třetí výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podali dovolání M. S. a dlužník (B-80), a to výslovně proti všem jeho výrokům.
[4] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb. , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Srov. k tomu dále (ve vazbě na skutečnost, že insolvenční řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014 , uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu].
[5] Nejvyšší soud se nejprve zabýval dovoláním M. S., přičemž dospěl k závěru, že je důvod je zcela odmítnout podle § 243c o. s. ř. o. s. ř. , a to proto, že zčásti je nepřípustné objektivně a zčásti je nepřípustné subjektivně.
[6] V rozsahu, v němž dovolání M. S. směřuje proti prvnímu výroku napadeného usnesení, jímž odvolací soud odmítl její odvolání proti usnesení insolvenčního soudu jako podané někým, kdo k němu není oprávněn [§ 218 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř. “)], a proti třetímu výroku napadeného usnesení, jímž odvolací soud odmítl jako objektivně nepřípustné [§ 314 zákona č. 182/2006 Sb. , o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona ), § 218 písm. c/ o. s. ř. o. s. ř. ] odvolání dlužníka proti výroku usnesení, jímž insolvenční soud určil, že konkurs bude veden jako nepatrný, vylučuje přípustnost dovolání (objektivně) ustanovení § 238 odst. 1 písm. e/ o. s. ř. o. s. ř. ; jde totiž o výroky usnesení, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř.
[7] Osoba, jejíž odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odmítnuto podle § 218 písm. b/ o. s. ř. o. s. ř. , jako podané někým, kdo k němu není oprávněn (M. S.), pak není subjektivně oprávněna (§ 243c odst. 3 , § 240 odst. 1 , § 218 písm. b/ o. s. ř. o. s. ř. ) k podání dovolání proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo meritorně rozhodnuto o odvolání jiných účastníků řízení proti témuž rozhodnutí soudu prvního stupně (zde k podání odvolání proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu); srov. shodně např. již usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2007, sp. zn. 29 Odo 1583/2005 , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2007, pod číslem 177, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2013, sen. zn. 29 NSČR 10/2013 , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2016, sen. zn. 29 NSČR 132/2016 .
[8] Nejvyšší soud se dále zabýval dovoláním dlužníka.
[9] V rozsahu, v němž dovolání dlužníka směřuje proti prvnímu výroku napadeného usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání M. S. proti usnesení insolvenčního soudu jako podané někým, kdo k němu není oprávněn, a proti třetímu výroku napadeného usnesení, jímž odvolací soud odmítl jako objektivně nepřípustné odvolání dlužníka proti výroku usnesení, jímž insolvenční soud určil, že konkurs bude veden jako nepatrný, opět (srov. odstavec [6])vylučuje přípustnost dovolání (objektivně) ustanovení § 238 odst. 1 písm. e/ o. s. ř. o. s. ř. ; jde totiž o výroky usnesení, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř.
[10] V rozsahu, v němž dovolání dlužníka směřuje proti druhému výroku napadeného usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku, nelze dovolání věcně projednat pro neodstranění nedostatku povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§ 241 o. s. ř. o. s. ř. ).
[11] Při podání dovolání nebyl dovolatel zastoupen advokátem, ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání (§ 241 o. s. ř. o. s. ř. ), požádal však o ustanovení advokáta soud. Tuto žádost dlužníka zamítl insolvenční soud usnesením ze dne 1. června 2017, č. j. KSOS 36 INS XY, které ve spojení s potvrzujícím (ve druhém výroku) usnesením odvolacího soudu ze dne 22. září 2017, č. j. KSOS 36 INS XY, 3 VSOL XY, nabylo právní moci dne 22. září 2017.
[12] Insolvenční soud následně dovolatele usnesením ze dne 20. října 2017, č. j. KSOS 36 INS XY, doručeným dovolateli zvlášť dne 1. listopadu 2017 (srov. doručenku u B-90), vyzval, aby nedostatek povinného zastoupení odstranil do 15 dnů od doručení usnesení. Na tuto výzvu reagoval dovolatel podáním datovaným 2. listopadu 2017 (B-91), v němž požádal o prodloužení lhůty (aniž specifikoval dobu prodloužení), přičemž podle sdělení České advokátní komory z 13. listopadu 2017 (B-95) vyžádaného insolvenčním soudem, mělo být o žádosti dovolatele z 6. listopadu 2017 o určení advokáta k poskytnutí právní služby rozhodováno do 30 dnů od doručení žádosti.
[13] Nedostatek povinného zastoupení dovolatel neodstranil (přes poučení o následcích nečinnosti) do současné doby. Nejvyšší soud proto podle ustanovení § 241b odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. a § 104 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. zastavil řízení o dovolání dovolatele proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolatelům, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 22. února 2018
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu