Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 4321/2017-234

23 Cdo 4321/2017-234

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Dovoz skútrů s. r. o.

Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group

,

se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, identifikační číslo osoby 47116617, zastoupené JUDr. Jiřím Machourkem, advokátem se sídlem v Brně, Cihlářská 637/16, o zaplacení 337.093 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 2. 2017, č. j. -197, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2015, č. j. -132, a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 2. 2017, č. j. -197,

se zrušují

a věc

se vrací

Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 2. 2015, č. j. -132, zamítl žalobu o zaplacení částky 337.093 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 40.747 Kč (bod II. výroku).

K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první bod výroku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 28.539,06 Kč (druhý bod výroku).

Soudy rozhodovaly o žalobě, kterou se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 337.093 Kč s příslušenstvím z titulu pojistného plnění z pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, jehož vlastníkem byl J. B., a to podle pojistné smlouvy č. 6254458844 uzavřené mezi J. B. jako pojistníkem a žalovanou jako pojistitelem. Žalobkyně tvrdila, že dne 13. 1. 2009 došlo k požáru, a to z příčiny technické závady na vozidle J. B., které bylo v objektu zaparkováno. Při požáru došlo ke škodě nejenom na vozidle, ale byla závažně poškozena část objektu a věci ve vlastnictví žalobkyně. Soud prvního stupně měl z provedených důkazů za prokázané, že dne 13. 1. 2009 došlo k požáru v O. v L. Soud uzavřel, že některé znalecké posudky uvádějí jako důvod vzniku požáru závadu na elektroinstalaci vozidla, které měl v objektu zaparkováno J. B., ale znalecký posudek zpracovaný Ing. V. Kratochvílem, Ph.D., takový závěr jednoznačně „nevidí“ a uzavírá, že jednoznačný důvod požáru nelze pro nedostatek podkladů určit. Soud prvního stupně konstatoval, že z toho, co sám J. B. uvedl, vyplývá, že z objektu, kde nechal vozidlo zaparkované v klidovém stavu, odešel cca v 17:15 hodin a o vzniku požáru byl informován kolem 21:00 hodiny. Soud vzal za prokázané, že J. B. měl s žalovanou uzavřenou pojistnou smlouvu pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Soud vzal dále za prokázané, že v souvislosti s požárem žalovaná plnila částku 460.000 Kč, kterou ale následně po vyhodnocení okolností předmětné události požadovala po žalobkyni vrátit.

Odvolací soud při svém právním posouzení vyšel z toho, že předmětné pojištění odpovědnosti se uzavírá pro případ právním předpisem stanovené odpovědnosti pojištěného za škodu způsobenou jinému provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. Uplatněný nárok se týká škodné události, k níž došlo dne 13. 1. 2009. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v posuzované věci nejde o škodu způsobenou provozem vozidla dle , (dále jen „obč. zák.“). Sám vlastník pojištěného vozidla, J. B., konkrétně popsal skutečnosti ohledně tohoto jeho vozidla, z nichž je zřejmé, že v době vzniku požáru bylo toto vozidlo zaparkováno v objektu, motor vozidla v chodu nebyl, přičemž nebylo J. B. ani uvažováno, že by mělo být vozidlo v blízké době uvedeno do chodu, vozidlo bylo odstaveno minimálně do následujícího dne. Odvolací soud uzavřel, že protože nebylo vozidlo v době vzniku požáru v provozu, nelze shledat odpovědnost vlastníka a provozovatele vozidla podle obč. zák. a uzavřít, že nahlášená škodná událost je událostí pojistnou obsaženou v pojistné smlouvě, a že proto žalobkyně důvodně uplatnila nárok proti pojistiteli provozovatele vozidla v souladu se , o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále též jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“). Ohledně samotné otázky příčiny vzniku požáru odvolací soud dospěl k závěru, že nelze uzavřít, že škoda byla způsobena okolnostmi majícími původ ve zvláštní povaze provozu vozidla, a tedy nejsou dány předpoklady odpovědnosti za škodu podle obč. zák. u provozovatele vozidla, a proto žalovaná jako pojistitel není povinna za pojištěného uhradit žalobkyni vymáhanou částku. Odvolací soud proto potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé, kterým byla žaloba zamítnuta.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení , (dále jen „ “), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. která v rozhodování dovolacího soudu nebyla doposud vyřešena. Dovolání považuje za důvodné, protože napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle Dovolatelka má za to, že odvolací soud nesprávně právně posoudil otázku pojmu „provoz vozidla“ a „zvláštní povaha provozu vozidla“ a na to navazující otázku, zda v daném případě je dána odpovědnost provozovatele vozidla dle ustanovení obč. zák. Dovolatelka zpochybňuje též výrok o náhradě nákladů řízení žalované s tím, že náklady řízení žalované vznikly především v závislosti na jejím předchozím postoji ve věci a žalovaná nadto disponuje dostatečným právním aparátem pro řešení nastalé situace, a „v žádném případě tak není spravedlivé, resp. jsou zde důvody hodné zvláštního zřetele, proto aby náklady řízení žalované nebyly přiznány“. Navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že žalované se ukládá povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 337.093 Kč s příslušenstvím, a zároveň aby uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni náklady řízení; eventuálně dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolatelka též navrhuje, aby dovolací soud dle odložil právní moc a vykonatelnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.

Žalovaná se dle obsahu spisu k podanému dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud České republiky (jako soud dovolací dle ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitostí dovolání a zda je přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Odvolací soud svůj závěr o nedůvodnosti žaloby odůvodnil s tím, že v projednávané věci nejde o škodu vyvolanou zvláštní povahou provozu vozidla podle § 427 obč. zák., respektive dle skutkových zjištění nelze skutkový stav vzniklé škody subsumovat pod pojem škody způsobené provozem vozidla ve smyslu § 6 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Toto právní posouzení odvolacím soudem není správné.

Dovolání je proto přípustné, neboť posouzení výše uvedené právní otázky odvolacím soudem je v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Dovolání je tak i důvodné.

Vzhledem k a , , účinného od 1. 1. 2014, se věc posuzuje podle dosavadních předpisů, tedy podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“), neboť jde o právní poměry vzniklé před 1. 1. 2014.

Podle § 427 odst. 1 obč. zák. fyzické a právnické osoby provozující dopravu odpovídají za škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Podle odstavce 2 stejně odpovídá i jiný provozovatel motorového vozidla, motorového plavidla, jakož i provozovatel letadla.

Podle § 428 obč. zák. se provozovatel své odpovědnosti nemůže zprostit, jestliže škoda byla způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se odpovědnosti zprostí, jen jestliže prokáže, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.

Právní úprava odpovědnosti za škodu způsobenou provozem dopravy či vyjmenovaného dopravního prostředku je odpovědností, jejímž předpokladem není porušení právní povinnosti, jestliže škoda je vyvolána zvláštní povahou provozu zařízení, jež jsou označena jako motorová vozidla, motorová plavidla a letadla. Jde o odpovědnost objektivní, při níž se odpovědná osoba (provozovatel) nemůže zprostit odpovědnosti tím, že prokáže nedostatek zavinění, její odpovědnost je vyloučena jen při splnění tzv. liberačních důvodů (§ 428 obč. zák.); zákon tím poskytuje zvýšenou ochranu poškozenému a reflektuje skutečnost, že dopravní prostředky představují více či méně složitá technická zařízení, s jejichž provozem jsou spojeny zvýšené nároky na jejich ovládání, pohybují se zpravidla vyšší rychlostí, mají značnou kinetickou energii, a vykazují proto zvýšené riziko vzniku škod pro přepravované osoby či pro okolí. Objektivní odpovědnost se spojuje právě s těmito projevy typickými pro provoz dopravních prostředků, zejména s jeho působením na okolí či dovnitř způsobem, který je výsledkem vlastností dopravního prostředku, schopného přemisťovat se z místa na místo a přepravovat přitom osoby či věci.

Škoda je způsobena zvláštní povahou provozu motorového vozidla tehdy, je-li způsobena jeho typickými vlastnostmi, zejména zvýšenou rychlostí, omezenou ovladatelností, vysokou hmotností, technickou konstrukcí či charakterem (pevnost, tvrdost) použitých materiálů; působení těchto faktorů musí být spojeno s využitím dopravního prostředku k jeho provozu. O provoz jde nejen při nejčastější a nejobvyklejší činnosti, jíž je jízda vozidla, nýbrž i v případě přípravy k jízdě, bezprostředních úkonů po ukončení jízdy, uvedení motoru do chodu v garáži (viz rozsudek bývalého Nejvyššího soudu SSR ze dne 27. 10. 1971, sp. zn. , č. 9/1972 Sbírky), jakož i samovolného pohybu vozidla bez současného uvedení jeho motoru do chodu (viz zprávu bývalého Nejvyššího soudu SSR ze dne 23. 11. 1983, sp. zn. , č. 3/1984 Sbírky). Jedním z důvodů pro širší pojetí provozu motorového vozidla je samotné naplnění smyslu a účelu institutu objektivní odpovědnosti za škodu v dopravě. Tím je zvýšená a účinná ochrana poškozených před škodami vyplývajícími z rizikové činnosti, která není člověkem plně ovladatelná, a v případě vzniku škody je pro poškozeného s ohledem na specifický charakter této činnosti podstatně ztížená možnost prokázat předpoklady odpovědnosti za zavinění konkrétního škůdce, jelikož pravidelností v dopravě je komplikovanost nehodových dějů a spolupůsobení několika příčin najednou. Účinnou ochranu poškozeným je třeba poskytnout vždy, když jim škoda vznikne ve věcné souvislosti s provozem dopravy či dopravního prostředku a je způsobena jeho zvláštní povahou.

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. 8. 2017, č. j. -465, posuzoval právní otázku provozu vozidla vycházející ze stejné události. Vyšel ze zjištění, že v technickoadministrativní budově v L. vznikl dne 13. 1. 2009 požár, jehož příčinou byla závada elektroinstalace zde zaparkovaného nákladního vozidla T. ve vlastnictví J. B., jehož odpovědnost za škodu způsobenou provozem motorového vozidla byla pojištěna u žalované pojišťovny. Nejvyšší soud zdůraznil, že v provozu není vozidlo, které je z něj vzhledem ke konkrétním okolnostem vyřazeno vhodným a přiměřeným způsobem tak, aby nevytvářelo překážku pro ostatní účastníky provozu. Zpravidla tomu tak bude při odstavení vozidla na k tomu určeném parkovišti či odpočívadle, případně je-li odstaveno dlouhodobě (srov. např. již citované rozhodnutí č. 3/1984 Sbírky). Na druhou stranu k vyřazení vozidla z provozu nepostačí pouhé jeho zanechání nevhodným způsobem na takovém místě, kde bude tvořit překážku pro ostatní účastníky provozu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. , č. 71/2015 Sbírky). Ve všech těchto případech šlo ovšem o posouzení, zda při srážce s jiným vozidlem působí takto odstavené vozidlo svými vlastnostmi jako dopravní prostředek a zda nastává tzv. střet provozů ve smyslu § 431 obč. zák.; zvláštní povaha provozu vozidla se totiž může projevit i samotným výskytem vozu v místě dopravní nehody. Toto jinak správné a logické pravidlo se ovšem nemůže uplatnit v situaci, kdy se vozidlo zaparkované v budově nestřetlo s jiným dopravním prostředkem, nýbrž se samovznítilo z důvodu závady na elektroinstalaci, a způsobilo tak jinému škodu. Není proto namístě otázka, zda a jak dlouho před škodnou událostí bylo vozidlo odstaveno z aktivního používání, nýbrž je rozhodující, zda tento jeho specifický projev (závada elektroinstalace) představuje zvlášť kvalifikovanou okolnost označenou zákonem za zvláštní povahu provozu motorového vozidla.

Nejvyšší soud potom v citovaném rozsudku ze dne 31. 8. 2017, č. j. -465 dodal, že není pochyb o tom, že elektroinstalace vozidla je jeho vnitřní součástí, má technickou povahu, slouží k provozu vozidla a vyznačuje se potenciální nebezpečností v případě selhání jak při pohybu vozidla, tak v jeho klidovém stavu. Porucha takovéto technické součásti zaparkovaného vozu je vnitřní poruchou způsobilou projevit se navenek a vyvolat nepříznivé účinky na okolí, jak se stalo i v projednávané věci. Taková závada je tudíž nežádoucím projevem právě těch vlastností vozidla, které jsou spojeny s jeho provozem, vyplývají z jeho povahy dopravního prostředku, a mají dokonce původ v provozu vozidla, jak má na mysli i ustanovení § 428 obč. zák., které ostatně v případě technických poruch vylučuje možnost liberace z přísné objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. , Soubor C 9719). Není přitom rozhodné, jak dlouhá doba uplynula od zaparkování vozidla či úkonů spojených s jeho obsluhou, nýbrž to, že technickou závadou na vozidle, které bylo k dopravě způsobilým prostředkem a nebylo z provozu dlouhodobě či trvale vyřazeno, se projevily vlastnosti, typické pro jeho provoz, jak zní dikce ustanovení § 427 obč. zák. i jaký je jeho smysl. Jsou-li stále dokonalejší vozidla vybavena takovými technickými prostředky, které i při zdánlivé nečinnosti či pomyslném odstavení vozidla z provozu (ve smyslu jeho pohybu) mohou vyvolat újmy srovnatelné s nepříznivými účinky pohybujících se vozů, je třeba i na takové typy havárií hledět jako na projev zvláštní povahy provozu motorového vozidla. Lze tedy uzavřít, že škoda vyvolaná závadou na elektroinstalaci zaparkovaného (nikoliv trvaleji odstaveného) automobilu, která vedla ke vznícení vozu a následnému požáru objektu, je škodou způsobenou provozem motorového vozidla, s nímž obč. zák. spojuje objektivní odpovědnost provozovatele za škodu a zakládá přímý nárok poškozeného proti pojistiteli odpovědnosti takového provozovatele.

Vzhledem k uvedeným závěrům judikatury je právní posouzení odvolacího soudu neúplné, tudíž nesprávné. Je-li příčinou požáru závada na elektroinstalaci vozidla zaparkovaného v daném objektu, je třeba vyjít z popsaných závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu. O odpovědnost za škodu vyvolanou zvláštní povahou provozu vozidla by v projednávané věci nešlo v případě, bylo-li by prokázáno, že příčina požáru byla jiná než závada na předmětném vozidle.

Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené shledal, že rozhodnutí odvolacího soudu není správné a dovolání je důvodné. Z toho důvodu napadený rozsudek odvolacího soudu podle bez jednání ( ) zrušil. Protože důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, bylo zrušeno i jeho rozhodnutí a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení ( věta druhá ).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný ( věta první ). Protože se tímto rozhodnutím řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popř. odvolacího soudu.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně 12. prosince 2017

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu