Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 5017/2017-353

22 Cdo 5017/2017-353

U S N E S E N Í

S. M.

J. M.

, zastoupené Mgr. Marií Strakošovou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, Fügnerovo nábřeží 2809, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. května 2017, č. j. -329, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 13 503,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalované Mgr. Marie Strakošové, advokátky se sídlem ve Zlíně, Fügnerovo nábřeží 2809.

Odůvodnění:

Podle věty první , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 2 a čl. II bod 2 části první – dále jen „ “), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.

Okresní soud v Uherském Hradišti (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. 5. 2016, č. j. -273, přikázal ze zaniklého společného jmění manželů (dále také „SJM“) do výlučného vlastnictví žalované šatní trojdílnou skříň (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na vypořádání SJM částku 21 283 Kč (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 2. 5. 2017, č. j. -329, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky II. a III.).

Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které považuje za přípustné podle , neboť odvolací soud učinil v napadeném rozsudku nesprávný právní závěr, kterým se odchyluje od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolací soud se žádným způsobem nevypořádal s id.

½ pozemku, jehož souč

ástí je dům v k. ú. U. H. (dále jen „předmětná nemovitost“), náležející do SJM. Žalovaná předmětnou nemovitost prodala po zániku SJM. Poměrnou část kupní ceny tedy měl soud vypořádat. Zmiňuje rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. , a ze dne 22. 8. 2011, sp. zn. , a pokládá v souvislosti s nimi otázku, zda měl žalobce učinit předmětem vypořádání předmětnou nemovitost, kterou po zániku SJM žalovaná prodala, nebo učinit předmětem vypořádání SJM část kupní ceny, kterou žalovaná získala za převod předmětné nemovitosti. Žalobce má za to, že předmětem vypořádání může být toliko částka získaná za převod předmětné nemovitosti. Dále doplňuje, že nenamítl relativní neplatnost právního úkonu prodeje předmětné nemovitosti, a proto je kupní smlouva uzavřená žalovanou platná. Předmětná nemovitost byla platně převedena a žalobce se tedy nemohl domáhat jejího vypořádání, neboť ke dni vypořádání již součást SJM netvořila. Usuzuje, že by se tato hodnota však měla odrazit ve výroku o vyrovnání podílů. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná má za to, že se odvolací soud od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu neodchýlil, když nalézací soudy řádně vypořádaly veškeré majetkové hodnoty zaniklého SJM, které účastníci v zákonné lhůty učinili předmětem vypořádání. Dodává, že otázka vymezená žalobcem není způsobilá k posouzení. Soudy se správně tvrzenou majetkovou hodnotou nezabývaly, neboť žádný z účastníků ji neučinil předmětem vypořádání. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl, popřípadě zamítl a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení.

Jelikož k zániku společného jmění manželů došlo před 1. 1. 2014, projednal dovolací soud dovolání a rozhodl o něm podle příslušných ustanovení , (dále jen „obč. zák.“) – [k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. (uveřejněný pod č. 103/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)].

Dovolání není přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Žalobce vymezuje otázku, zda měl učinit předmětem vypořádání id. ½ předmětné nemovitosti, kterou žalovaná po zániku SJM prodala, nebo učinit předmětem vypořádání SJM část kupní ceny, kterou žalovaná získala za převod id. ½ předmětné nemovitosti.

Tato otázka nemůže založit přípustnost dovolání, neboť na ní napadené rozhodnutí odvolacího soudu není založeno.

Dovolací soud předně předesílá, že je plně v dispozici účastníka řízení, co učiní předmětem soudního vypořádání společného jmění manželů.

Odvolací soud vůbec nezaložil své rozhodnutí na řešení otázky naznačené dovolatelem, zda „měl žalobce učinit předmětem vypořádání id. ½ pozemku, jehož součástí je dům v k. ú. U. H., kterou žalovaná po zániku společného jmění prodala, nebo učinit předmětem vypořádání společného jmění manželů část kupní ceny, kterou žalovaná získala za převod ½ nemovitosti náležející do společného jmění manželů“.

Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že v řízení nemohla být vypořádána id.

½ pozemku, jehož souč

ástí je dům, neboť žalobce návrh na vypořádání id.

½ pozemku, jehož souč

ástí je dům v řízení v době od 28. 4. 2008 do 28. 4. 2011, tj. do tří let od zániku společného jmění neuplatnil; to ostatně potvrzuje i dovolatel, což vyplývá z toho, že tento převod (srpen 2009) předcházel podání žaloby (2011). Pokud se odvolací soud výslovně nevyjádřil k dovolatelem tvrzenému požadavku na vypořádání finanční částky, za kterou byl uvedený spoluvlastnický podíl žalovanou převeden, neučinil tak zřejmě proto, že žalobce takový požadavek v průběhu řízení před soudem prvního stupně vůbec neuplatnil. Zjevně pak toliko konstatoval, že v odvolacím řízení nelze uplatnit nový nárok ve smyslu

Rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska uplatněné dovolací námitky ostatně věcně správné. Věci tvořící součást společného jmění manželů, které nejsou uplatněny a navrženy k vypořádání do tří let od zániku společného jmění manželů, již v řízení o vypořádání společného jmění vypořádat nelze, protože se u nich uplatní důsledky vyplývající ze zákonné domněnky vypořádání (§ 150 odst. 4 obč. zák.). Nárok, který strany v uvedené lhůtě řádně neuplatní, nemůže soud v řízení o vypořádání SJM vypořádávat [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. (uveřejněné pod č. C 8 310 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck – dále jen „Soubor“)].

Dovolací soud po přezkoumání věci shledal, že se ze spisu nepodává, že by některý z účastníků řízení nárok na vypořádání peněžité částky získané žalovanou za převod spoluvlastnického podílu uplatnil do 28. 4. 2011, tj. posledního dne tříleté lhůty k uplatnění nároku na vypořádání.

První náznak uplatněného požadavku ve vztahu k částce získané za žalovanou za převod spoluvlastnického podílu učinil totiž dovolatel až v odvolání ze dne 16. 7. 2016, tj. bez jakýchkoliv pochybností po uplynutí tří let od zániku SJM. Nadto se tak stalo až v rámci odvolacího řízení, ačkoliv soud prvního stupně u posledního jednání konaného dne 3. 5. 2016 poskytl účastníkům řádné poučení podle

V návaznosti na učiněný závěr se odvolací soud předmětu vypořádání, tedy otázce, zda vypořádávat id. ½ předmětné nemovitosti či část kupní ceny, nevěnoval. Vymezená otázka je bezpředmětná a argumentace judikaturou o předmětu vypořádání nepřípadná.

Řízení o vypořádání SJM je řízením sporným, jež je ovládáno zásadou projednací; tvrdit skutečnosti je v tomto řízení věcí účastníků řízení [srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2010, sp. zn. (uveřejněný pod č. C 8 969 v Souboru)]. Stranám nelze vnucovat určitý způsob vypořádání; proto podají-li návrh na vypořádání jen části SJM, je soud tímto rozsahem vázán (vázán ovšem není navrženým způsobem vypořádání). Soud tak může do vypořádání zahrnout jen ten majetek, který účastníci výslovně učinili předmětem vypořádání [srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. (uveřejněný pod č. C 8 045 v Souboru)].

K námitce žalobce, že se uvedené závěry mohou prosadit pouze tehdy, jestliže v době vypořádání SJM patří taková věc do SJM, a nikoliv za situace, kdy byla věc po zániku SJM a před jeho vypořádáním platně převedena na třetí osobu, dovolací soud pro úplnost rozhodnutí dodává, že v judikatuře není pochyb o tom, že je v takovém případě třeba navrhnout vypořádání částky získané za převod vlastnického práva k takové věci do tří let od zániku společného jmění manželů [srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. (uveřejněný pod č. C 13 304 v Souboru)]. V předmětném řízení však žalobce ani žalovaná vypořádání zpeněženého podílu k předmětné nemovitosti v této lhůtě nenavrhli.

Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobce přípustným, podle je odmítl.

V souladu s věta druhá neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobce povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 11. prosince 2017

Mgr. Michal Králík, Ph.D.

předseda senátu