Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2156/2017-557

28 Cdo 2156/2017-557

U S N E S E N Í

Z. S.

1) městu Brtnice

, IČO: 002 85 668, se sídlem v Brtnici, nám. Svobody 379, zastoupenému JUDr. Jitkou Bartlovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Jungmannova 18/5, a

2) České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových

, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42,

o uzavření dohody o vydání nemovitosti

, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. , o dovolání prvního žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě, ze dne 24. ledna 2017, č. j. -532, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :(dle )

V záhlaví označeným rozsudkem odvolacího soudu, byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 24. března 2015, č. j. -464, ve výroku I o věci samé, jímž byla žalovaným uložena povinnost uzavřít s žalobcem dohodu o vydání věci – pozemku parc. č. v k.ú. B., ve znění uvedeném ve výroku rozsudku, s odkazem na , o mimosoudních rehabilitacích.

Dovolání, jímž rozsudek odvolacího soudu napadl první žalovaný, Nejvyšší soud odmítl [dle ustanovení , , ve znění účinném do 29. 9. 2017 – dále jen „ “; viz bod 2. článku II. části první, přechodná ustanovení, ], neboť dovolání – v rozporu s ustanovením – neobsahuje uvedení toho, v čem dovolatel spatřuje přípustnost dovolání a kdy absence této (obligatorní) náležitosti dovolání (o níž lze dovolání doplnit jen v průběhu trvání lhůty k podání k dovolání; srov. věty první ) představuje vadu dovolání, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Podle ustanovení , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci, neboť napadené rozhodnutí nepatří mezi rozhodnutí vypočtená v ), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části).

Má-li být dovolání přípustné (podle ve znění účinném od 1. 1. 2013) proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu , jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit.

K tomu srovnej zejm. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; dále pak např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sen. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2013, sen. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 12. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2014, sen. zn. .

Z rozhodovací praxe Ústavního soudu – k otázkám obsahových náležitostí dovolání a procesních důsledků vadného dovolání, v rovině ústavněprávní – pak srovnej např. i usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. (jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ), usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 5. 2017, sp. zn. ; shodně srov. též stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. .

Příslušná pasáž dovolání (čl. II dovolání, v němž dovolatel toliko ocitoval kompletní znění textu ustanovení ) – ve světle výše uvedeného – zjevně není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Není jím ani čl. III dovolání (nikoliv přiléhavě označený jako „dovolací důvod“), v němž dovolatel – při opětovné cituje části textu ustanovení a zaměňuje přípustnost dovolání za jeho důvodnost), uvádí tolik, že „vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak“, aniž by zpřístupnil dovolacímu soudu svůj názor, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit. Spatřuje-li snad dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe“, postrádá jím koncipované dovolání jakékoliv upřesnění toho, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem (dle jeho názoru) odchyluje.

Požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání pak dovolatel nedostál ani v jiných částech dovolání (posuzovaném potud z obsahového hlediska).

K důvodu dovolání sluší se snad také připomenout, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (k tomu znovu srovnej důvody již shora odkazovaného usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , uveřejněného pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). [Nepřípadná je proto v této souvislosti i argumentace dovolatele, jíž kritizuje hodnocení provedených důkazů soudy nižších stupňů a z něj plynoucí skutková zjištění, předkládaje skutkovou verzi vlastní, z níž následně činí odlišné závěry právní.]

Bezcenné je pak i dovolatelem dovozované (akcentované) hledisko „zásadního právního významu“ rozhodnutí, jestliže přípustnost dovolání (ve smyslu , ve znění od 1. 1. 2013) není budována na kritériu „zásadní právní významnosti“ napadeného rozhodnutí (k tomu srov. např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a v situaci, kdy dovolání prvního žalovaného bylo odmítnuto a kdy ostatním účastníkům, kteří měli by na náhradu nákladů tohoto řízení jinak zásadně právo, v tomto dovolacím řízení náklady nevznikly.

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná též na internetových stránkách Nejvyššího soudu (

www.nsoud.cz

),

rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách Ústavního soudu (

http://nalus.usoud.cz

.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. ledna 2018

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu