Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
620EB4924F647593C1258240002B91E6.html
HTML · 11.48 KB
No categories available
21 Cdo 1661/2017-204
21 Cdo 1661/2017-204
U S N E S E N Í
Československé obchodní banky, a.s.
M. R.
, zastoupené Mgr. Petrem Fouskem, advokátem se sídlem v Bělé pod Bezdězem, Purkyňova č. 372, o zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 45 EXE 5412/2011 , o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 16. listopadu 2016 č. j. 83 Co 352/2015 -185, takto:
I. Dovolání oprávněné
se
odmítá
.
II. Žádný z účastníků
nemá právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ):
Dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 16. 11. 2016 č. j. 83 Co 352/2015 -185 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. , protože dovoláním napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce zahájení soudního řízení a stavení promlčecí doby srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003 sp. zn. 20 Cdo 1595/2002 , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 13, roč. 2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2004 sp. zn. 20 Cdo 1290/2003 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2009 sp. zn. 32 Cdo 3762/2007 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2010 sp. zn. 20 Cdo 3234/2008 ; k povaze notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2001 sp. zn. 21 Cdo 1012/2000 , publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod č. C 762; k účinku zahájení exekučního řízení ve vztahu k promlčení srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2014 sp. zn. 21 Cdo 703/2013 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2016 sp. zn. 20 Cdo 1579/2016 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003 sp. zn. 20 Cdo 1595/2002 , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 13, roč. 2006) a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
Ve vztahu k výrokům o náhradě nákladů řízení (výrok II. a III.) dovolání neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. [dovolatelka vůbec nevylíčila, proč považuje dovolání proti výrokům o náhradě nákladů řízení za přípustné z hledisek uvedených v ustanoveních § 237 až § 238a o. s. ř. o. s. ř. (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 , uveřejněné v Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, roč. 2014)] ani dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání oprávněné podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věty druhé o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. listopadu 2017
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu