Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1742/2017-248

33 Cdo 1742/2017-248

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Heineken Česká republika, a.s. se sídlem Krušovice, U Pivovaru 1, identifikační číslo 451 48 066, zastoupené JUDr. Dagmar Dundrovou, advokátkou se sídlem Lužná, Za Školou 588, proti žalovanému J. K., zastoupenému Mgr. Danou Holou, advokátkou se sídlem Louny, Přemyslovců 2045, o 184.622 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 11. 2016, č. j. -211, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Lounech rozsudkem ze dne 29. 11. 2013, č. j. -131, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 11. 2014, č. j. -157, uložil žalovaným R. N. a J. K. zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně 184.622 Kč se specifikovanými úroky z prodlení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výroky II. a III.).

K odvolání žalovaného J. K. (dále jen „žalovaný“) Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 3. 11. 2016, č. j. -211, změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že žalobu o zaplacení 184.622 Kč s příslušenstvím proti žalovanému zamítl (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným a o nákladech řízení státu ve vztahu k žalovanému (výroky II. a III.); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud částečně zopakoval důkazy provedené soudem prvního stupně a doplnil dokazování revizním znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví vypracovaným Kriminalistickým ústavem Praha. Po zhodnocení důkazů dospěl oproti soudu prvního stupně ke skutkovému závěru, že podpis na prohlášení o ručitelském závazku ze dne 11. 8. 2006 za pohledávku ve výši 200.000 Kč, vzniklou ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 11. 8. 2006 mezi žalobkyní a R. N., není vlastnoručním podpisem žalovaného, neboli že se žalobkyni nepodařilo prokázat, že žalovaný ručitelské prohlášení podepsal. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že ručitelský závazek podle dle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz , dále jen „obč. zák.“), žalovanému nevznikl, a že tudíž žaloba není vůči němu opodstatněná.

Žalobkyně napadla rozsudek odvolacího soudu dovoláním.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2 , čl. II bod 2 ; dále jen „ “).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud ( ).

Žalobkyně přípustnost dovolání spatřuje v tom, že se odvolací soud při řešení otázky důkazního břemene odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu prezentované jeho rozsudkem sp. zn. , a namítá nesprávnost právního závěru odvolacího soudu, podle něhož popřel-li žalovaný pravost soukromé y, kterou předložila k prokázání existence jeho ručitelského závazku, leželo důkazní břemeno prokázání pravosti y na ní. Má za to, že důkazní břemeno leželo na žalovaném, který „v případě prokázání nepravosti podpisu by nemusel platit dluh za žalovaného 1/“ (R. N.). Oproti očekávání žalobkyně nelze na podkladě její argumentace dospět k závěru, že odvolací soud se v řešení nastolené otázky odchýlil od zmiňovaného rozhodnutí, v němž je vyjádřen právní názor, podle kterého popírá-li účastník pravost soukromé y, leží důkazní břemeno ohledně pravosti na tom účastníkovi, který ze skutečnosti v ě uvedených vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky. Jinými slovy řečeno, popře-li žalovaný ve sporu o plnění pravost y (ze které nárok vychází), leží důkazní břemeno ohledně její pravosti na žalobci, který u k důkazu předložil a který ze skutečností v ní uvedených vyvozuje žalobou uplatněný nárok. K uvedeným závěrům se dovolací soud přihlásil v řadě dalších rozhodnutí (srov. např. rozsudky ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , ze dne 29. 6. 2006, sp. zn. , a ze dne 20. 1. 2009, sp. zn. ). Z odůvodnění (písemného vyhotovení) napadeného rozsudku je zřejmé, že odvolací soud otázku důkazního břemene posoudil v intencích ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Zbylé námitky žalobkyně směřující proti skutkovým závěrům, k nimž odvolací soud dospěl na základě hodnocení provedených důkazů, nevystihují jediný v úvahu přicházející dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Žalobkyně právní závěr, že ručitelský závazek žalovaného nevznikl (tj. že mu ve smyslu § 546 obč. zák. nevznikla vůči ní povinnost uspokojit její pohledávku, jestliže ji neuspokojí dlužník R. N.), zpochybňuje procesně neregulérním způsobem. Svůj závěr o opodstatněnosti žaloby staví na vlastní verzi skutku, že žalovaný ručitelské prohlášení ze dne 11. 8. 2006 podepsal. Tím ovšem napadá primárně správnost skutkových zjištění, popřípadě hodnocení důkazů, na nichž odvolací soud založil své právní posouzení věci; přehlíží, že dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost, jakož i samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem, nelze v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řízení ve znění účinném od 1. 1. 2013 úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Uplatněním dovolacího důvodu podle , 3 není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. Protože rozhodné znění zákonné úpravy dovolacího řízení vylučuje možnost přezkumu správnosti skutkových zjištění soudů nižších stupňů dovolacím soudem, je z hlediska přípustnosti dovolání podle bez významu odkaz žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. .

Žalobkyně sice výslovně napadla rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, ve vztahu k nákladovým výrokům však žádnou argumentaci - natož tu, jež by se vázala k obligatorním údajům ve smyslu doplnitelným jen ve lhůtě uvedené v - nevznesla.

Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání odmítl ( věta první ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 1. prosince 2017

JUDr. Blanka Moudrá

předsedkyně senátu