Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4937/2017

28 Cdo 4937/2017-306

U S N E S E N Í

J. P.

, a b)

L. M.

, obou zastoupených Mgr. Janem Hraškem, advokátem se sídlem v Liberci, Revoluční 123/17, proti žalovanému

J. F.

, zastoupenému Mgr. Jiřinou Dvorníkovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Jednořadá 1051/53,

o zaplacení 13.752 Kč s příslušenstvím

, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 28. února 2017, č. j. -266, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaný dovoláním brojí proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, jímž tento odmítl jeho odvolání (výrok I.), napadený rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 21. 1. 2016, č. j. -201, změnil ve výroku IV. tak, že žalovaného povinoval nahradit žalobcům náklady řízení před okresním soudem ve výši 42.214 Kč, dále konstatoval, že ve výrocích I., II., III. a V. zůstává nedotčen (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Krajský soud shledal odvolání žalovaného datované dne 30. 3. 2016 opožděným (rozsudek č. j. -201 byl žalovanému doručen do datové schránky dne 22. 2. 2016), pročež je ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), odmítl. K odvolání žalovaného zaslanému prostřednictvím jeho datové schránky dne 3. 3. 2016 a opravenému přípisem ze dne 8. 3. 2016, jež žalovaný považoval za včasné, poznamenal, že míří výslovně proti usnesení okresního soudu ze dne 21. 1. 2016, č. j. -206, o nepodjatosti znalce a nikoliv proti rozsudku z téhož dne č. j. -201.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) postupoval v řízení podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, které je podle čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dle čl. II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum, přičemž nejprve prověřoval přípustnost dovolání.

Dle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z ustanovení vyplývá, že dovolání podle není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž bylo dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, ledaže by šlo o vztahy ze spotřebitelských smluv, o vztahy pracovněprávní nebo o věci uvedené v ; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Dle písm. f) téhož ustanovení pak není dovolání přípustné ani proti usnesením, vůči nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle

Napadá-li dovolatel svým podáním usnesení krajského soudu ve výroku I., jímž bylo jeho odvolání pro opožděnost odmítnuto, směřuje jím proti rozhodnutí odvolacího soudu, k jehož přezkumu slouží jako mimořádný opravný prostředek žaloba pro zmatečnost dle , zatímco přípustnost dovolání je v takovém případě podle vyloučena (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. , a ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. , či jeho rozsudky ze dne 3. 7. 2015, sp. zn. , i ze dne 3. 10. 2016, sp. zn. ). Pro vylíčené nelze dovolání v této části považovat za přípustné.

Dovolatel pak v úvodu avizuje, že usnesení odvolacího soudu napadá v celém rozsahu, tedy i ve výrocích II. a III., jež jej povinují nahradit žalobcům náklady řízení. Svým dovoláním tak ovšem směřuje proti výrokům, kterými bylo rozhodováno o peněžitém plnění nepřevyšujícím shora zmíněný bagatelní limit ve smyslu , přičemž částky přiznané jako náhrada nákladů řízení dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu nelze pro účely posouzení přípustnosti dovolání označit za plnění ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy, z pracovněprávního vztahu nebo za věci jmenované , ani jedná-li se o akcesorický výrok v rozhodnutí, jež se (co do „merita“) sporu takového charakteru týkalo, pročež ve vztahu k nim není možné uvažovat o neuplatnění výše uvedeného hodnotového limitu (srov. kupříkladu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sen. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 5/2014). S ohledem na řečené Nejvyšší soud shledal dovolání žalovaného objektivně nepřípustným i v této části, a proto je podle , věty první, v celém rozsahu odmítl (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. , a ze dne 1. 9. 2017, sp. zn. ).

Za daných okolností pak musel stejný osud jako dovolání stihnout nutně i návrh žalovaného na odklad vykonatelnosti naříkaného usnesení odvolacího soudu.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, , , části věty před středníkem, a s tím, že žalobcům, kteří by na jejich náhradu měli v zásadě právo, žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. 1. 2018

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu