Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
9E5DC4868E126B4EC1258278005254D1.html
HTML · 11.62 KB
No categories available
29 Cdo 5911/2017-43
29 Cdo 5911/2017-43
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce M. O., zastoupeného JUDr. Janou Bodlákovou, advokátkou, se sídlem v Karlových Varech, Cihelní 71/14, PSČ 360 06, proti žalované S. K., o zaplacení částky 100.000 Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 44 Cm 76/2017 , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. září 2017, č. j. 12 Cmo 221/2017 -24, takto: Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í:
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř. “), jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že odpověď na dovolatelem položenou otázku [zda pro rozhodnutí o přiznání osvobození od soudních poplatků podle ustanovení § 138 o. s. ř. o. s. ř. je významné (určující), že žadatel je v projednávané věci ex lege osobou osvobozenou od soudních poplatků podle ustanovení § 11 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích] plyne z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. srpna 2015, sp. zn. 21 Cdo 73/2015 , ze dne 17. prosince 2015, sen. zn. 29 ICdo 35/2015 , ze dne 28. března 2017, sp. zn. 23 Cdo 1539/2015 , nebo ze dne 31. května 2017, sen. zn. 29 ICdo 66/2017 ).
Jinak řečeno, judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v tom, že institut zákonného osvobození od soudních poplatků upravený v § 11 odst. 2 zákona o soudních poplatcích nelze zaměňovat s institutem upraveným v § 138 o. s. ř. o. s. ř. , což dovolatel zjevně (a nesprávně) činí (k tomu srov. dále též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2015, sen. zn. 29 ICdo 88/2015 ).
Ve zbývajícím rozsahu je pak dovolání (posuzováno podle jeho obsahu) pouhou polemikou se způsobem, jakým odvolací soud hodnotil zjištěné majetkové poměry žadatele. Prostřednictvím těchto námitek dovolatel Nejvyššímu soudu nepředkládá k řešení žádnou otázku procesního nebo hmotného práva, na kterou by se vztahovalo některé z kriterií přípustnosti dovolání vymezených § 237 o. s. ř. o. s. ř.
Nad rámec výše uvedeného (a pouze pro účely dalšího postupu v řízení) nicméně Nejvyšší soud připomíná, že v usneseních ze dne 30. března 2017, sp. zn. 33 Cdo 2055/2015 a ze dne 13. září 2017, sp. zn. 29 Cdo 4224/2017 , též formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož dlužník s dispozičními oprávněními je osvobozen od soudních poplatků v řízeních o nárocích, které se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty, nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, a to od okamžiku, kdy insolvenční soud zjistil jeho úpadek (od rozhodnutí o úpadku dlužníka).
K absenci výroku o nákladech dovolacího řízení srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001 , uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb. , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. ledna 2018
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu