Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 4044/2017-643

21 Cdo 4044/2017-643

U S N E S E N Í

P. L.

1) Z. K.

, jako právní nástupkyni L. L., zemřelé dne 21.12.2015, zastoupené Mgr. Helenou Kohoutovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, náměstí Kinských č. 76/7, a

2) I. K.

, zastoupené JUDr. Mgr. Josefem Kopřivou, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova č. 709/33, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. září 2015, č. j. -559, takto:

Dovolání žalobce

se odmítá

.

Stručné odůvodnění ( ):

Městský soud v Praze usnesením ze dne 3.9.2015, č.j. -359 (správně 559), zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10.12.2014, č.j. -494, kterým bylo jednak určeno, že „žalobce je dědicem ze zákona po zůstaviteli A. L., zemřelém dne 11.7.2006“, jednak rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, ve kterém věc projedná a rozhodne jiný soudce.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání.

Vzhledem k tomu, že původní žalovaná 1) L. L. dne 21.12.2015 (poté, co žalobce podal dovolání) zemřela, rozhodl Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením ze dne 30.3.2017, č.j. -610, které nabylo právní moci dne 28.4.2017, že „v řízení bude nadále pokračováno na straně žalované namísto žalované 1) se Z. K.“.

Podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů účinném do 31.12.2013 (dále jen „ “), neboť řízení ve věci bylo zahájeno přede dnem 1.1.2014 (srov. Čl. II bod 2. , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

V napadeném usnesení odvolací soud zejména vytýká soudu prvního stupně, že „nerespektoval jeho právní závěr, pokud se jedná o procesní pochybení spočívající ve správné aplikaci zásad obsažených v ustanovení “, a proto rozsudek soudu prvního stupně dle ustanovení zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení dle ustanovení , s tím, že v novém řízení věc projedná a rozhodne jiný soudce (srov. ). K otázce „hmotněprávního posouzení sporu“ poté odvolací soud uvedl, že ze skutkových tvrzení vyplývá, že „skutečnosti, které by odůvodňovaly vydědění žalobce jeho otcem u o vydědění obsaženou v notářském zápise ze dne 5.12.1994 žalobce nesporuje“, že je „přesvědčen o tom, že o vydědění byla jeho otcem po roce 1994 zrušena“ a že „byla nahrazena novou závětí“, a tudíž „je nutné zjistit skutkový stav, na základě něhož bude možné učinit závěr, zda byly splněny předpoklady pro zrušení uvedené y o vydědění ve smyslu ustanovení , , účinného do 31.12.2013“.

Žalobce ve svém dovolání vznáší výhrady zejména vůči posouzení odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem a současně dovozuje vlastní (odlišný) názor, že soud prvního stupně z provedených důkazů „správně a úplně zjistil skutkový stav a správně na daný stav aplikoval příslušnou právní normu“. V tomto rozsahu, v němž žalobce uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení , dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Nesouhlasí-li dále dovolatel s názorem odvolacího soudu týkajícím se posouzení otázky jeho vydědění zůstavitelem A. L., zemřelým dne 11.7.2006, nebere náležitě v úvahu, že rozhodnutí odvolacího soudu na řešení této otázky nespočívá, když důvodem pro zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně bylo procesní pochybení tohoto soudu spočívající v nesprávné aplikaci „zásad obsažených v ustanovení “, a takový postup odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (k otázce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, jehož skutkové a právní závěry vycházejí z tzv. souhrnného zjištění, jímž se zjišťuje rozhodný skutkový stav současně na základě všech provedených důkazů, aniž se uvede, na základě kterých konkrétních důkazů se to které zjištění činí a z jakých důvodů, srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.7.2001, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40, ročník 2002, v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.2.2006, sp. zn. , rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.2.2006, sp. zn. , anebo v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.6.2017, sp. zn. ).

Jak vyplývá z výše uvedeného, odvolací soud se při svém rozhodnutí neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, v projednávané věci nejde o hmotněprávní ani procesněprávní otázku v rozhodování dovolacího soudu dosud neřešenou nebo dovolacím soudem rozdílně rozhodovanou ani o otázku, jež má být vyřešena jinak.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce, které není přípustné, podle ustanovení věty první odmítl.

Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě odvolacího soudu ( a ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. února 2018

JUDr. Roman Fiala

předseda senátu