Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 4328/2017-179

23 Cdo 4328/2017-179

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Severočeské vodovody a kanalizace, a.s., se sídlem v Teplicích, Přítkovská 1689, PSČ 415 50, IČO 49099451, zastoupené Mgr. Ing. Zdeňkem Strnadem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Mánesova 881/27, PSČ 120 00, proti žalované JV areal s.r.o., se sídlem v Semilech, Podmoklice, Nádražní 92, PSČ 513 01, IČO 28285051, zastoupené Mgr. Václavem Dařbujanem, advokátem, se sídlem v Liberci, Jungmannova 351/2, PSČ 460 01, o zaplacení částky 63 210 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. dubna 2017, č. j. -154, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4 792 Kč do tří dnů od právní moci tohoto unesení k rukám Mgr. Ing. Zdeňka Strnada, advokáta, se sídlem v Praze 2, Mánesova 881/27, PSČ 120 00.

K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 18. dubna 2017, č. j. -154, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení (dále jen „ “). Dovolatelka má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, „která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, v případě případů, případně má být dovolacím soudem vyřešena jinak pro případ analogického použití doposud judikovaných případů“.

Dovolatelka se domnívá, že nalézací soud nepřihlédl ke všem dovolatelkou tvrzeným skutečnostem a opomenul podstatné skutečnosti rozporující oprávněnost žalobního nároku. Soudy obou stupňů se podle názoru dovolatelky uchýlily ke zcela formalistickému výkladu , o vodovodech a kanalizacích, aniž by přihlédly ke konkrétním skutkovým okolnostem daného případu a zhodnotily zákonná ustanovení optikou jejich smyslu a účelu, dobrých mravů a základních právních zásad. Dovolatelka nesouhlasí s tím, že odvolací soud odmítl její názor, podle kterého část jednotné kanalizace využívá dovolatelka pouze k odtoku srážkových odpadních vod z jejího areálu do vodoteče řeky Olešky bez procesu čištění, který činí část ceny stočného účtovaného žalovanou. Podle názoru dovolatelky se jedná o fakticky vzato o oddílnou kanalizaci, a proto zde stočné jako dohodnutá úplata podle smlouvy o dodávce vody a odvádění odpadních vod neplatí. Dovolatelka také nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že dovolatelka by ve sporu uspěla v případě prokázání tvrzení, že srážková voda je z jejího pozemku odváděna oddílnou kanalizací, o čemž důkazní břemeno neunesla. Podle dovolatelky je rozhodující, že v řízení bylo prokázáno, že dešťové vody odváděné žalobkyní z areálu dovolatelky neprochází žádným procesem úpravy, z čehož dovozuje vznik bezdůvodného obohacení na straně žalobkyně tím, že účtuje stočné ve výši zahrnující čištění a úpravy vody.

Dovolatelka navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání poukázala na skutečnost, že dovolatelka ve svém dovolání neoznačila žádné právní otázky, jejichž vyřešení dovolací soud dosud nerozhodoval, případně jež by byly dovolacím soudem rozhodovány rozdílně nebo by měly být posuzovány jinak. Navrhla odmítnutí, event. zamítnutí dovolání.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou řádně zastoupenou podle , posuzoval, zda je dovolání přípustné.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

Podle musí být v dovolání vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje a v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle věty prvé dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až ) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.

Podle dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě ( ) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.

Požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle ) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části. Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být v této věci posouzena jinak, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit; srovnej shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , či ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. , anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. (jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ).

Žádost, aby „vyřešená právní otázka v této věci byla dovolacím soudem posouzena jinak“ významově neodpovídá (ve smyslu ) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“ (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. , které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Uvedenému požadavku dovolatelka v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) nedostála. Z dovolání se podává, že žalovaná v něm neoznačila žádnou již dříve vyřešenou právní otázku, kterou by měl Nejvyšší soud posoudit jinak.

To, že má dovolatelka jiný názor na právní závěry odvolacího soudu, event. nesouhlasí s jeho procesními postupy, nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ani režimu (o žádné z tam označených rozhodnutí ostatně ve věci ani nejde), ani v režimu

Přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka dovolatelky, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázku hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, neboť ani v tomto případě dovolatelka žádnou takovou otázku v dovolání nevymezila.

Nejvyšší soud proto dovolání podle věty první odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedené vady pokračovat.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 29. listopadu 2017

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu