Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3957/2017-493

20 Cdo 3957/2017-493

U S N E S E N Í

a) J. K.

, K., a

b) V. K.

, N., obou zastoupených JUDr. Šárkou Kincelovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Na bělidle 910/20, proti povinné

E. K.

, D., zastoupené Mgr. Milanem Vrchotkou, advokátem se sídlem v Praze 3, Domažlická 1256/1, pro 300 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2017, č. j. -463, takto:

Dovolání

se odmítá

.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 19. 12. 2016, č. j. -439, kterým Okresní soud Praha-západ zamítl návrh povinné na částečné zastavení exekuce, nařízené usnesením téhož soudu ze dne 27. 6. 2012, č. j. -15. Povinná se domáhala zastavení exekuce v rozsahu úroků z prodlení z částky 300 000 Kč ode dne 1. 3. 2010 do zaplacení z důvodu promlčení. Odvolací soud uvedl, že exekuční titul – rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 27. 6. 2011, na jehož základě byla exekuce nařízena pro jistinu 300 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne 1. 3. 2010 do zaplacení, pro náklady nalézacího řízení a náklady exekuce, nabyl právní moci dne 25. 8. 2011. Oprávnění podali návrh na nařízení exekuce u soudu dne 18. 6. 2012, tedy v době, kdy jejich nárok (včetně úroků) nebyl promlčen; tímto dnem současně došlo ke stavení promlčecí doby a po dobu, po kterou bude v exekučním řízení pohledávka vymáhána, promlčecí doba nepoběží. Po dobu exekučního řízení nemůže dojít k promlčení nároku.

Povinná rozhodnutí odvolacího soudu napadla dovoláním. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (např. usnesení sp. zn. ) uvedla, že uplyne-li doba tří let od právní moci rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu, jímž byly přiznány úroky, úroky z prodlení nebo jiná opětující se plnění, promlčí se celý nárok na úroky, úroky z prodlení nebo jiná opětující se plnění, která se jako nárok promlčují a jejichž splatnost nastala po právní moci rozhodnutí. Domnívá se, že již uplynula promlčecí doba týkající se úroků z prodlení z částky 300 000 Kč ode dne 26. 8. 2011 (právní moc exekučního titulu) do zaplacení; k jejich promlčení došlo ve lhůtě tří let, tj. 26. 8. 2014. Za nepřípustnou považuje aplikaci , (dále jen „obč. zák.“), s ohledem na potřebu, aby dlužníci nebyli vystaveni po časově neurčitou dobu donucujícímu zákroku ze strany soudů a soudních exekutorů. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první čl. II bod 7 a část první čl. II bod 2 ), dále jen „ “.

Dovolání není přípustné.

Podle § 110 odst. 1 věty první obč. zák. bylo-li právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno.

Podle § 110 odst. 3 obč. zák. se úroky a opětující se plnění promlčují ve třech letech; jde-li však o práva pravomocně přiznaná nebo písemně uznaná, platí tato promlčecí doba, jen pokud jde o úroky a opětující se plnění, jejichž splatnost nastala po právní moci rozhodnutí nebo po uznání.

Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v tom, že jsou-li rozhodnutím soudu či jiného orgánu přiznány úroky, úroky z prodlení nebo jiná opětující se plnění, pak se nárok na tyto úroky, úroky z prodlení nebo jiná opětující se plnění, jejichž splatnost nastala až po právní moci rozhodnutí, promlčí po uplynutí doby tří let od právní moci rozhodnutí jako celek, tedy „do zaplacení“ [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. (uveřejněné pod číslem 70/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2011, sp. zn. ].

Podle § 112 obč. zák. uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba neběží od tohoto uplatnění po dobu řízení. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí.

Nečiní tak výkladové potíže závěr, že podáním návrhu na nařízení exekuce k vymožení pravomocně přiznaného práva se ve smyslu § 112 obč. zák. staví běh promlčecí doby a v průběhu exekučního řízení nemůže dojít k promlčení tohoto práva [srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. (uveřejněného pod číslem 58/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. , dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. ].

Z obsahu spisu vyplývá, že oprávnění podali dne 31. 5. 2012 u soudního exekutora exekuční návrh k vymožení své pohledávky (včetně příslušenství) za povinnou podle exekučního titulu – rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 30. 5. 2011, č. j. -90, jenž nabyl právní moci dne 25. 8. 2011, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2012, č. j. -135, kterým bylo povinné uloženo zaplatit oprávněným 300 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalované (povinné) zvýšené o sedm procentních bodů z částky 300 000 Kč od 1. 3. 2010 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku; dále byla povinné uložena povinnost zaplatit oprávněným na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 81 420 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku a před soudem odvolacím 68 268 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu.

Je zcela zřejmé, že návrh na nařízení exekuce byl podán před uplynutím desetileté promlčecí doby ve smyslu § 110 odst. 1 věty první obč. zák. a též před uplynutím tříleté promlčecí doby ve smyslu § 110 odst. 3 obč. zák., v níž se promlčuje nárok na přiznané úroky z prodlení splatné od právní moci exekučního titulu do zaplacení. Zahájením exekučního řízení pak došlo ke stavení promlčecí doby, a v průběhu exekuce proto nemůže dojít k promlčení exekvované pohledávky (to zahrnuje i rozhodnutím přiznané úroky z prodlení).

Protože rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. 12. 2017

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu