Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 4566/2017

25 Cdo 4566/2017-266

U S N E S E N Í

PREdistribuce, a. s.

, IČO 27376516,

se sídlem Svornosti 3199/19a, Praha 5, proti žalovanému:

M. B.

, zastoupený JUDr. Josefem Ticháčkem, advokátem se sídlem Kodaňská 558/25, Praha 10,

o

229.653 Kč s příslušenstvím

, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2017, č. j. -223,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2017, č. j. -223,

se

ruší

a věc

se vrací

Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 5 doplňujícím rozsudkem ze dne 25. 7. 2016, č. j. -160, doplnil rozsudek téhož soudu ze dne 27. 4. 2015, č. j. -121, o výrok V, kterým uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z částky 7.596 Kč (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost k náhradě nákladů řízení 123.760 Kč (výrok II). Nárok na náhradu škody za neoprávněný odběr elektřiny 229.653 Kč s příslušenstvím shledal důvodným v rozsahu 7.596 Kč s příslušenstvím, a to s ohledem na až v řízení zjištěnou dobu neoprávněného odběru. Žalovanému přiznal plnou náhradu nákladů řízení podle , neboť byl v řízení neúspěšný pouze v nepatrné části.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 6. 2017, č. j. -233, změnil doplňující rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud rozhodoval ve věci opětovně po zrušení svého původního usnesení dovolacím soudem. Upustil od předchozí moderace nákladů postupem podle a své rozhodnutí odůvodnil ustanovením Oproti obvodnímu soudu dovodil, že je to naopak žalobkyně, kdo měl v základu nároku plný úspěch ve věci, a jelikož rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku, náleží jí plná náhrada nákladů řízení, které se však vzdala.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Důvodem dovolání je nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Dovolatel namítá, že vyčíslení pouze konečné výše škody dodatkem znaleckého posudku, bez zhodnocení dalších okolností případu, nemůže vést k odepření náhrady nákladů řízení úspěšnému účastníku. Dle dovolatele odvolací soud nesprávně vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , které na danou věc nedopadá. Zdůrazňuje, že žalobkyně již v době podání žaloby věděla, že se žalovaný nezdržoval na odběrném místě v inkriminované době, neboť byl v zahraničí. V uvedené době došlo k vloupání do předmětné nemovitosti, k jejímu vykradení a zřejmě neoprávněnému dočasnému užívání neznámým pachatelem. Tato skutečnost byla prokázána šetřením Policie ČR. Žalobkyně si dle dovolatele tedy mohla a měla být vědoma případného neúspěchu v soudním sporu s následky nahradit úspěšné protistraně náklady řízení. Dovolatel dále namítá, že v době, kdy již bylo ze skutkových zjištění, nikoliv ze znaleckého posudku, zřejmé, že s žalovanou výší nemůže žalobkyně uspět, nesnížila výši nárokované částky částečným zpětvzetím žaloby, zbytečně proběhlo dalších pět jednání u soudu, čímž nadměrně a záměrně zvýšila náklady dovolatele na právní zastoupení. Dále namítá, že odvolací soud nesprávně pominul, jaký materiální dopad bude mít rozhodnutí o nepřiznání náhrady nákladů řízení dovolateli ve sporu, ve kterém měl 97% úspěch. Právní závěry odvolacího soudu jsou dle dovolatele rovněž v rozporu s názorem vysloveným v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. , kterým dovolací soud zrušil předchozí usnesení odvolacího soudu v projednávané věci. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Rozhodné znění pro dovolací řízení se podává z čl. II bodů 1 a 7 a čl. II bodu 2 Nejvyšší soud tedy o dovolání rozhodl podle ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále též jen „ “).

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , shledal, že dovolání žalovaného je přípustné podle a je i důvodné, neboť se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatel uplatňuje jako důvod dovolání ( ), může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval; může přitom jít i o předpis práva procesního.

Podle ustanovení , i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

Podle ustálené judikatury dovolacího soudu je výjimkou z obecné zásady úspěchu ve věci uplatňované při rozhodování o náhradě nákladů řízení, na které je založen a 2 Použití uvedené výjimky přichází v úvahu jen za splnění podmínek v tomto ustanovení uvedených.

S ohledem na nepatrný neúspěch v řízení by bylo možné přiznat náhradu nákladů řízení pouze žalovanému, který byl v řízení neúspěšný v rozsahu přibližně 3 %. Úvahou soudu je míněn postup podle , který se uplatní tam, kde je základ nároku dán, avšak jeho výši lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo vůbec. Závisí-li na znaleckém posudku rozhodnutí o základu nároku, nelze podle postupovat a na místě je aplikace ustanovení (srov. rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 1975, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 15/1977 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. , ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. , ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. , jakož i nález Ústavního soudu ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. ). Z odborné literatury srovnej Drápal, L., Bureš, J. a kol. I. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 977, kde se uvádí, že stěžejní pro posouzení, zda bude o náhradě nákladů řízení rozhodováno podle , není povaha nároku, ale to, že co do základu věci měl účastník ve věci plný úspěch a neúspěch se projevil jen ve výši plnění, a to právě a jen proto, že ji na počátku sporu přesně neznal (nemohl znát) a že z tohoto důvodu musela být stanovena pomocí znaleckého posudku (srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2017, sp. zn. ).

V posuzované věci byl nárok na náhradu škody za neoprávněný odběr elektřiny žalobkyni přiznán podle , energetického zákona (ve znění pozdějších předpisů), a podle vyhlášky jej provádějící, přičemž výše škody byla stanovena výpočtem ve vyhlášce uvedeným. Již v žalobě žalobkyně sama požadovala nárok ve výši vypočtené podle zmíněné prováděcí vyhlášky. V daném případě proto určení výše nároku nezáviselo ve smyslu na znaleckém posudku, neboť i když žalobkyně využila pro svůj výpočet znalce (a soud prvního stupně rovněž vyčíslil konečnou výši škody na základě dodatku znaleckého posudku od tohoto znalce), výše nároku byla předem objektivně zjistitelná a žalobkyně ji na počátku sporu mohla předem znát a znala. Skutečnost, že žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze ve 3 % byla způsobena tím, že v průběhu dokazování došlo ke zjištění skutečné (oproti žalobě podstatně kratší) doby neoprávněného odběru žalovaným. Ta však nebyla zjištěna znaleckým dokazováním, nýbrž na základě výslechu svědka a dalších důkazních prostředků. Nelze proto rozhodnout o náhradě nákladů řízení postupem podle ve prospěch žalobkyně.

Pro úplnost je třeba dodat, že přiznání plné náhrady nákladů řízení účastníku, který měl ve věci úspěch pouze částečný, je i v případech, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části, postupem možným, nikoliv obligatorním. Nevyužití daného postupu však musí být soudem náležitě odůvodněno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2017, sp. zn. ). Za správnou lze považovat rovněž námitku dovolatele, že usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. , ze kterého odvolací soud vyšel pro svůj závěr, na projednávanou věc nedopadá. Řešil totiž odlišnou skutkovou situaci, ve které žalobkyně požadovala náhradu za obsah ztraceného zavazadla, kdy cenu jednotlivých věcí nemohla předem přesně znát a určily ji až znalecké posudky.

Aniž by bylo zapotřebí zabývat se dalšími námitkami dovolatele, je z již uvedeného nepochybné, že usnesení odvolacího soudu není správné, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jelikož dovolací soud neshledal podmínky pro jeho změnu, napadené usnesení bez jednání zrušil ( věta první, ) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( věta první ), v němž bude rozhodnuto i o náhradě nákladů dovolacího řízení ( věta druhá ).

Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v tomto usnesení je závazný ( , ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Brno dne 19. prosince 2017JUDr. Robert Waltrpředseda senátu