Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 5053/2017-109

33 Cdo 5053/2017-109

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně D. D. L., proti žalovanému M. J., zastoupenému JUDr. Karlem Zachem, advokátem se sídlem Pelhřimov, třída Legií 876, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 22. 6. 2017, č. j. -81, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 22. 6. 2017, č. j. -81, změnil rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 21. 2. 2017, č. j. -52, tak, že uložil žalovanému (převodci) povinnost uzavřít se žalobkyní (nabyvatelkou) dohodu o převodu družstevního podílu v bytovém družstvu (Stavební bytové družstvo Pelhřimov se sídlem Pelhřimov, K Silu 1154, identifikační číslo 002 22 721) spojeného s nájmem družstevního bytu o velikosti 1+1 s příslušenstvím v 8. patře domu v H. blíže specifikovaného obsahu; současně rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu před soudy obou stupňů.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání; žalobkyně se ztotožnila se závěry odvolacího soudu.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , , ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 - dále jen „ “).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3).

Podle věty první rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud ( ).

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Další ze základních podmínek, jíž dovolatel ve smyslu identifikuje důvod přípustnosti dovolání, je vymezení otázky hmotného nebo procesního práva, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Tuto otázku je povinen vymezit pouze dovolatel a dovolací soud je tímto vymezením vázán.

Žalovaný splnění předpokladů přípustností dovolání podle spatřuje v tom, že odvolací soud „se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a soudem vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak“.

Žádost žalovaného, aby odvolacím soudem vyřešená právní otázka byla posouzena jinak, významově neodpovídá (ve smyslu ) tomu, aby dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , a ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Má-li být dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu , jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ). Uvedenému požadavku žalovaný v dovolání nedostál a dovolání tak v této části trpí kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit.

Nastoluje-li dále žalovaný k dovolacímu přezkumu posouzení správnosti závěru odvolacího soudu, že smlouva je podle obč. zák. platným právním úkonem, neboť vyhovuje požadavku určitosti a srozumitelnosti, pak ve vztahu k této otázce nevylíčil, které ze čtyř kritérií přípustnosti dovolání ve smyslu má za splněné.

Formálním požadavkům na vylíčení předpokladu přípustnosti dovolání žalovaný vyhověl v další jeho části, v níž uvádí, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu představované rozsudkem ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. , jestliže smlouvu o předání bytu, kterou účastníci uzavřeli dne 12. 6. 1997, posoudil jako inominátní smlouvu podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 ( ; dále jen „obč. zák.“), a nikoli jako smlouvu o smlouvě budoucí podle obč. zák. Namítá, že odvolací soud nesprávně vyložil úmysl smluvních stran obsažený ve smlouvě a samotnou smlouvu – při zdůraznění autonomie vůle jejích účastníků - nesprávně kvalifikoval jako smlouvu inominátní ( obč. zák.), přestože svým obsahem (závazkem uzavřít v budoucnu na požádání žalobkyně smlouvu o převodu členských a práv a povinností v družstvu) odpovídá právní úpravě smlouvy o smlouvě budoucí ( obč. zák.). Připouští, že jednou z rozhodujících zásad soukromého práva je zásada autonomie vůle, avšak ta je omezena v případě kogentních ustanovení, mezi něž náleží obč. zák. Jelikož si ve smlouvě nesjednali dobu, do kdy má být realizační smlouva uzavřena, je smlouva ze dne 12. 6. 1997 pro absenci této náležitosti neplatná.

Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalovaný je dosud členem Stavebního bytového družstva Pelhřimov a nájemcem družstevního bytu specifikovaného ve výroku napadeného rozsudku (dále jen „družstevní byt“). Dne 12. 6. 1997 účastníci uzavřeli smlouvu označenou jako „Smlouva o předání bytu“ (dále jen „smlouva“). Výkladem obsahu jednotlivých článků smlouvy odvolací soud zjistil, že účastníci ve smlouvě projevili úmysl převést výkon práv a povinností spojených s družstevním bytem ze žalovaného na žalobkyni již dnem uzavření smlouvy za sjednanou částku 350.000 Kč, kterou také žalovaný od žalobkyně obdržel. Pouze v rámci evidence SBD bude družstevní byt převeden v budoucnu na žádost žalobkyně; žalovaný se zavázal dostavit na SBD a příslušnou dohodu podepsat. Účastníci se ve smlouvě mimo jiné dohodli, že žalovaný umožní žalobkyni případný prodej bytu třetí osobě s tím, že o prodeji bytu a výši kupní ceny je oprávněna rozhodovat žalobkyně, která také obdrží celou kupní cenu. Žalovaný se zavázal souhlasit s pronájmem bytu třetí osobě a založit zvláštní účet, na nějž budou poukazovány peněžní prostředky za pronájem bytu, které budou náležet žalobkyni. Žalobkyně se zavázala uhradit žalovanému případné výdaje, které bude mít s provozem bytu. Odvolací soud s odkazem na princip smluvní volnosti, jak jej podal Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 3. 6. 2009, sp. zn. , dovodil, že účastníci uzavřeli nikoli smlouvu o smlouvě budoucí ve smyslu § 50a obč. zák., nýbrž smlouvu inominátní podle § 51 obč. zák., neboť již okamžikem jejího uzavření částečně realizovali práva a povinnosti ve smlouvě sjednané (předání bytu, zaplacení ceny za převod práv a povinností spojených s členstvím v družstvu, nakládání s bytem, včetně finančních otázek, se závazkem žalobce dostavit se k žádosti žalobkyně na SBD k podpisu dohody na jméno žalobkyně či třetí osoby). Dospěl k závěru, že smlouva je platným právním úkonem, neboť je po obsahové stránce určitá a srozumitelná (§ 37 obč. zák.). Jelikož proces realizace převodu členských práv a povinností ze žalovaného na žalobkyni nebyl dosud dokončen (pro odmítavý postoj žalovaného), odvolací soud (na rozdíl od soudu prvního stupně) shledal žalobu požadující nahrazení projevu vůle žalovaného za opodstatněnou.

Oproti očekávání žalovaného dovolání není k jím nastolené otázce přípustné, neboť odvolací soud se při jejím posouzení neodchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. . V označeném rozhodnutí se totiž Nejvyšší soud zabýval otázkami aplikovatelnosti ustanovení obč. zák. na právní vztah účastníků založený smlouvou o nájmu nebytových prostor podle , výkladu a principu autonomie vůle z hlediska vztahu obč. zák. a poslední věty obč. zák. Je tedy zjevné, že závěry přijaté v odkazovaném rozhodnutí pro jejich skutkovou svébytnost (jedinečnost) na nyní posuzovanou věc nedopadají.

Nejvyšší soud dovolání podle věty první odmítl. Se zřetelem ke způsobu vyřízení dovolání bylo již bezpředmětné rozhodovat o návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 24. ledna 2018

JUDr. Blanka Moudrá

předsedkyně senátu