Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3255/2016

30 Cdo 3255/2016-116

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně M. L.,zastoupené Mgr. Jaroslavem Fialou, advokátem se sídlem v Praze 1, Jakubská 647/2, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2016, č. j. -104, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobkyně se v řízení domáhala na žalované zaplacení částky 470 421 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, jež měla být žalobkyni způsobena v důsledku nezákonného usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 9. 7. 2008, č. j. -49, jímž byl schválen smír. Nezákonnost usnesení o schválení smíru měla dle žalobkyně vyplývat z toho, že v následném exekučním řízení bylo toto usnesení (zčásti) hodnoceno jako nevykonatelné.

Rozsudkem ze dne 26. 8. 2015, č. j. -89, Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně žalobu zamítl (výrok I) a uložil žalobkyni zaplatit žalované na nákladech řízení částku 900 Kč (výrok II).

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném rozsudku potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v celém rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “, odmítl.

Žalobkyně v dovolání namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku, zda usnesení o schválení smíru, byť nebylo v pozdějším řízení zrušeno ani změněno, je třeba považovat za nezákonné, jestliže v navazujícím exekučním řízení vyšla najevo jeho materiální nevykonatelnost. Rozhodnutí odvolacího soudu však na vyřešení této otázky výlučně nestojí. Odvolací soud totiž své rozhodnutí založil taktéž na závěru, že usnesení o schválení smíru v původním řízení nemohlo být příčinnou vzniku žalobkyní tvrzené škody, když na existenci tohoto rozhodnutí závisel nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty. Jestliže podle žalobkyně neměl být smír pro neplatnost schválen, nemohl tak žalobkyni vzniknout ani nárok na zaplacení smluvní pokuty. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nezpochybňuje tento další důvod, pro nějž odvolací soud nároku žalobkyně rovněž nevyhověl, nemůže žádný další dovolací důvod naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle , neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobkyně nijak projevit, což činí její dovolání v tomto rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Námitka žalobkyně, že se odvolací soud v odůvodnění řádně nevypořádal s argumentací žalobkyně a napadené rozhodnutí je tedy nepřezkoumatelné, přípustnost dovolání podle nezakládá. Nejvyšší soud konstantně judikuje, že ani pokud rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. ), což v případě žalobkyně nebyly.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně 31. ledna 2018JUDr. Pavel Simonpředseda senátu