Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3221/2017-157

30 Cdo 3221/2017-157

U S N E S E N Í

J.

H.

, zastoupeného Mgr. Janem Lipavským, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalovanému

J. V.

,

o ochranu osobnosti

, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. září 2016, č. j. –121,

takto:

Dovolání žalobce se odmítá.

Stručné odůvodnění( ):

Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 26. října 2015, č. j. -105, nepřiznal žalobci osvobození od soudního poplatku a zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení z řad advokátů. Uzavřel, že pokud žalobce uvádí, že nemá žádné finanční prostředky, je to proto, že se dobrovolně rozhodl nepracovat a že veškerý čas a energii věnuje vedení četného množství soudních sporů.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22. září 2016, č. j. –121, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud uvedl, že byť při zjišťování osobních a majetkových poměrů žalobce je vyžadováno soudem v písemném prohlášení o těchto poměrem v bodu V. daňové přiznání, žalobce toto nepředložil. Neposkytl tak soudu úplné informace, z nichž by soud mohl vycházet při posouzení oprávněnosti jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků. Současně vyšel i z tvrzení žalobce, že nemůže chodit do práce proto, že vede spory, které mu zabírají hodně času.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení (dále jen „ “) a podává je z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a závisí na vyřešení otázky, zda pro rozhodnutí o osvobození od soudního poplatku je rozhodná pouze aktuální majetková situace žadatele, která znamená neschopnost zaplatit požadovaný soudní poplatek, nebo zda lze vzít v úvahu i důvody, proč se žadatel v dané majetkové situaci ocitl, nebo možnost žadatele změnit svoji situaci získáním příjmů například z pracovní činnosti a důvody, proč žadatel tuto možnost nevyužívá. Má za to, že soudy obou stupňů řešily danou otázku v rozporu se stávající rozhodovací praxí např. nálezy Ústavního soudu ČR ze dne 11.11.2014, sp. zn. a ze dne 28. 7. 2014, č. j. . Tyto nálezy jednoznačně mluví o tom, že je třeba zvážit pouze aktuální majetkovou situaci, a nikoli důvody, proč se v ní daná osoba nachází, a též nelze vzít v úvahu hypotetickou možnost, zda osoba měla či mohla získat příjem či majetkový prospěch. Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

K podanému dovolání nebylo podáno vyjádření.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014.

Dovolací soud uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, přičemž byly splněny předpoklady ustanovení , a stalo se tak ve lhůtě stanovené ustanovením Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle ustanovení musí být v dovolání vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání ( věta první ).

Aby mohlo být dovolání v projednávané věci kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z těchto okolností, tj., že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,

- při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit), nebo

- která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu v rozhodování dovolacího soudu, dosud nebyla vyřešena), nebo

- je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit), anebo

- má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla být dovolacím soudem posouzena jinak).

Lze současně připomenout např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2015, sp. zn. , v němž dovolací soud vyložil, že úkolem Nejvyššího soudu není z moci úřední přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele o správnosti takového závěru, nýbrž je vždy povinností dovolatele, aby způsobem předvídaným v ve vazbě na vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska konkrétně odvolacím soudem vyřešené právní otázky ať již z oblasti hmotného či procesního práva (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. června 2014, sp. zn. ). Ústavní soud pak např. v usnesení ze dne 28. dubna 2015, sp. zn. , „naznal, že pokud Nejvyšší soud požaduje po dovolateli dodržení zákonem stanovených formálních náležitosti dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup.“

Ačkoliv dovolatel tvrdí, že na jím vymezené otázce procesního práva závisí rozhodnutí odvolacího soudu, reálně tomu tak není. Dovolání sice formuluje pochybnosti a odlišné postoje, ale na otázce, „zda pro rozhodnutí o osvobození od soudního poplatku je rozhodná pouze aktuální majetková situace žadatele, která znamená neschopnost zaplatit požadovaný soudní poplatek, nebo zda lze vzít v úvahu i důvody, proč se žadatel v dané majetkové situaci ocitl, nebo možnost žadatele změnit svoji situaci získáním příjmů například z pracovní činnosti a důvody, proč žadatel tuto možnost nevyužívá,“ napadené rozhodnutí nespočívá.

Skutečností totiž je, že závěr o tom, že odvolateli nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků a nebyl mu ustanoven zástupce z řad advokátů, odvolací soud učinil na základě přezkoumání spisu s tím, že žalobce neprokázal věrohodně své majetkové a osobní poměry.

Otázka, na jejímž řešení rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, přípustnost dovolání založit nemůže (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. března 2015, sp. zn. ).

S ohledem na uvedené skutečnosti proto nelze dovodit, že by byly naplněny předpoklady přípustnosti dovolání v této věci tak, jak je má na mysli již zmíněné ustanovení Nejvyšší soud proto toto dovolání, aniž nařizoval jednání ( věta první ), odmítl ( věta první a odst. 2 ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 24. ledna 2018

JUDr. Pavel Pavlík

předseda senátu