Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 4534/2017-298

22 Cdo 4534/2017-298

U S N E S E N Í

M. H.

M. G.

, zastoupenému Mgr. Kamilem Tvarůžkou, advokátem se sídlem v Opavě, Hlavní 83/115, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 2016, č. j. -189, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Návrh žalovaného na odklad právní moci usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 2016, č. j. -189,

se zamítá

.

Stručné odůvodnění:( )

Okresní soud v Opavě („soud prvního stupně“) usnesením ze dne 9. 10. 2015, č. j. -172, opětovně žalovanému nepřiznal osvobození od soudních poplatků pro odvolací řízení proti rozsudku téhož soudu ze dne 7. 5. 2014, č. j. -52, a neustanovil mu zástupce z řad advokátů.

Krajský soud v Ostravě k odvolání žalovaného usnesením ze dne 27. 1. 2016, č. j. -189, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Dne 16. 3. 2016 požádal žalovaný o ustanovení zástupce pro sepsání dovolání proti uvedenému rozhodnutí krajského soudu.

Soud prvního stupně usnesením ze dne 23. 6. 2017, č. j. -282, přiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení v plném rozsahu, neboť se změnily majetkové poměry žalovaného. Usnesením ze dne 29. 6. 2017, č. j. -282, pak ustanovil žalovanému zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.

Proti usnesení krajského soudu ze dne 27. 1. 2016, č. j. -189, podal žalovaný dne 8. 9. 2017 dovolání, jehož přípustnost opírá o , , ve znění pozdějších předpisů (dále „ “). Tvrdí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu; uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ( ).

Dovolání není přípustné.

Dovolatel předně namítá, že vlastnictví nemovitosti samo o sobě nemůže být dostačující pro závěr o schopnosti uhradit soudní poplatek (k tomu cituje usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. -95, odkazuje rovněž na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. ).

Na takto vymezené právní otázce nicméně napadené rozhodnutí ve smyslu nezávisí, neboť důvodem pro nepřiznání osvobození od soudních poplatků nebyla skutečnost, že dovolatel vlastní nemovitost, kterou by mohl zpeněžit, ani v obecné rovině skutečnost, že by mu majetkové poměry umožňovaly soudní poplatek zaplatit; naopak, odvolací soud vyšel z toho, že majetkové poměry osvobození žalovaného od soudních poplatků odůvodňují.

Shledal však překážku pro přiznání osvobození od soudních poplatků spočívající v tom, že dovolatel nevyužívá možnosti získávat finanční prostředky výdělečnou činností, přičemž neexistují objektivní okolnosti, které by mu v tom bránily.

Takový závěr je přitom v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, neboť „[i když je věcí osobního rozhodnutí každého, zda hodlá pracovat, nemůže být zohledněna nemajetnost jako důsledek skutečnosti, že nepracuje z vlastního rozhodnutí. Nebrání-li proto žadateli o osvobození od soudních poplatků v práci nebo v jiné výdělečné činnosti zdravotní důvody nebo to, že přes evidenci u příslušného úřadu práce práci nesehnal, nebo jiné objektivní okolnosti, nelze nemajetnost jako důsledek absence příjmů z pracovního nebo obdobného poměru uvádět jako důvod pro osvobození od povinnosti platit soudní poplatky“ (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2016, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 108/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).

Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka, že se měl odvolací soud zabývat objektivní možností dovolatele získat zaměstnání (k tomu odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. ); dovolatel v této souvislosti tvrdí, že nabízená zaměstnání nevyhovovala ať z důvodu bezpečnosti práce, tak z důvodu platební neschopnosti zaměstnavatele a nelze proto uvažovat o záměrném vyhýbání se práci.

Nicméně dovolatelem naznačený závěr, podle něhož je soud povinen zjišťovat objektivní uplatnitelnost žadatele na trhu práce, z uvedeného rozhodnutí nevyplývá. Je tomu tak již proto, že řízení o osvobození od soudních poplatků je ovládáno zásadou projednací a účastník sám je povinen své majetkové poměry soudu věrohodným způsobem prokázat (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Dovolatel navíc uvedené skutečnosti dříve netvrdil a přichází s nimi až nyní v dovolacím řízení; podle však v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy a dovolací soud k nim proto nemůže přihlédnout.

Dovolací soud pak nemůže přihlédnout ani k námitce, podle níž dovolatel nebyl zaměstnán u společnosti DAAVS, s. r. o.; jedná se o skutkové zjištění, jímž je dovolací soud vázán. Od 1. 1. 2013 nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu, neboť dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci - (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. ).

Tvrdí-li dále dovolatel, že soud měl jeho majetkové poměry zkoumat k datu podání žádosti o osvobození od soudních poplatků (tj. 13. 6. 2014), není zřejmé, o co takový právní názor opírá (a v čem by mělo spočívat nesprávné právní posouzení věci), když podle pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení; podle téhož zákona není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku. Nadto účelem právního institutu osvobození od soudních poplatků je zajistit navrhovateli přístup k soudu a s ním spjatou ochranu jeho práv i v podmínkách jeho tíživé materiální a sociální situace; posouzení naplnění tohoto účelu je ale vázáno na konkrétní věc a konkrétní uplatňované právo (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2009, sp. zn. ). Takový účel přitom může být naplněn jedině tehdy, zohlední-li soud rovněž vývoj majetkových poměrů v průběhu řízení o osvobození od soudních poplatků, neboť jen tak může rozhodnutí odpovídat skutečné materiální a sociální situaci žadatele vzhledem ke konkrétnímu řízení.

Závěrem dovolací soud podotýká, že předmětem nyní projednávané věci je přezkoumání napadeného rozhodnutí podle zjištěného skutkového stavu ke dni 27. 1. 2016, nikoliv ke dni rozhodnutí dovolacího soudu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).

Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, Nejvyšší soud je podle věty první odmítl.

Nejsou-li dány podmínky řízení k meritornímu projednání dovolání, není ani prostor pro možný odklad právní moci dovoláním napadeného usnesení [ ].

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, kterým se nalézací řízení skončí.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. ledna 2018

JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu