Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4679/2017-462

26 Cdo 4679/2017-462

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce Sportovního klubu Hradčany, z. s., se sídlem Praha 1 – Hradčany, Diskařská 294/1, IČO: 14891085, zastoupeného JUDr. Jiřím Bednářem, advokátem se sídlem Praha 2, Na Rybníčku 1364/12, proti žalovanému J. O., se sídlem Holešov, zastoupenému Mgr. Josefem Švandou, advokátem se sídlem Praha 6, Buzulucká 678/6, o zaplacení částky 120.149,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 12. října 2016, č. j. -425, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Kroměříži (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 22. října 2015, č. j. -332, zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 120.149,- Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky II., III. a IV.). Šlo o nároky na zaplacení nedoplatku za elektrickou energii za období od ledna do srpna 2011 ve výši 109.049,- Kč s příslušenstvím a za dodávku tepla a teplé vody za období od září do listopadu 2011 ve výši 11.100,- Kč s příslušenstvím v tam označených nebytových prostorách, které si žalovaný spolu s tam označenými pozemky pronajal od žalobce smlouvou o nájmu nebytových prostor a pozemku ze dne 1. října 2007 (dál jen „Nájemní smlouva“) na dobu určitou od 1. října 2007 do 30. září 2017.

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 12. října 2016, č. j. -425, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku I. ohledně částky 8.263,60 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení potvrdil (výrok I.) a ve zbývajícím rozsahu ho změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 111.885,40 Kč s tam

specifikovaným úrokem z prodlení (výrok II.); zároveň rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy všech stupňů (výrok III.) a o nákladech řízení státu (výroky IV. a V.).

Dovolání žalovaného (dovolatele) proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu (k němuž se žalobce prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil) není přípustné podle ( , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII / – dále opět jen „ “), neboť v něm nastolenou (níže specifikovanou) procesněprávní otázku odvolací soud vyřešil v souladu s dlouhodobě ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

V posuzovaném případě – vzhledem k charakteru některých uplatněných dovolacích námitek – však především nelze ztratit ze zřetele, že podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Z toho vyplývá, že důvody zmatečnosti, jiné vady řízení či pochybení ve zjištění skutkového stavu věci nelze pokládat za způsobilé dovolací důvody. Vedle způsobilého dovolacího důvodu podle však dovolatel právě takové (nezpůsobilé) důvody rovněž uplatnil. Jejich prostřednictvím odvolacímu soudu vytkl jednak vady řízení při provádění dokazování a jednak zpochybnil správnost (úplnost) zjištěného skutkového stavu (skutkovými námitkami vztahujícími se k otázce započtení vzájemných pohledávek účastníků řízení). Poukazoval-li pak v dovolání na obsah Nájemní smlouvy v části týkající se plateb za dodávky tepla, nelze přehlédnout, že i v tomto případě jde o námitky skutkové. Zjišťuje-li totiž soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 21. října 1999, sp. zn. , uveřejněného pod č. 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

K uplatněnému dovolacímu důvodu nesprávného právního posouzení věci lze uvést následující. Přípustnost dovolání nemůže založit výtka, že výzva odvolacího soudu podle ustanovení ve vztahu k žalobci překročila účel a smysl poučovací povinnosti soudu (resp. že soud mu poskytl nepřípustný návod a pomoc). Poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní je upraveno v ustanoveních až 3 Judikatura dovolacího soudu je ustálena v názoru, že smyslem citovaných ustanovení je, aby účastníku nebyla odepřena ochrana jeho práva jen proto, že neunesl břemeno tvrzení, resp. důkazní břemeno, aniž byl poučen, že ho takové břemeno tíží. Poučovací povinnost podle až 3 soud plní při jednání, popř. při přípravném jednání nařízeném podle Výklad k účelu poučovací povinnosti podle ustanovení podal Nejvyšší soud například již v rozhodnutích z 27. června 2003, sp. zn. , z 29. dubna 2013, sp. zn. , a z 24. června 2014, sp. zn. , přičemž odvolací soud se při poučování žalobce, resp. při přezkumu procesního postupu soudu prvního stupně podle , od tam přijatých závěrů nikterak neodchýlil. To, v čem dovolatel spatřuje exces, není v intencích těchto judikatorních závěrů ničím jiným než řádným, velmi důkladně učiněným poučením podle ustanovení

S přihlédnutím k uvedenému lze uzavřít, že dovolání není přípustné podle , a proto je dovolací soud podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 12. 12. 2017

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu