Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 5987/2017-117

20 Cdo 5987/2017-117

U S N E S E N Í

J. S.

, P., b)

T. S.

, B., zastoupených Mgr. Josefem Žďárským, advokátem se sídlem v Praze 1, Panská č. 895/6, proti povinné

M. S.

, S. s. a., zastoupené JUDr. Jaroslavou Šafránkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Lublaňská č. 673/24, pro 585 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. října 2017, č. j. -100, takto:

Dovolání povinné

se odmítá

.

Stručné odůvodnění ( ) :

Nejvyšší soud dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. října 2017, č. j. -100, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 4. srpna 2017, č. j. -74, o zamítnutí návrhu povinné na odklad exekuce a na zastavení exekuce, podle ustanovení věty první , , ve znění účinném od 30. září 2017 (viz čl. II bod 1 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „ “, odmítl, neboť v části, v které směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno zamítnutí návrhu povinné na odklad exekuce, dovolání není přípustné podle ustanovení , a v části, v níž směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno zamítnutí návrhu povinné na zastavení exekuce, dovolání rovněž není přípustné.

V projednávané věci dovolatelka namítá, že tzv. jiným důvodem pro zastavení exekuce podle ustanovení je i situace, kdy na ni oprávnění podali žalobu, v níž se domáhali zaplacení smluvní pokuty, ačkoliv údajně věděli, že povinná žádnou povinnost zajištěnou smluvní pokutou neporušila, a u nalézacího řízení proto zamlčeli některé podstatné skutečnosti svědčící v její prospěch. Spoléhali zároveň na to, že se oprávněná o nalézacím řízení nedozví, což se stalo, neboť se tehdy nacházela ve Spojených státech amerických, přičemž nalézacím soudem byl vydán rozsudek pro zmeškání, který je exekučním titulem v této věci. Shora popsané jednání oprávněných je podle povinné motivované snahou se na její úkor obohatit, což považuje za rozporné s účelem exekučního řízení ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2016, sp. zn. , a nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu, sp. zn. .

Důvody zastavení exekuce vypočítává ustanovení ve spojení s ustanoveními a , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ex. řád“); pod písmeny a) až g) uvádí důvody relativně konkrétní, pod písmenem h) důvod formulovaný všeobecně, jehož účelem je umožnit, aby exekuce byla zastavena i v jiných závažných případech, jež pro jejich možnou rozmanitost nelze s úplností předjímat, resp. podrobit konkrétnímu popisu.

Ustanovení , podle kterého exekuce bude zastavena, jestliže je nepřípustná, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat, je ustanovením s relativně neurčitou hypotézou. Pravidlem výkladu takové normy je požadavek vymezit z předem neurčené množiny skutečností (kupř. demonstrativním výčtem nebo stanovením obecných kritérií) ty, jejichž pomocí lze obsah hypotézy normy určit; přitom výklad normy, kterou v konkrétní věci podal soud (a tím i jeho právní posouzení věci), je možné mít za nesprávný jen tehdy, lze-li učinit spolehlivý závěr, že to určení hypotézy, k němuž dospěl, z objektivních hledisek (logických nebo věcných) nemůže obstát.

Nauka i soudní praxe jsou jednotné potud, že důvody, pro které je exekuce nepřípustná, se typicky spojují s vadami exekučního titulu [pokud nezpůsobují jeho (materiální) nevykonatelnost, jež zakládá důvod zastavení exekuce podle ustanovení ], s pochybeními při nařízení exekuce (např. postižením jiného účtu než účtu povinného - srov. a násl. ), s rušivými okolnostmi při provádění exekuce (např. odmítne-li oprávněný poskytnout součinnost při výkonu odebráním věci podle ustanovení a násl. , nebo setrvávají-li v bytě, který má být podle ustanovení a násl. vyklizen, osoby, jež důvod bydlení neodvozují od povinného), případně se specifickým jednáním povinného (vznese-li důvodně námitku promlčení, způsobí-li započtením zánik vymáhané pohledávky před vydáním vykonávaného rozhodnutí, event. vymáhanou pohledávku uspokojí do takové výše, že se další výkon stane nevhodným) [srov. též Kůrka, V., Drápal, L., Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha, a.s., 2004, strana 387].

Z povahy věci (včetně logického požadavku srovnatelnosti jednotlivých důvodů zastavení exekuce) musí jít o takové okolnosti, pro které její další provádění je způsobilé založit kolizi s procesními zásadami (byť mohou mít podklad v právu hmotném), na nichž je exekuce (jakožto procesní institut) vybudována [srov. , b), c), d) a f) ], anebo je protichůdné účelu, který se jím sleduje ( ), totiž zajistit splnění povinnosti, vyplývající z vykonávaného titulu [srov. a g) ]. Z toho, že se žádá, aby exekuce byla prohlášena za nepřípustnou, plyne, že musí jít o okolnosti, které se v uvedených směrech vyznačují odpovídající relevancí, resp. působí intenzivně a v podstatné míře; přirozeným smyslem exekuce totiž je, aby byla provedena, nikoli zastavena. Tomu odpovídá i míra ochrany, jež je poskytována povinnému, a která je (osobně) limitována též tím, že dobrovolně nesplnil to, co mu bylo autoritativním výrokem uloženo (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2000, sp. zn. ).

V projednávané věci však námitky povinné o takových okolnostech nesvědčí, neboť primárně směřují ke zpochybnění existence nároku oprávněných na smluvní pokutu přiznanou jim exekučním titulem (rozsudkem pro zmeškání), který podle názoru povinné vůbec nevznikl. Dovolací soud tak souhlasí se závěry odvolacího soudu, že důvod k zastavení exekuce podle ustanovení není dán. Je tomu tak proto, že shledal-li nalézací soud nárok oprávněných po právu a žalobě kontumačním rozsudkem vydaným podle ustanovení vyhověl, nelze již v exekučním řízení věcnou správnost tohoto rozsudku zpochybnit. Exekuční soud totiž není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, naopak jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení téhož soudu ze dne 25. října 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 16. prosince 2004, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 21. července 2008, sp. zn. , a ze dne 5. srpna 2008, sp. zn. ). Z uvedeného důvodu je odkaz dovolatelky na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2016, sp. zn. , na danou věc nepřiléhavý.

S ohledem na výše uvedené proto dovolací soud shrnuje, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. V dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. 2. 2018

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu