Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 161/2016-267

28 Cdo 161/2016-267

U S N E S E N Í

J. S.

statutárnímu městu Ostrava – městskému obvodu Ostrava-jih

se sídlem v Ostravě-Hrabůvce, Horní 791/3,

o

obnovu řízení

, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. srpna 2014, č. j. -212, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 22. 11. 2010, č. j. -92, zamítl návrh na povolení obnovy řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 24. 3. 2011, č. j. -118, rozhodnutí soudu prvního stupně k odvolání žalobkyně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Usnesení odvolacího soudu zpochybnila žalobkyně dovoláním a požádala o osvobození od soudního poplatku za tento mimořádný opravný prostředek, jakož i o ustanovení zástupce z řad advokátů.

Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 2. 2012, č. j. -145, ve znění opravného usnesení ze dne 29. 3. 2012, č. j. -153, řečeným žádostem žalobkyně nevyhověl, maje za to, že v nynější věci toliko zjevně bezúspěšně uplatňuje právo.

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31. 5. 2012, č. j. -158, posledně zmíněné usnesení soudu prvního stupně, napadené odvoláním žalobkyně, potvrdil.

Žalobkyně následně předložila plnou moc ve prospěch advokáta, jenž se s jejím dovoláním proti usnesení odvolacího soudu ze dne 24. 3. 2011 ztotožnil, současně však opětovně požádala o osvobození od soudního poplatku za podané dovolání.

Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 19. 4. 2013, č. j. -182, řízení o této žádosti žalobkyně zastavil pro překážku věci rozhodnuté, jelikož dotčená účastnice neuvedla žádné nové okolnosti oproti žádosti původní, jež byla pravomocně zamítnuta usnesením soudu prvního stupně ze dne 27. 2. 2012.

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 12. 7. 2013, č. j. -200, usnesení okresního soudu ze dne 19. 4. 2013, proti němuž žalobkyně taktéž podala odvolání, potvrdil.

Okresní soud v Ostravě následně usnesením ze dne 7. 3. 2014, č. j. -203, řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 3. 2011 zastavil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Soud podotkl, že žalobkyně poté, co byla pravomocně zamítnuta její žádost o osvobození od soudního poplatku za dovolání, řečenou poplatkovou povinnost k výzvě soudu nesplnila, pročež muselo být dovolací řízení dle , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), zastaveno.

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28. 8. 2014, č. j. -212, usnesení soudu prvního stupně ze dne 7. 3. 2014 k odvolání žalobkyně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud rekapituloval dosavadní průběh řízení, přičemž postup žalobkyně označil za zjevně bezúspěšné uplatňování práva s obstrukčními rysy a konstatoval, že s ohledem na nezaplacení soudního poplatku dovolatelkou bylo zastavení dovolacího řízení ze strany okresního soudu krokem zcela případným.

Proti posledně uvedenému usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž předestírá k řešení otázky upínající se k problematice zřejmé bezúspěšnosti uplatňování práva jakožto okolnosti vylučující přiznání osvobození od soudního poplatku ve smyslu , (dále jen „ “). Zejména podotýká, že dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu platí pro posuzování eventuální bezúspěšnosti postupu účastníka řízení stejná kritéria před soudy všech stupňů. Dále namítá, že věc neměla být zastavena pro nezaplacení soudního poplatku, nýbrž předložena dovolacímu soudu, aby sám posoudil, zdali tu jsou podmínky osvobození, či nikoli. Rovněž poukazuje na deficity odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů, pokud jde o zhodnocení jejího počínání jako zjevně bezúspěšného, najmě pochybujíc, že lze usuzovat na obstrukční postup žalobkyně ze skutečnosti, že vede desítky dalších sporů, jak učinil odvolací soud. Upozorňuje též na nesprávný postup soudů v řízení o aktuálním dovolání a závěrem navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu ze dne 28. 8. 2014 zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, které je podle čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dle čl. II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud se jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle , zabýval jeho přípustností.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Předmětné dovolání však přípustným není, neboť na žalobkyní nastolených otázkách napadené rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, a ty se tak nemohou stát základem jeho přípustnosti (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2016, sp. zn. , ze dne 6. 6. 2017, sp. zn. , či ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. ). Dovolatelkou předestřené argumenty se totiž upínají k předpokladům postupu dle , konkrétně ke zřejmé bezúspěšnosti uplatňování nebo bránění práva coby skutečnosti vylučující přiznání osvobození od soudního poplatku, zatímco přezkoumávaným usnesením krajského soudu bylo rozhodováno nikoli o osvobození, nýbrž o zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku poté, co bylo účastnici osvobození od poplatkové povinnosti jiným rozhodnutím pravomocně upřeno (obdobně viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2013, sp. zn. , ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. , ze dne 7. 9. 2017, sp. zn. , a ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. , jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2016, sp. zn. , bod 10). Nosným důvodem naříkaného usnesení je tak dovoláním nezpochybněný (a sám o sobě triviálně správný) úsudek o nutnosti zastavit řízení v případě nezaplacení soudního poplatku poplatníkem k výzvě soudu ( ). Dovolatelkou předložené otázky nemají vztah dokonce ani k předchozí dvojici rozhodnutí soudů nižších stupňů (usnesení okresního soudu ze dne 19. 4. 2013 a usnesení krajského soudu ze dne 12. 7. 2013), v nichž byl coby určující artikulován s judikaturou dovolací instance konformní závěr, že řízení o opětovné žádosti účastníka o osvobození zakládající se na týchž skutečnostech jako dřívější žádost, která již byla pravomocně zamítnuta, je namístě zastavit pro překážku věci rozhodnuté (viz zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 99/2013, a dále jeho usnesení ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. , ze dne 28. 4. 2017, sp. zn. , či ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. ).

Nastíněná dovolací argumentace by tak mohla být relevantní toliko v řízení o přezkumu usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2012, jež bezúspěšnost uplatňování práva žalobkyní vskutku řešilo; jedině v případě, že by právě toto usnesení bylo napadeno objektivně přípustným dovoláním, mělo by smysl žalobkyní požadované předložení věci dovolacímu soudu k posouzení, zda vskutku uplatňuje své právo zřejmě bezúspěšně. Dle tehdy použitelné procesní úpravy (viz čl. II bod 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) však dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu potvrzujícímu usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudního poplatku, potažmo neustanovení zástupce dle přípustné nebylo (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. , ze dne 24. 2. 2005, sp. zn. , ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. , ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. , ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. , nebo ze dne 27. 2. 2012, sp. zn. ) a podobná rozhodnutí bylo lze zpochybnit toliko ústavní stížností (viz namátkou usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2016, sp. zn. , bod 15). V řízení o dovolání proti usnesení krajského soudu o zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku naopak již polemika s dřívějším rozhodnutím zamítajícím žádost o osvobození od soudního poplatku nemá místa, nehledě na skutečnost, že odvolací soud i v usnesení ze dne 28. 8. 2014 nadbytečně vyřkl též jisté úvahy na téma bezúspěšnosti a obstrukčních rysů počínání žalobkyně, jelikož tyto vývody nejsou determinující pro obsah výroků napadeného usnesení, a z hlediska přípustnosti projednávaného dovolání je tak jejich rozporování nezávažné.

Kritikou postupu soudů nižších stupňů v řízení o nyní posuzovaném dovolání pak z povahy věci rovněž nemůže být poukázáno na otázku ve smyslu , na níž by spočívalo rozhodnutí, proti němuž tento opravný prostředek směřuje.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně v souladu s , větou první, odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, , , části věty před středníkem, a s tím, že žalovanému, jenž by na jejich náhradu měl v zásadě nárok, žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. 1. 2018

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu