Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3029/2016

30 Cdo 3029/2016-234

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně M. H., zastoupené JUDr. Boženou Zmátlovou, advokátkou se sídlem v Jihlavě, Dvořákova 1927/5, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti,se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16,o náhradu škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2016, č. j. -219, takto:

Odůvodnění:

Žalobkyně se v řízení na žalované domáhala zaplacení částky 392 200 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, jež jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu v řízení vedeném u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. , a částek 100 000 Kč jako náhrady škody a 100 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež jí měly být způsobeny nesprávným úředním postupem téhož soudu v řízení sp. zn. .

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. 7. 2015, č. j. -185, žalobu v plném rozsahu zamítl (výroky I a II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II o věci samé (výrok I rozsudku odvolacího soudu), změnil jej ve výroku III o nákladech řízení tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 1 200 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu), a konečně rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 300 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu).

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “, odmítl jako nepřípustné.

Námitka žalobkyně směřující proti závěru odvolacího soudu o přiměřenosti délky řízení vedeného před Okresním soudem v Jihlavě pod sp. zn. nezakládá přípustnost dovolání podle , neboť pouhý nesouhlas s tímto závěrem nepředstavuje sám o sobě právní otázku ve smyslu Dovolací soud při přezkumu toho, zda došlo či nedošlo k porušení uvedeného práva na přiměřenu délku řízení, a tím i k nesprávnému úřednímu postupu, v zásadě posuzuje toliko právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), přičemž závěrem o přiměřenosti délky řízení se zabývá až tehdy, byl-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřený (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. ), což v případě dovolatelky není.

Otázka chování žalobkyně nezakládá přípustnost dovolání podle , neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud při posouzení otázky přiměřenosti délky řízení vedeného před Okresním soudem v Jihlavě pod sp. zn. přihlédl též k procesním úkonům (opakovaná žádost o změnu ustanoveného zástupce, změna petitu žaloby) dovolatelky (srov. část IV b) stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Stanovisko“, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. ).

Rovněž tak při řešení otázky zvýšeného významu předmětu řízení pro žalovanou se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího, když uzavřel, že je povinností žalobkyně, aby existenci skutečností zakládajících zvýšený význam řízení tvrdila a prokázala. Jak vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu, žádné z posuzovaných řízení, jejichž předmětem byla náhrada škody, resp. určení neplatnosti kupní smlouvy, nelze zařadit mezi typové případy, u nichž se zvýšený význam předmětu řízení presumuje [srov. část IV d) Stanoviska nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. ]. Ani tato otázka proto nemůže přípustnost dovolání podle založit.

Námitka žalobkyně, že soudy neprovedly jí navrhované důkazy (konkrétně zprávou České správy sociální zabezpečení a lékařská zprávou o zdravotním stavu žalobkyně) nemůže založit přípustnost dovolání podle , když z procesního spisu naopak vyplývá, že důkazy zprávou České správy sociálního zabezpečení, jakož i lékařskou zprávou o zdravotním stavu žalobkyně byly v řízení před soudem prvního stupně provedeny (č.l. 103 a č.l. 179 spisu).

Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, neobsahuje zákonné náležitosti ( ), a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

Výrok o nákladech řízení netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně 19. prosince 2017JUDr. Pavel Simonpředseda senátu