Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
9A8C3E05BDCBAA06C125823A002B95C7.html
HTML · 14.48 KB
No categories available
21 Cdo 4054/2017-209
21 Cdo 4054/2017-209
U S N E S E N Í
A. Š.
V. K.
, zastoupenému Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci č. 2116/15, o soudní prodej zástavy, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 7 C 20/2016 , o dovolání zástavního dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. května 2017, č. j. 20 Co 200/2017 -191, takto:
Dovolání zástavního dlužníka
se odmítá
.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ):
Dovolání zástavního dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2017, č. j. 20 Co 200/2017 -191, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. , neboť rozhodnutí odvolacího soudu [jeho závěr o tom, že v posuzované věci nejsou dány důvody pro přerušení řízení podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. do doby pravomocného skončení řízení vedeného u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 13 C 93/2016 ], je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce, co je předmětem řízení o soudním prodeji zástavy jako první fáze soudního prodeje zástavy, kdy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1467/2004 , které bylo uveřejněno pod č. 37/2005 Sbírky soudních rozhodnutích a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 21 Cdo 3161/2006 , které bylo uveřejněno pod č. 58/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3973/2009 , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn.
21 Cdo 4377/2009 , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1520/2009 , které bylo uveřejněno pod č. 67/2011 Sbírky soudních rozhodnutích a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 21 Cdo 3892/2010 ; k otázce zkoumání platnosti smluv v řízení o soudním prodeji zástavy ve smyslu ustanovení § 358 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb. , o zvláštních řízeních soudních (dříve § 200z odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ) srov. například právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2010, sp. zn. 21 Cdo 3754/2009 , které bylo uveřejněno pod č. 113/2013 v časopise Soudní judikatura, v
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. 21 Cdo 2786/2011 , v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3367/2011 , nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3466/2013 ; k otázce předpokladů rozhodných pro možnost řízení přerušit podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 572/2014 , v jehož odůvodnění byl vysloven právní názor, že ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, že byla-li hypotéza právní normy vymezena správně, nemůže být rozhodnutí ve věci v rozporu se zákonem z důvodu, že nebyly objasněny okolnosti další, popřípadě že nebylo přihlédnuto k jiným okolnostem, které v posuzovaném případě nelze považovat za podstatné či významné, a že dovolací soud pak může úvahu odvolacího soudu o přerušení (nepřerušení) řízení přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti, dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1868/2014 , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 658/2015 , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3568/2013 , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5637/2016 ]; není tedy důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Závěry vyjádřené ve výše citovaných rozhodnutích Nejvyššího soudu jsou použitelné rovněž při aplikaci ustanovení § 358 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb. , o zvláštních řízeních soudních, jímž se řídí projednávaná věc. Na právních názorech v těchto rozhodnutích uvedených, které dosud nebyly judikatorně překonány a jejichž správnosti se nedotýkají ani argumenty zástavního dlužníka uvedené v dovolání, nemá dovolací soud důvod cokoliv měnit.
Zpochybňuje-li zástavní dlužník v dovolání závěry odvolacího soudu vycházející z ustálené judikatury soudů, když namítá, že „otázka existence zástavního práva by měla být řešena již v první fázi řízení o nařízení soudního prodeje zástavy“ a když z toho dovozuje, že řízení o soudní prodej zástavy by mělo být přerušeno do pravomocného skončení řízení „o určení neexistence zástavního práva“ (vedeného u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 13 C 93/2016 ), přehlíží, že v řízení o soudním prodeji zástavy (jako první fázi soudního prodeje zástavy) se dokazování ke skutečnostem, jimiž zástavní dlužník zpochybňuje zástavní právo, neprovádí, a to ani v případě, že zástavní dlužník rozhodné skutečnosti uvedené v ustanovení § 358 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb. , o zvláštních řízeních soudních, popírá. Zástavním dlužníkem uváděné okolnosti, které jsou předmětem řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 13 C 93/2016 , nejsou významné pro rozhodnutí o nařízení soudního prodeje zástavy, ale - jak vyplývá z výše citované judikatury - teprve ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy. Pro přerušení řízení o soudním prodeji zástavy podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. proto – jak správně dovodil odvolací soud – nejsou dány důvody.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání zástavního dlužníka podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. prosince 2017
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu