Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3799/2016

30 Cdo 3799/2016

U S N E S E N Í

M. P.,

České republice – Ministerstvu spravedlnosti,

se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o 200 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2016, č. j. -97, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 200 000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , posléze vedené pod sp. zn. , ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení 33 652 Kč s příslušenstvím proti dvěma žalovaným společnostem, kdy toto řízení trvalo 15 let a 6 měsíců.

Napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, který uložil žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 344 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně od 17. 7. 2014 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení částky 177 656 Kč s příslušenstvím (výrok II) a uložil žalované zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 15 755,57 Kč (výrok III). Současně odvolací soud rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Rozsudek odvolacího soudu, a to výslovně proti oběma jeho výrokům, napadla žalobkyně, zastoupená advokátem, včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 2. ), dále jen „ “, odmítl jako nepřípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolatelka namítá, že se při stanovení zadostiučinění za nemajetkovou újmu odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to zejména rozsudku ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. . Podle dovolatelky soud pochybil při stanovení základní částky pro určení výše zadostiučinění, při snížení částky zadostiučinění a v posouzení významu předmětu pro žalobkyni.

Dovolání není přípustné v části, ve které dovolatelka namítá, že výše základní částky byla jí i žalovanou shodně stanovena na 20 000 Kč a jednalo se tak o nespornou skutečnost, soud prvního stupně však přesto stanovil základní částku za jeden rok trvání řízení ve výši 15 000 Kč. Dovolatelka považuje posuzované řízení za extrémně dlouhé, a tedy i základní částka zadostiučinění by podle ní měla být stanovena na maximální hranici, k čemuž citujestanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 58/2011 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Stanovisko“), konkrétně jeho část, která se týká stanovení základní částky výše přiměřeného zadostiučinění za extrémně dlouhé řízení.

Výchozí částka pro určení výše přiměřeného zadostiučinění, by se měla pohybovat v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý další rok nepřiměřeně dlouhého řízení. Částka 15 000 Kč je přitom částkou základní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. ; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz) a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. ). Ani v případě extrémní délky řízení, která by podle Stanoviska vedla k použití výchozí částky až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok vedení posuzovaného řízení, nemusí být takto postupováno a lze vyjít ze základní částky 15 000 Kč. Stane se tak zejména tehdy, pokud se na celkové délce řízení podílely okolnosti [uvedené v a c) ], které nelze přičítat k tíži státu. Neshledal-li tedy odvolací soud důvody pro použití jiné výchozí částky, není jeho rozhodnutí v rozporu s dosavadní judikaturou Nejvyššího soudu, tudíž otázka určení výchozí částky zadostiučinění přípustnost dovolání nezakládá (srov. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. ). Ostatně vyjít z vyšší základní částky je možné jen tehdy, je-li délka posuzovaného řízení extrémní a vyšší odškodnění si žádá požadavek na jeho přiměřenost (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2012, sp. zn. ).

Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka dovolatelky, že soudy nesprávně posoudily složitost řízení a význam řízení pro žalobkyni. Dovolatelka přitom cituje Stanovisko k tomu, jaké skutečnosti svědčí pro složitost řízení s tím, že žádná taková v posuzovaném řízení dána nebyla, a rovněž cituje rozsudek Nejvyšší soudu ze dne 5. 10. 2012, sp. zn. , s tím, že stát nemůže vyloučit odpovědnost za dodržení práva účastníka řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě s tím, že se účastníci v případě hrozící či nastalé nepřiměřené délky řízení nedomáhali nápravy. Dovolatelka nesouhlasí s výpočtem částky zadostiučinění a brojí proti snížení částky zadostiučinění z důvodu složitosti řízení a významu předmětu řízení pro žalobkyni.

Především napadené rozhodnutí ve smyslu nezávisí na takovém řešení právní otázky, že by shora uvedené skutečnosti (nečinnost žalobkyně) vyloučily odpovědnost státu. Ministerstvo spravedlnosti i soudy žalobkyni zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení přiznaly, a to v penězích, toliko při stanovení výše zadostiučinění přihlédli k tomu, že žalobkyně na nečinnost soudu (resp. postup odpovídající zřejmě právnímu názoru soudu, že řízení je jako celek vůči všem účastníkům řízení ze zákona přerušeno) reagovala až s odstupem řady let. Takové řešení právní otázky ovšem není v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle které „z nezájmu účastníka o průběh řízení plyne nižší (až žádný) význam posuzovaného řízení pouze v té části, po níž již ze strany daného účastníka zájem projevován nebyl. Nelze však bez dalšího dovodit nižší význam řízení pro účastníka rovněž v té části, kdy z jeho strany zájem o průběh řízení projevován byl. K vyvrácení domněnky vzniku újmy by pak mohlo dojít pouze tehdy, pokud by část řízení, kdy účastník zájem o průběh řízení projevoval, byla ve vztahu k té části, kdy již zájem účastníka projevován nebyl, pouze marginální“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2016, sp. zn. ).

Samotné stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je pak především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Dovolací soud při přezkumu výše zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v , přičemž výslednou částkou se zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená. Jinými slovy, dovolací soud posuzuje v rámci dovolacího řízení, jakožto řízení o mimořádném opravném prostředku, jen správnost základních úvah soudu, jež jsou podkladem pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění (tedy např. to, zdali byly splněny podmínky pro snížení přiměřeného zadostiučinění z důvodu obstrukčního chování účastníka, nikoliv již to, zda v důsledku aplikace tohoto kritéria měly soudy přiměřené zadostiučinění snížit o 10 %, o 20 % nebo o 30 %) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. ).

Podle skutkových zjištění byla nynější žalobkyní podána žaloba o zaplacení částky 33 652 Kč s příslušenstvím k věcně nepříslušnému soudu. Účastníci následně vedli opakovaně zdlouhavá mimosoudní jednání, sama žalobkyně z toho důvodu žádala o odročení jednání, přičemž řízení bylo posléze z důvodu nesprávného právního názoru soudu vůči oběma žalovaným vedeno po dobu téměř 10 let jako přerušené (pro prohlášení konkursu pouze na jednoho z žalovaných), nicméně žalobkyně se po dlouhou dobu (v řádu let) o stav řízení nezajímala. Po vyloučení nároku vůči jednomu z žalovaných k samostatnému projednání byla věc projednána při čtyřech jednáních, včetně dokazování výslechem svědků, a ve věci bylo podáno odvolání. Celkem tak bylo řízení vedeno před soudy třech stupňů. Za této situace se zvýšení základní částky o 45 % kvůli podstatné chybě soudu a snížení o 20 % z důvodu chování účastníků, o 15 % z důvodu složitosti řízení a o 80 % kvůli (slovy odvolacího soudu) značně nízkému významu řízení pro žalobkyni na výslednou částku zadostiučinění 65 844 Kč (i přes tvrzenou povahu původního nároku jako restitučního) nejeví jako nepřiměřené.

Dovolání v rozsahu, v němž bylo odvolacím soudem rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, neobsahuje zákonné náležitosti ( ), a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v tomto rozsahu pokračovat.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 15. 2. 2017

JUDr. František Ištvánek předseda senátu