Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1785/2017

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně PRIOR, obchodní domy, a. s., se sídlem v Prostějově, Dukelská brána 25/7, identifikační číslo osoby 46962344, zastoupené JUDr. Liborem Konečným, advokátem se sídlem v Brně, Moravské náměstí 1007/14, proti žalovaným 1)Statutárnímu městu Prostějov, se sídlem v Prostějově, nám. T. G. Masaryka 130/14, identifikační číslo osoby 00288659, a 2) MANTHELLAN a. s., se sídlem v Olomouci, tř. Svobody 956/31, identifikační číslo osoby 28205618, zastoupené Mgr. Rostislavem Pekařem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 813/57, o určení neplatnosti smlouvy, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn.7 C 446/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2016, č. j. -171, ve znění opravného usnesení ze dne 5. 10. 2016, č. j. -183, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2016, č. j. -171, ve znění opravného usnesení ze dne 5. 10. 2016, č. j. -183, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že v projednávané věci není na straně žalobkyně dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy o budoucích smlouvách, na jejímž základě mělo dojít k pronájmu a následnému prodeji nemovitostí žalovaného 1). S odkazem na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2010, sp. zn. , a ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. , jež jsou veřejnosti dostupné – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na www.nsoud.cz, uzavřel, že určovací žaloba žalobkyně neeliminuje stav ohrožení jejího práva či nejistoty v právním vztahu, protože i v případě vyhovění žalobě rozhodnutí soudu nevytváří podklad pro vyjasnění právních vztahů mezi účastníky a pro odstranění stavu právní nejistoty žalobkyně.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že v napadeném rozhodnutí se odvolací soud při řešení otázky existence naléhavého právního zájmu žalobkyně na určení neplatnosti smlouvy o smlouvách budoucích o převodu majetku obce odchýlil od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2001, sp. zn. , ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. , ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. a též od rozsudku ze dne 27. 10. 1999, sp. zn. . Pro případ, že by uvedené rozsudky na posuzovaný případ nedopadaly, má za to, že se jedná o otázku dosud neřešenou v rozhodování dovolacího soudu. Navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že bude potvrzen rozsudek soudu prvního stupně a bude jí přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, případně aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Dovolatelka namítá, že odvolací soud neprávně dovodil neexistenci jejího naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, neboť v situaci, kdy se podle ní smlouva o smlouvách budoucích uzavřená mezi žalovanými zcela zásadním způsobem odlišuje od zveřejněného záměru pronajmout a následně prodat nemovitý majetek obce, byl fakticky navozen stav, jaký by existoval za situace, kdyby smlouva o smlouvách budoucích byla mezi žalovanými uzavřena bez jakéhokoliv předchozího zveřejnění záměru obce podle , o obcích (obecní zřízení), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „zákon o obcích“). Domnívá se, že jako neúspěšný účastník nabídkového řízení, které proběhlo na základě zveřejněného záměru, má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, neboť pokud by žalovaný 1) zveřejnil takový záměr, který by v podstatných rysech odpovídal předmětu uzavřené smlouvy o budoucích smlouvách, umožnilo by jí to účastnit se nabídkového řízení nabídkou, která by odrážela tento skutečný záměr. S poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2012, sp. zn. a s ohledem na dobu, která uplynula od zveřejnění původního záměru, dovozuje, že v případě určení neplatnosti smlouvy o smlouvách budoucích nezbude žalovanému 1) jiná možnost, než zveřejnit nový záměr, a dovolatelka tak bude mít právo uskutečnit svou nabídku v novém nabídkovém řízení.

Dovolatelka též považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, neboť obsahuje pouze obecné závěry týkající se otázky naléhavého právního zájmu na určovací žalobě citující judikaturu dovolacího soudu, avšak není z něj zřejmé, jak na základě nich dospěl odvolací soud v daném soudním sporu k tomu, že není dán její naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

Žalovaný 1) navrhuje, aby dovolací soud rozhodl podle obsahu spisu a aby zaujal stanovisko nejen k otázce naléhavého právního zájmu dovolatelky na požadovaném určení, ale též k otázce samotné platnosti či neplatnosti smlouvy o smlouvách budoucích.

Žalovaná 2) ve vyjádření k dovolání navrhuje jeho zamítnutí s tím, že dovolatelkou citovaná rozhodnutí dovolacího soudu na projednávaný případ nedopadají a že naléhavý právní zájem dovolatelky na požadovaném určení není dán. Poukazuje na to, že dovolatelka nikdy neměla a nemá skutečný zájem o nabytí předmětných pozemků obce k realizaci projektu nového obchodně-společenského centra v P., neboť v bezprostřední blízkosti sama vlastní obchodní dům PRIOR (dnes Zlatá brána). Její projekt nemohl v nabídkovém řízení konaném podle zveřejněného záměru uspět pro vady a nedostatky a v případě nového nabídkového řízení, které by žalovaný 1) ani nemusel vypsat, by její účast byla patrně opět pouze účelová s cílem zamezit vzniku konkurenčního obchodního centra. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudky ze dne 4. 5. 1999, sp. zn. , a ze dne 26. 9. 2012, sp. zn. a usnesení ze dne 18. 7. 2007, sp. zn. ) považuje žalobu o určení neplatnosti smlouvy o budoucích smlouvách za šikanózní jednání dovolatelky, pro které by neměl být shledán její naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 2. článku II, části první přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – , ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (dále jen „ “).

Nejvyšší soud shledal podle dovolání přípustným, neboť při řešení otázky naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti smlouvy, na základě které má dojít k pronájmu a následnému prodeji nemovitostí obce, se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.

Dovolání je též důvodné.

Podle určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

Podle § 39 odst. 1 zákona o obcích záměr obce prodat, směnit nebo darovat nemovitý majetek, pronajmout jej nebo poskytnout jako výpůjčku obec zveřejní po dobu nejméně 15 dnů před rozhodnutím v příslušném orgánu obce vyvěšením na úřední desce obecního úřadu, aby se k němu mohli zájemci vyjádřit a předložit své nabídky. Záměr může obec též zveřejnit způsobem v místě obvyklým. Pokud obec záměr nezveřejní, je právní úkon od počátku neplatný. Nemovitost se v záměru označí údaji podle zvláštního zákona platného ke dni zveřejnění záměru.

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 6. 3. 2001, sp. zn. , na který odkazuje dovolatelka, vyslovil právní názor, že naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy podle může mít i osoba, která není účastníkem smlouvy, jestliže by vyhovění takové žalobě mohlo mít příznivý dopad na její právní postavení.

V judikatuře Nejvyššího soudu je konstantně uplatňován právní názor, že neúspěšný účastník nabídkového řízení nebo jiný neúspěšný zájemce o koupi obecního majetku má naléhavý právní zájem (ve smyslu ) na určení neplatnosti smlouvy o převodu obecního majetku, pokud ještě na základě takové smlouvy nedošlo ke vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, neboť soudní deklarace neplatnosti smlouvy může mít příznivý vliv na jeho právní postavení a je schopna odstranit stav jeho právní nejistoty tím, že by mohl opětovně usilovat o získání tohoto obecního majetku v rámci nového nabídkového řízení po opětovném zveřejnění záměru (srov. dovolatelkou citovaný rozsudek ze dne 27. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 9/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, další dovolatelkou zmíněné rozsudky ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. , a ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. , dále rozsudek ze dne 27. 9. 2010, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 45/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a také rozsudky ze dne 30. 1. 2007, sp. zn. , ze dne 23. 10. 2007, sp. zn. , ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. , a ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. ). Obdobně má neúspěšný zájemce o pronájem nemovitostí obce naléhavý právní zájem na určení neplatnosti nájemní smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. ).

Z uvedených závěrů lze vycházet i v případě smlouvy, kterou se obec zavazuje teprve v budoucnu pronajmout a následně prodat své nemovitosti. Neúspěšný zájemce o nájem a následnou koupi obecního majetku má naléhavý právní zájem také na určení neplatnosti smlouvy, kterou sice ještě nedochází k samotné dispozici s nemovitostmi obce, avšak již obec zavazuje k tomu, že se na jejím základě obecní majetek v budoucnu dostane do dispozice třetích osob. I na uzavření takové smlouvy je totiž třeba aplikovat pravidla pro nakládání s obecním majetkem, včetně povinnosti zveřejnění záměru obce podle § 39 odst. 1 zákona o obcích, a případné určení její neplatnosti může mít příznivý vliv na právní postavení neúspěšného zájemce o majetek obce, protože je schopno odstranit stav jeho právní nejistoty. V případě deklarace neplatnosti smlouvy o smlouvě budoucí bude najisto postaveno, že na jejím základě nelze uzavřít předpokládanou budoucí smlouvu, a neúspěšný zájemce získá možnost usilovat o pronájem a následnou koupi obecního majetku v novém nabídkovém řízení stejně jako v případě určení neplatnosti smlouvy, kterou již k dispozici s majetkem obce dochází.

Domáhá-li se tedy v tomto řízení dovolatelka určení neplatnosti smlouvy o budoucích smlouvách na základě tvrzení, že se jako zájemce o získání nemovitostí z majetku obce neúspěšně účastnila nabídkového řízení vyhlášeného žalovaným 1), které se týkalo jejich pronájmu a následného prodeje, a že smlouva o budoucích smlouvách, uzavřená po skončení nabídkového řízení mezi žalovanými, je neplatná pro její rozpor s vyhlášeným záměrem obce a jeho podmínkami, pak se požadovaná deklarace neplatnosti této smlouvy může – při prokázání žalobních tvrzení – příznivě projevit v její možnosti usilovat v případném dalším nabídkovém řízení o získání těchto nemovitostí obce do nájmu a následně do svého vlastnictví. Lze též přisvědčit dovolatelce v názoru, že v případě určení neplatnosti smlouvy o budoucích smlouvách by nebylo možno provést dispozici s tímto majetkem bez nutnosti nového zveřejnění záměru obce s ohledem na dobu, která uplynula od zveřejnění původního záměru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2012, sp. zn. ).

Tvrzením dovolatelky, že je neúspěšným zájemcem o pronájem a následnou koupi předmětných nemovitostí ve vlastnictví žalovaného 1), se však odvolací soud nezabýval a jeho právní posouzení otázky naléhavého právního zájmu dovolatelky na požadovaném určení je tudíž neúplné. Z námitek žalovaných uplatněných v řízení je přitom zřejmé, že zpochybňují postavení dovolatelky jako neúspěšného zájemce o pronájem a následnou koupi předmětných obecních nemovitostí, její účast v nabídkovém řízení považují za účelovou ve snaze pouze zabránit vzniku obchodní konkurence a určovací žalobu mají za šikanózní výkon práva.

V odůvodnění napadeného rozhodnutí navíc zcela absentují skutková zjištění, na základě kterých odvolací soud dospěl k závěru o neexistenci naléhavého právního zájmu dovolatelky na požadovaném určení. Není zřejmé, z jakých skutečností odvolací soud dovodil, že určovací žaloba dovolatelky „neeliminuje stav ohrožení jejího práva či její nejistoty v právních vztazích“ a z jakého důvodu „případné vyhovující rozhodnutí soudu nevytváří podklad pro vyjasnění právních vztahů mezi účastníky a pro odstranění stavu právní nejistoty dovolatelky“. V daném případě proto rozsudek odvolacího soudu nenaplňuje požadavky na řádné odůvodnění soudního rozhodnutí (srov. ), neboť z odůvodnění jeho písemného vyhotovení nelze pro absenci skutkových zjištění zjistit, na základě jakého skutkového stavu odvolací soud vlastně přistoupil k aplikaci příslušné právní normy ( ).

Rozhodnutí odvolacího soudu tak spočívá na nesprávném právním posouzení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. ). Nejvyšší soud proto, aniž nařídil jednání ( věta první ), rozsudek odvolacího soudu podle zrušil, včetně závislého výroku o náhradě nákladů řízení [ ], a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení ( věta první ).

Dovolací soud v souladu s nepřihlížel k dalším dovolacím důvodům uplatněným dovolatelkou v doplnění dovolání ze dne 7. 11. 2016, neboť byly vzneseny po uplynutí lhůty k podání dovolání, která podle skončila dne 1. 11. 2016. Opravné usnesení vydané odvolacím soudem na běh této lhůty nemělo žádný vliv, protože touto opravou nedošlo k obsahové změně výroku rozhodnutí z hlediska práv a povinností účastníků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. ).

Jelikož je dovolacímu přezkumu otevřena pouze otázka naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení neplatnosti smlouvy o budoucích smlouvách ve smyslu – odvolací soud se nezabýval důvodností žaloby po stránce věcné – Nejvyššímu soudu nepřísluší posuzovat, zda je smlouva o budoucích smlouvách neplatná z důvodů tvrzených v žalobě, případně jiných, k nimž soud přihlíží i bez námitky účastníka, či nikoliv (srov. ).

Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný ( , část věty první za středníkem, ve spojení s ).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 21. 2. 2018

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu