Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 4637/2017-382

21 Cdo 4637/2017-382

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce POKE s. r. o. se sídlem ve Vyškově, Nádražní č. 2/1, IČO 28273664, zastoupeného JUDr. Karlem Střelcem, Ph.D., advokátem se sídlem ve Vyškově, Masarykovo náměstí č. 47/33, proti žalovanému R. H., zastoupenému Mgr. Pavlem Kopou, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky č. 57/142a, o 375.941,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. května 2017, č. j. -346, takto: I. Dovolání žalovaného se odmítá.II. Žádný z účastníků nemáprávo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2017, č. j. -346, podle ustanovení věty první odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení [dovolatel především nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž odvolací soud vycházel (že „platby dodavatelům žalobce byly provedeny z finančních prostředků žalobce“, že „žalobce v době plateb tvrzených žalovaným disponoval takovým souhrnným zůstatkem v pokladně a na bankovním účtu, který mu umožňoval provedení těchto plateb“ a „že žalovaný neprokázal, že uvedené platby žalovaný uskutečnil ze svých vlastních finančních prostředků“), podstatou jeho námitek je nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil, předestírá vlastní skutkové závěry (že „žalovaný z vlastních finančních prostředků provedl úhrady dodavatelům materiálu a prací žalobce, když tato skutečnost zcela jasně vyplývá ze svědeckých výpovědí a z příjmových pokladních dokladů“, „že žalobce neprokázal, že by žalovanému předal finanční prostředky na nákup materiálu a zaplacení prací řemeslníkům“ a že „společnost dlouhodobě nedisponovala finančními prostředky a stav pokladny byl pouze fiktivním údajem“), na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že „žalovaný plnil třetím osobám za žalobce, že proto provedl zápočet své pohledávky za žalobcem na vydání bezdůvodného obohacení proti pohledávce žalobce uplatněné žalobou a že tímto započtením pohledávka žalobce zanikla“)], a dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Kromě toho je rozhodnutí odvolacího soudu – v závěru, že „platby dodavatelům byly provedeny z finančních prostředků žalobce a že na žalovaném je, aby prokázal, že tomu tak nebylo a že uvedené platby žalovaný uskutečnil ze svých vlastních finančních prostředků“ – v otázce procesní povinnosti účastníka řízení označit důkazy k prokázání svých tvrzení a v otázce důkazního břemene v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněný v časopise Právní rozhledy č. 7/1998, s. 372, a v něm vyslovený právní názor, že důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky, a že jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 86/2002 v časopise Soudní judikatura, a v němž dovolací soud uzavřel, že důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch, a že smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, nebyla pro nečinnost účastníka (v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníku ustanovením větou první ) nebo vůbec (objektivně vzato) nemohla být prokázána a kdy tedy výsledky zhodnocení důkazů neumožňují soudu přijmout závěr ani o pravdivosti této skutečnosti, ani o tom, že by tato skutečnost byla nepravdivá, anebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2010, sp. zn. ] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. ledna 2018

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu