Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2363/2016-866

26 Cdo 2363/2016-866

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, IČO 00064581, zastoupeného JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 287/18, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobce Domu dětí a mládeže Praha 4 – Hobby centrum 4, se sídlem v Praze 4, Bartákova 1200/4, IČO 45241651, proti žalovaným 1. obci Skryje, se sídlem ve Skryjích 15, IČO 00244392, zastoupené prof. JUDr. Alešem Gerlochem CSc., advokátem se sídlem v Praze 2, Botičská 1936/4, 2. České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČO 69797111, o určení vlastnického práva a o vzájemných návrzích žalovaných o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. , o dovolání žalobce a 1. žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2016, č. j. -805, takto: I. Dovolání se odmítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 28. 1. 2016, č. j. -805 [poté, co jeho předcházející rozsudek ze dne 10. 11. 2011, č. j. -584, byl zrušen (po rozhodnutí Ústavního soudu) rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2015, č. j. -661], změnil rozsudek Okresního soudu v Rakovníku (soud prvního stupně) ze dne 6. 4. 2011, č. j. -529, tak že zamítl vzájemný návrh 2. žalovaného na určení, že je vlastníkem budovy na pozemku stavební parcele v katastrálním území S. a obci S., okres R., a že příslušnost hospodařit s touto budovou náleží Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (výrok I.); určil, že žalobce je vlastníkem oplocení na pozemku parcele, stavební parcele, studny na pozemku stavební parcele, přípojky vody na pozemku parcele, stavební parcele, přípojky kanalizace na pozemku parcele, čistírny odpadních vod na pozemku stavební parcele, bazénu na pozemku parcele a stavební parcele, to vše v katastrálním území S. a obci S., okres R. (výrok II.). Dále ho změnil tak, že určil, že 1. žalovaná je vlastníkem pozemku stavební parcely, pozemku stavební parcely, pozemku stavební parcely, budovy na pozemku stavební parcele, to vše v katastrálním území S. n. B. a obci S., okres R. (výrok III.). Potvrdil ho, co do zamítnutí žaloby žalobce o určení, že je vlastníkem pozemků stavební parcely, stavební parcely, stavební parcely, budovy na pozemku stavební parcele a vlastníkem zpevněné plochy na pozemku parcele, parcele, stavební parcele, trvalých porostů (stromy a keře) na pozemku parcele, parcele, parcele, trafostanice a kabeláže na pozemku parcele, to vše v katastrálním území S. n. B. a obci S., okres R. (výrok IV.). Současně rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok V., VI.) a nákladech odvolacího řízení (výrok VII., VIII.).

Žalobce napadl dovoláním rozsudek odvolacího soudu ve výrocích III. a IV. (kterými určil, že 1. žalovaná je vlastníkem uvedených nemovitých věcí a potvrdil zamítnutí žaloby o určení vlastnictví žalobce k tam uvedeným věcem), 1. žalovaná napadla dovoláním výroky V., VII. (kterými jí nebyly přiznány náklady řízení před soudy obou stupňů).

Dovolání nejsou podle ustanovení , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II bod 2 ), dále jen „ “, přípustná, neboť odvolací soud posoudil otázku nabytí vlastnického práva vydržením i otázku aplikace v souladu s judikaturou dovolacího soudu a není důvod, aby tyto otázky byly posouzeny jinak.

Závěry odvolacího soudu při řešení otázky nabytí vlastnického práva vydržením – v závislosti na posouzení oprávněnosti držby, jsou v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. K nabytí vlastnického práva dochází v důsledku kvalifikované držby věci, vykonávané po zákonem stanovenou dobu, jež je v případě nemovitostí desetiletá ( , , ve znění účinném do 31. 12. 2013). Základní podmínkou vydržení je tedy držba věci, a to držba oprávněná. Oprávněná držba předpokládá, že držitel je v dobré víře, že mu věc nebo právo patří a že je v této dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem. Posouzení, je-li držitel v dobré víře či nikoli, je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka. Při hodnocení dobré víry je třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří [srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. , ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 90/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2013, sp. zn. (N 187/71 SbNU 239)].

Odvolací soud se zevrubně zabýval oprávněností držby předmětných nemovitých věcí, zejména otázkou dobré víry 1. žalované, své úvahy velmi pečlivě a podrobně odůvodnil a jeho úvahy, proč v daném případě lze výjimečně považovat právní omyl 1. žalované, že šlo o její historický majetek, za omluvitelný, nejsou zjevně nepřiměřené.

Důvodné nejsou ani výhrady 1. žalované proti aplikaci při rozhodování o náhradě nákladů řízení.

Podle ustálené judikatury (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 2/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) je základní zásadou, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu, zásada úspěchu ve věci ( ). Ten, kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, by měl mít právo na náhradu nákladů, jež při této procesní činnosti účelně vynaložil, proti účastníku, jenž do jeho právní sféry bezdůvodně zasahoval. Výjimečně lze tuto zásadu prolomit aplikací ustanovení , které je nutné vykládat restriktivně. Závěr soudu o tom, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci. Nejde přitom o libovůli soudu, ale o pečlivé posouzení všech rozhodných hledisek. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další (srov. též Drápal, L., Bureš, J. a kol.: I. až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 1005).

Odvolací soud se všemi těmito skutečnostmi zabýval, vycházel přitom z konkrétních zjištění učiněných v dané věci a ani tato jeho úvaha není zjevně nepřiměřená.

Protože dovolání žalobce ani 1. žalované nejsou podle ustanovení přípustná, Nejvyšší soud je podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. února 2018

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu