Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 5493/2017

-180

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Citibank Europe plc, se sídlem v Dublinu, North Wall Quay 1, Irsko, registrační číslo 132781 (podnikající na území České republiky prostřednictvím Citibank Europe plc, organizační složky, se sídlem v Praze 5 - Stodůlky, Bucharova 2641/14, PSČ 158 02, identifikační číslo 28198131), zastoupené JUDr. Janem Brožem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 1788/60, proti žalovanému L. P., zastoupenému Mgr. Ivanem Courtonem, advokátem se sídlem v Praze 10, Moskevská 450/38, o zaplacení 48 508,45 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2017, č. j. -167, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a k době zahájení řízení se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 7 čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, s bodem 2 čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a s bodem 2 čl. II části první přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále jen „“).

Dovolatelkou předestřené otázky nejsou způsobilé otevřít přípustnost dovolání podle , podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle je i to, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí, jinak řečeno, že je pro napadené rozhodnutí určující (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. , jež je – stejně jako i další jeho uváděná rozhodnutí – veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Z odůvodnění napadeného rozsudku se podává, že odvolací soud založil napadené rozhodnutí na závěru o nedostatku aktivní legitimace žalobkyně k uplatnění žalobního nároku. K tomuto posouzení dospěl na základě zjištění, že žalobkyně ještě před vyhlášením rozhodnutí soudu prvního stupně uzavřela se společností Raiffeisenbank a.s. smlouvu o koupi části závodu, na jejímž základě na uvedenou společnost převedla vlastnické právo ke všem svým pohledávkám včetně pohledávky za žalovaným. Pokud pak žalobkyně z tohoto důvodu v průběhu odvolacího řízení podle navrhla, aby do řízení na její místo vstoupila společnost Raiffeisenbank, a.s., odvolací soud tento návrh usnesením ze dne 2. 5. 2017, č. j. -161, zamítl z důvodu, že skutečnost, s níž žalobkyně spojuje převod práva, o které v řízení jde, nastala ještě před vyhlášením rozhodnutí soudu prvního stupně. Ke dni rozhodování odvolacího soudu o odvolání byla věřitelkou pohledávky za žalovaným společnost Raiffeisenbank, a.s., přičemž žalobkyně nijak neosvědčila, že by na ni byla pohledávka převedena zpět nebo že by byla touto společností zmocněna k vymáhání pohledávky svým jménem. Žalobkyně tak není v řízení aktivně věcně legitimována, na čemž nic nemůže změnit ani skutečnost, že žalobkyně jako postupitelka žalovanému dosud postoupení pohledávky na společnost Raiffeisenbank, a.s. neoznámila.

I když dovolatelka v dovolání podrobuje kritice závěr odvolacího soudu o absenci její aktivní legitimace k uplatnění nároku, je z vylíčení ohlášeného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení podle zřejmé, že napadá procesní postup odvolacího soudu v otázkách neposkytnutí lhůty k prokázání tvrzení o zpětném postupu předmětné pohledávky, nedostatky v poučovací povinnosti podle , jakož i dvojí přístup k tvrzením a důkazům, jestliže na straně jedné odvolací soud podle svého vyjádření nemohl přihlížet ke skutečnostem a důkazům, které nastaly před vyhlášením rozhodnutí soudu prvního stupně, a na straně druhé přijal závěr, že ke dni jeho rozhodování byla věřitelkou pohledávky za žalovaným společnost Raiffeisenbank, a.s. Odvolací soud však tyto procesní otázky v napadeném rozsudku (jak se podává shora) neřešil a na jejich řešení své rozhodnutí nezaložil. To má ten důsledek, že dovolatelkou předestřené procesní otázky nemohou přípustnost dovolání podle otevřít.

V případě oprávněnosti kritiky procesního postupu odvolacího soudu by mohlo jít o vady řízení, ty však samy o sobě nejsou způsobilým dovolacím důvodem (tím je toliko nesprávné právní posouzení věci); k jejich případné existenci by mohl dovolací soud přihlédnout z úřední povinnosti jen v případě přípustného dovolání (srov. větu druhou ), což v projednávané věci není naplněno. Tvrzení dovolatelky o uvedeném procesním pochybení nezahrnuje žádnou odvolacím soudem řešenou otázku procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v , přípustnost dovolání tudíž založit nemůže, i kdyby se odvolací soud vytýkaného pochybení dopustil (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. , ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. ).

Podle dovolání podle není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v ; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek judikoval, že peněžité plnění přiznané výrokem o nákladech řízení nelze označit pro účely posouzení přípustnosti dovolání za plnění ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy, z pracovněprávního vztahu nebo z věci uvedené v , ani když je výrok o nákladech řízení akcesorickým výrokem v rozhodnutí, jež se (co do „merita“) takového „vztahu“ nebo takové „věci“ týkalo (ve výroku o nákladech řízení se zvláštní povaha těchto vztahů a věcí dovolující prolomení stanoveného limitu nijak neprojevuje).

Směřovalo-li proto dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v části, v níž odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky ve výši 39 016,40 Kč, jde v tomto rozsahu ve smyslu o věc, u níž není dovolání přípustné.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle odmítl pro nepřípustnost.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 15. 1. 2018JUDr. Miroslav Galluspředseda senátu