Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3970/2016-238

26 Cdo 3970/2016-238

U S N E S E N Í

městu Znojmu

, se sídlem ve Znojmě, Obroková 1/12, IČO 00293881, zastoupenému Mgr. Ing. Tomášem Horkým, advokátem se sídlem v Brně, třída kpt. Jaroše 1844/28, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. dubna 2016, č. j. -220, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaný napadl dovoláním rozsudek Krajského soudu v Brně (odvolací soud) ze dne 19. 4. 2016, č. j. -220, kterým změnil rozsudek Okresního soudu ve Znojmě (soud prvního stupně) ze dne 13. 1. 2015, č. j. -178, tak, že vyhověl žalobě, jíž se žalobkyně domáhala určení, že je vlastnicí tam specifikovaných pozemků; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Dovolání není podle ustanovení , , ve znění do 31. 12. 2013 (čl. II bod 2 ), dále jen „ “, přípustné, neboť odvolací soud posoudil rozhodné právní otázky v souladu s judikaturou dovolacího soudu a není důvod, aby tyto otázky byly posouzeny jinak.

Platnost hospodářské smlouvy (uzavřené v roce 1986) a splnění podmínek pro přechod věcí z vlastnictví státu do vlastnictví obcí posuzoval dovolací soud (stejně jako soudy obou stupňů) podle dosavadních právních předpisů, zejména podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“, , hospodářský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 1991, dále jen „hosp. zák.“, a , o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “ ( , 2 , ).

Závěr odvolacího soudu o neplatnosti hospodářské smlouvy ze dne 27. 10. 1986 (kterou mělo být převedeno právo správy národního majetku k tam uvedené parcele) z důvodu neexistence předmětu smlouvy [parcela byla již dříve geometrickým plánem rozdělena na jiné parcely a ani z obsahu smlouvy nelze zjistit (např. pomocí jejich výměr), které z těchto parcel měly být předmětem hospodářské smlouvy] respektuje pravidla pro výklad právních úkonů, ať již podle obč. zák. (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněný v časopise Právní rozhledy č. 7, ročník 1998, str. 372; ze dne 20. 6. 2007, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 27/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. , ze dne 3. 2. 2016, sen. zn. , uveřejněný pod číslem 33/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. ) či podle hosp. zák. (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2006, sp. zn. ).

Podle ustanovení je k přechodu věcí z vlastnictví státu do vlastnictví obcí třeba

splnění všech tří kumulativních podmínek nezbytných pro tento přechod - existence vlastnického práva státu, existence práva hospodaření svědčící národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce, a aby obce s danými věcmi ke dni účinnosti zákona (24. 5. 1991) také reálně hospodařily (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2000, sp. zn. , ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. , nález Ústavního soudu ze dne 29. 11. 1996, sp. zn. ). Nebyla-li, splněna podmínka formální existence práva hospodaření svědčící právnímu předchůdci žalovaného, nemohlo dojít k přechodu předmětných pozemků do vlastnictví žalovaného a bylo proto nadbytečné zabývat se tím, zda žalovaný k 24. 5. 1991 s pozemky reálně hospodařil.

V souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu jsou i závěry odvolacího soudu při řešení otázky nabytí vlastnického práva vydržením – v závislosti na posouzení oprávněnosti držby. K nabytí vlastnického práva dochází v důsledku kvalifikované držby věci, vykonávané po zákonem stanovenou dobu, jež je v případě nemovitostí desetiletá (§ 134 odst. 1 zákona obč. zák.). Základní podmínkou vydržení je tedy držba věci, a to držba oprávněná. Oprávněná držba předpokládá, že držitel je v dobré víře, že mu věc nebo právo patří a že je v této dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem. Posouzení, je-li držitel v dobré víře či nikoli, je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka. Při hodnocení dobré víry je vždy třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří [srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2002, sp. zn.

,

ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 90/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález sp. zn. ze dne 13. 11. 2013 (N 187/71 SbNU 239)].

Žalovaný si musel (měl) být vědom, že nebyly splněny veškeré zákonem stanovené restituční podmínky pro přechod tohoto majetku z vlastnictví státu do obecního vlastnictví (konkrétně ve vztahu k podmínce práva hospodaření ve smyslu ), pročež ani jeho případný právní omyl nemohl být hodnocen jako omyl omluvitelný (a to i vzhledem k ustálenému výkladu dotčeného ustanovení zákona zastávaného judikaturou).

Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. února 2018

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu