Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
76F6B2DFAB3FF2B5C1258279003C3FCA.html
HTML · 13.69 KB
No categories available
21 Cdo 3907/2017-136
21 Cdo 3907/2017-136
U S N E S E N Í
J. H.
, proti žalované
J. Š.
, zastoupené JUDr. Zuzanou Kudrnovou, advokátkou se sídlem v Žitenicích, Litoměřická č. 24, o zaplacení 18.194,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 13 C 223/2015 , o dovolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 23. září 2016, č. j. 13 C 223/2015 -68, a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. února 2017, č. j. 8 Co 4/2017 -98, takto:
I. Řízení o dovolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 23. září 2016, č. j. 13 C 223/2015 -68,
se zastavuje
.
II. Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. února 2017, č. j. 8 Co 4/2017 -98,
se odmítá
.
III. Žádný z účastníků
nemá právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř. ):
Nejvyšší soud České republiky řízení o dovolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 23.9.2016, č.j. 13 C 223/2015 -68, podle ustanovení § 243b a § 104 odst. 1 věty první o.s.ř. zastavil z důvodu nedostatku funkční příslušnosti dovolacího soudu, neboť rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním úspěšně napadnout nelze (srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.9.2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003 , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47, ročník 2006).
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20.2.2017, č.j. 8 Co 4/2017 -98, Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl, neboť jednak neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o.s.ř. ; srov. například právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.8.2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013 , publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 116, ročník 2014; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.8.2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 , nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.9.2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2014), jednak v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. [vznáší-li dovolatelka výhrady proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, namítá-li zejména, že nebyla vůči J. H., zemřelému dne 28.11.2010, „v žádném příbuzenském poměru, nebyla na něm finančně závislá, pomáhala mu jen ve stáří, např. s nákupy, s úklidem, protože jeho vlastní rodina nebyla ochotna se o něho starat“, že po jeho smrti „měla trvalé bydliště na ohlašovně městského úřadu ve V. M.“, že „na ohlašovně znali její pražskou adresu, kde se zdržovala“, a že „nikdy nepřevzala žádnou listin u odesílanou notářem v rámci dědického řízení“ po zůstaviteli, a dovozuje-li na základě toho vlastní (odlišný) právní názor na věc, že
„není dědičkou“ po zůstaviteli, a že tudíž neodpovídá za přiměřené náklady spojené s jeho pohřbem], a v dovolacím řízení nelze pro tyto nedostatky pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. února 2018
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu