Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3154/2017-107

30 Cdo 3154/2017-107

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Brně (dále již „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 4. března 2016, č. j. -62, připustil, aby na místo dosavadního žalobce (L. Z.) vstoupil do řízení J. L., bytem shora,

„neboť po zahájení řízení došlo kupní smlouvou k převodu vlastnického práva k pozemkům, které jsou předmětem tohoto řízení o určení vlastnictví, z dosavadního žalobce na nabyvatele a tento se svým vstupem do řízení vyjádřil souhlas.“

K odvolání žalované Krajský soud v Brně (dále již „odvolací soud“) usnesením ze dne 1. března 2017, č. j. -83, napadené usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud v odůvodnění (písemného vyhotovení) svého usnesení (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu ve věcech sp. zn. a sp. zn. ) vyložil, že soud při rozhodování o procesním nástupnictví v důsledku singulární sukcese ve smyslu nezkoumá, zda tvrzené převáděné právo (v daném případě vlastnické právo žalobce) žalobci skutečně svědčí, neboť vyřešení takové otázky je podstatou sporu a soud se touto otázkou zabývá v rámci rozhodnutí ve věci samé. V této fázi soud zkoumá pouze to, zda k tvrzenému převodu práva na jiný subjekt došlo na základě právní skutečnosti, se kterou právní předpisy takový převod práva spojují a zda taková skutečnost opravdu nastala. V tomto směru nevznikly žádné pochybnosti, když žalobce tvrdí, že převod vlastnického práva na základě smlouvy o prodeji nemovitosti ze dne 5. ledna 2016 je prokazován předmětnou převodní smlouvou, předloženou soudu. Odvolací soud nepovažoval za relevantní ani odvolací námitku žalované ohledně tvrzeného účelového převodu práva s cílem vyhnout se pro případ neúspěchu ve sporu povinnosti k placení nákladů řízení, což žalovaná staví na skutečnosti, že proti novému nabyvateli jsou vedena exekuční řízení. K tomu odvolací soud vyložil, že z vedení exekucí nelze ještě dovodit nemajetnost a nedobytnost pohledávek na straně nabyvatele, ale pouze to, že nový nabyvatel některé své závazky neplní dobrovolně.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) prostřednictvím svého advokáta včasné a (z hlediska zákonem stanovených náležitostí) řádné dovolání, v němž uplatňuje dovolací důvod podle a předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu a vymezuje (s přihlédnutím k obsahu podání) tím, že se odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) nezabýval otázkou, zda návrh žalobce podle není zneužitím práva ve smyslu , čímž se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“), na kterou dovolatelka v dovolání odkazuje. Odvolací soud pochybil i v tom, že návrh žalobce podle nedoručil dovolatelce, která tak neměla možnost se k němu vyjádřit; tím došlo k porušení povinnosti soudu zajistit účastníkům stejnou možnost k uplatnění jejích práv vyplývajících z (dovolatelka v tomto směru odkázala na rozhodnutí dovolacího soudu ve věci sp. zn. ). Závěrem dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce se k podanému dovolání písemně nevyjádřil.

Původní žalobce (L. Z.) v písemném vyjádření navrhl, aby dovolací soud dovolání žalované proti usnesení odvolacího soudu zamítl.

Z obsahu procesního spisu vyplývá, že soud prvního stupně návrh (původního) žalobce na postup podle žalované nedoručil a bez dalšího přistoupil k vydání shora označeného rozhodnutí, kterým tomuto návrhu vyhověl.

Jde tedy o obdobnou věc, která byla již dovolacím soudem řešena a vyústila ve vydání kasačního usnesení ze dne 14. září 2017, sp. zn. (in http://nsoud.cz), na nějž se pro stručnost odkazuje a v němž Nejvyšší soud vyložil a odůvodnil právní názor, že soud před rozhodnutím o návrhu na realizaci procesního nástupnictví podle je povinen umožnit žalované straně, aby se k podanému návrhu žalobce vyjádřila; k odstranění uvedeného nedostatku nemůže dojít tím, že žalovaná strana podá odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo uvedenému návrhu vyhověno. Jinak řečeno právo žalovaného vyjádřit se k návrhu na realizaci procesního nástupnictví podle nelze ztotožňovat s jeho možností (pro případ, že soud takovému návrhu vyhoví, aniž by jej předtím doručil žalovanému) podat proti vydanému usnesení odvolání.

Jelikož popsané procesní konsekvence soudem prvního stupně, ale ani odvolacím soudem zohledněny nebyly, nezbylo dovolacímu soudu, než za dané procesní situace přistoupit k vydání tohoto kasačního usnesení.

Protože dosavadní výsledky řízení dovolacímu soudu neumožňovaly změnit usnesení odvolacího soudu ( ), Nejvyšší soud ve smyslu přistoupil k vydání tohoto kasačního rozhodnutí, tj. zrušil dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( věta druhá ).

Vyslovený právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný. V rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení ( ).

V Brně 24. ledna 2018JUDr. Pavel Vrchapředseda senátu