Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4049/2017-284

29 Cdo 4049/2017-284

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně Credit One, a. s., se sídlem v Praze 1, V Celnici 1031/4, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27 62 77 21, zastoupené Mgr. Lenkou Heřmánkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 7, Jankovcova 1518/2, PSČ 170 00, proti žalovaným 1)CMS OPAVA spol. s r. o., se sídlem v Ostravě, Martinovská 3168/48, PSČ 723 00, identifikační číslo osoby 25 86 16 71, 2) J. M., zastoupenému Mgr. Petrem Pulcerem, advokátem, se sídlem v Ostravě, 28. října 3117/61, PSČ 702 00, a 3) M. F., o námitkách druhého žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání druhého žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2016, č. j. -237, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. listopadu 2015, č. j. -193, k námitkám druhého žalovaného (J. M.) ponechal (ve vztahu mezi žalobkyní a druhým žalovaným) v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 31. července 2012, č. j. -10, ve výrocích, jimiž uložil druhému žalovanému zaplatit žalobkyni (společně a nerozdílně s první žalovanou a třetím žalovaným) částku 1.259.653,- Kč s 6% úrokem od 2. prosince 2011 do zaplacení a směnečnou odměnu 4.198,80 Kč; ve výroku o náhradě nákladů řízení označený směnečný platební rozkaz zrušil (výrok I.). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a druhým žalovaným a o náhradě nákladů řízení státu (výroky II. a III.).

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. listopadu 2016, č. j. -237, k odvolání žalobkyně a druhého žalovaného rozsudek soud prvního stupně potvrdil ve výroku ve věci samé a ve výroku o náhradě nákladů řízení státu (první výrok), změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a druhým žalovaným (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).

Odvolací soud – vycházeje ze zjištění, která „na základě jím provedeného dokazování učinil soud prvního stupně“ – uzavřel, že námitka „nepravosti“ podpisu druhého žalovaného (na směnce, o jejímž zaplacení rozhodl soud prvního stupně směnečným platebním rozkazem – dále jen „sporná směnka“) je nedůvodná.

Přitom podrobně vysvětlil důvody, pro které znalecký posudek (rozuměj posudek zpracovaný znalcem JUDr. Jiřím Strakou – viz č. l. 35 spisu) „nebudí pochybnosti o své správnosti a již vůbec není nejasný nebo neúplný“, pročež nebyly dány podmínky pro zadání revizního znaleckého posudku ( , – dále jen „ ).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal druhý žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení , maje za to, že „v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze byla řešena otázka hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena, a současně se Vrchní soud v Praze odchýlil v otázce procesního práva od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“.

Dovolatel snáší argumenty na podporu svého názoru o rozpornosti znaleckého posudku a nezbytnosti jejího odstranění prostřednictvím revizního znaleckého posudku a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání druhého žalovaného, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení , Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a 2

Učinil tak proto, že odvolací soud správně (v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu – srov. např. rozsudek ze dne 21. prosince 2009, sp. zn. , jakož i usnesení ze dne 26. října 2010, sp. zn. , rozsudek ze dne 31. května 2011, sp. zn. , rozsudek ze dne 17. srpna 2011, sp. zn. , usnesení ze dne 30. října 2012, sp. zn. , usnesení ze dne 29. dubna 2013, sp. zn. a usnesení ze dne 25. února 2016, sp. zn. ) vyhodnotil, že důkazní břemeno ohledně pravosti podpisu dlužníka (druhého žalovaného) na sporné směnce tíží žalobkyni, a na základě hodnocení provedených důkazů uzavřel, že žalobkyně toto důkazní břemeno unesla.

Jakkoli dovolatel namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, ve skutečnosti – posuzováno podle obsahu dovolání – nesouhlasí se skutkovými závěry soudů nižších stupňů, tj. uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení (ve znění účinném do 31. prosince 2012), který od 1. ledna 2013 k dispozici nemá (srov. ustanovení ). Dále zpochybňuje správnost hodnocení důkazů, které – se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení – nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Na nesprávnost hodnocení důkazů totiž lze usuzovat jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl, a to jen prostřednictvím pro tuto věc „nezpůsobilého“ dovolacího důvodu (srov. opět ve znění účinném do 31. prosince 2012). K tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

Dále viz též důvody usnesení ze dne 19. listopadu 2013, sp. zn. , jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti výše zmíněnému usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. .

Konečně Nejvyšší soud dodává, že plně sdílí názor odvolacího soudu ohledně „přesvědčivosti“ znaleckého posudku.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí obsahovat odůvodnění ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. listopadu 2017

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu